P. Nikol |
|
(23.7.2021 9:00:33) Dobrý den Na jaře jsem podstoupila interupci nikdo mě nenutil máme již dvě děti v období kdy bylo vše zavřené a musela jsem byt s dětmi doma a ješte se s jedním učit bylo pro mě psychycky a fyzicky velmi vyčerpávající. Teď to na me nějak dolehlo a lituji toho že jsem to podstoupila, vím že už se to nedá vrátit. Máte někdo zkušenost nebo někoho znáte kdo to měl podobně? Nevím jestli by mě případně další tehotenství z tohoto splínu dostalo.
Prosím nemoralizovat to teď opravdu nepotřebuji, raději nekomentujte
|
Lenka a dva kluci |
|
(23.7.2021 9:10:30) čas to otupí, ale samozřejmě nezmizí , ale nejhlavnější je asi samoodpuštění. Reagovala si v dané chvíli tak jak si to cítila, prostě to tak je . Nemá cenu se v tom nyní tzv.hrabat. Pokud by jsi potřebovala si to s někým probrat nené na škodu i psycholog. Někdy pomůže se vyplakat,vymluvit se s někým nezainteresovaným Věz , že vím o čem píšeš. Drž se!
|
Martina Bergerová |
|
(23.7.2021 12:19:58) Lenko a 2k, přesně tak Hezky napsáno.
Těhotenství v té době, která pro spoustu lidí byla fakt na palici, by fakt nebylo nejšťastnější. Člověk to někdy "prostě ví". To odpuštění je moc důležitý. Opravdu to nejde vrátit, je to zahrané, hlavně ať si zakladatelka nenechá od nikoho nic vyčítat, protože to fakt je JENOM její věc (a manžela).
|
|
|
Lenka Pražanda |
|
(23.7.2021 10:29:07) Mám kamarádku, která podstoupila mini na nátlak partnera. Z podobného důvodu - co