Konzerva |
|
(9.4.2021 10:02:36) Vsimli jste si članku o tatinkovi s autistickymi dvojčaty? Říká tam, že žije sám. Upřímně ani se nevidím, přesto že působí sympatický a je docela pohledný .
Přijde mi, že on pokud není v práci, tak je s dětmi pořád, a to je náročný i se zdravými dětmi. Za těchto podminek organizovat zivot s nějakou partnerkou musi byt strašně těžké. Tak mě napadlo, ze by to mozna slo lip, kdyby ta partnerka měla taky autistické dítě. A sem určitě nějaké chodí, tak by to mohly zkusit.
|
rachomejtle |
|
(9.4.2021 10:32:25) Přesně, protože partnerka, která neví, co ta péče obnáší, nemá šanci to ustát. A tatínek je přitom velký sympaťák, normálně by single nezůstal ani měsíc. Ještě mě mrazí, když říkal, že se mu vlastně nic nesmí stát, protože by děti neměly kam jít. Že si nemůže dovolit byť jen na krátkou dobu marodit.
|
Bouřka |
|
(9.4.2021 11:03:21) rachomejtle, to je drsná realita řady rodičů postižených dětí, musí být funkční, protože děti nemají kam dát. Kdyby se jim něco stalo, tak je to v řiti, zejména u autistů, zařízení nejsou. My jsme na to dva a když jeden vypadne, tak se to krátkodobě dá, ale dlouhodobě udržitelné by to taky nebylo, děti s výrazně odlišnýma potřebama jeden sám neošéfuje. Situace kdy odpadneme oba, jako teď s covidem, jsou šílené. Teď se to ještě dalo, protože se neřešila docházka do institucí, ale za běžných okolností nevím, co bysme dělali.
|
Analfabeta |
|
(9.4.2021 22:45:25) Nejenom postižených, byla jsem samoživitelka a byla jsem na tom naprosto stejně. Rodiče jsem neměla, otec dítka absolutní nezájem, jeho rodiče přestárlí. Kdyby se se mnou něco stalo, tak by šlo dítě do dětského domova, protože brácha měl dětí šest a měl sám co dělat, aby rodinu uživil. Jako jo, moje dítě by si asi třeba vzali, kdyby to bylo nutný, ale asi by to nebylo nic moc. Nebo pak by bylo možné osvojení.
|
|
|
TaJ |
|
(9.4.2021 11:11:15) Rachomejtle, přesně, pro tyhle rodiče je těžké se s někým seznámit a nějaký vztah udržet...kdo nemá s takovými dětmi zkušenost a neumí si představit, co to obnáší, tak to v mnoha případech prostě neustojí...jen si třeba vezmi, kolik maminek zůstane samo s postiženým dítětem, protože tatínek to prostě nedá, že je to dítě jiné a že ta péče je fakt náročná a často na další věci už prostě není prostor ani energie...a prostě odejde...není to bohužel nic výjimečného...
|
|
|
susu. |
|
(9.4.2021 10:39:04) Tatínek vypadal jako dobrý borec. Přeju mu taky kousek štěstí.
|
|
Monika |
|
(9.4.2021 11:00:53) Konzervo, chápu tvůj nápad, možná by si ti rodiče opravdu rozumněli a uměli se vzájemně podpořit, ale co ty děti? Jedna rodina se třemi autistickými dětmi, přičemž předpokládám, že každé má jiné potíže a zvyky a problémy s přizpůsobováním ...
|
Pawlla |
|
(9.4.2021 11:25:01) Souhlasím s Monikou, partnerka, která má sama autistické dítě by určitě lépe pochopila a pečovala, ale není to tak, že autista si bude rozumět s autistou, spíše naopak.
|
TaJ |
|
(9.4.2021 11:30:45) Pawllo, přesně tak...co se týče dospělých, tak by to určitá výhoda být mohla...ale ty autistické děti jsou většinou každé jiné, každé potřebuje a vyžaduje něco jiného, tam by to bylo asi dost složité...
|
|
Konzerva |
|
(9.4.2021 12:07:24) Ja nepředpokládám, ze by se ty děti "skamaradily". Stačilo by, jestli by se "snesly" , resp. Jestli by snesly změnu, která by umožnila těm rodičů se občas vítat.
|
Fern |
|
(9.4.2021 12:49:20) Kolikrat se nesnesou normální zdravé děti at uz ze slepovanych či běžných rodin.
|
|
erika,2 děti |
|
(10.4.2021 10:15:11) Přesně, stačí aby se snesly. Dcera je v chráněném bydlení a musí se tam snést pět autistů v jedné domácnosti. Každý má svůj pokoj :)
|
Konzerva |
|
(10.4.2021 15:06:53) No a je lepší je tam dát malé nebo větší? Kdy si líp zvyknou?
A je tam nějaké postupné zvykání, že jsou tam třeba nejdřív kratší dobu, nebo je to rovnou na celou dobu?
|
erika,2 děti |
|
(11.4.2021 12:01:09) Je to pro dospělé klienty, takže dcera šla až po vychození zš speciální, už jako plnoletá, měla odchozeno něco v denním stacionáři, invalidní důchod, vyřízené omezení svéprávnosti.Nastoupila ve 20 letech. Začínali jsme pozvolna, na jednu noc, pak na dvě, nastoupila v červnu a já začala hledat práci. Na konci července už jsem měla brigádu, takže tam musela být celý týden a domů šla na víkend. Od srpna jsem šla do práce na plný úvazek. Beru si ji jak je to možné, nejméně však jednou za 14 dní na víkend. Bylo to náročné pro nás pro obě. I teď se mi po ní stýská a těch 14 dní ji nevidět je pro mě strop. Při zvykání se musí respektovat individualita, snažit se přizpůsobit, někomu to trvá déle, od toho je zkušební doba. Po ní ale už se počítá, kolik času tam stráví a neměla by chybět víc než je limit, pak by vyhodnotili že tu službu tolik nepotřebuje a nabídli ji jinému. Samozřejmě pokud je v tom zdrav. problém, hospitalizace, to se nepočítá.
|
erika,2 děti |
|
(11.4.2021 12:01:54) Jo a ještě podotknu, do ústavu jako velkého zařízení bych ji dát nedokázala.
|
|
|
|
|
|
|
Konzerva |
|
(9.4.2021 12:04:23) Moniko, toho uskali jsem si vědoma, ale dokud se to nezkusi, tak se neví. Je na rodičích, aby zvážili, jestli to stojí za zkoušku a jestli si myslí, že by to zrovna jejich dítě ustalo.
|
|
|
Pawlla |
|
(9.4.2021 11:26:10) Taky bych byla sama, kdyby manžel odešel, nevěřím, že by to cizí chlap dal. A to je syn už dospělý.
|
|
Konzerva |
|
(9.4.2021 12:16:05) Krajino, já bych tomu rozuměl a tak, že on chápe, že by těžko našel ženskou, která by s nima žila a starala se s ním o děti, takže tohle vzdal. A taky asi nemá moc možností se seznamovat. Ale kdyby narazil na ženskou, se kterou by si rozuměl, líbila se mu fyzicky, chápala by jeho problémy a jeho děti, protože by měla podobné, a podařilo by se jim se vídat, to by třeba zájem měl.
Nikomu nic nevnucuju, jen kdyz se to nezkusi, nikdo se nic nedozví. A za zkoušku se nic nedá. Jako v jiných vztazích. Jenže tihle rodiče mají omezené možnosti tak jsem to dala jako tip.
|
rišulka |
|
(10.4.2021 0:22:59) Konzervo, myslíš to asi hezky, ale je to hrozně naivní. Tam není ani myšlenka, ani prostor. Je to život v nastaveném režimu a přesto nepředvídatelný. Vztahy jsou a fungujou, ale spíš je to méně časté a co vím, tak spíš naopak, že ženské s autistou si našly chlapa, většinou z pomáhající profese, hasiče, lékárníka, a hlavně bezdětného. Dva, oba s autisty, se dají dohromady těžko. Pochopení by asi bylo, ale vždy bude preference toho svého, s jeho zvláštnostmi. A taky jaké je chtění těch dětí. Když bylo klukovi tři, chodili jsme za barák na písek, hráli si všichni se všemi, bylo to fuk, teď je to jiné. A ten čas? Když mi mamka pohlídá, skočím za kámoškou na kafe, za někým, kdo mě zná a víme o sobě (neztratí se čas přípravou, hledáním společných témat, úsměvy a cukání atd), na poštu a rychlý nákup, ať nemám výčitky, že je tam dlouho - a ještě rychleji, když to bude někdo cizí, komu bych platila. S penězi ej to pravda, není kde-za co je utratit. Dokud mám tu mamku, cizí si domů nepustím a za sponzorský dar jsem udělala R nový pokoj, služby, pomoc žádné.
|
|
|
|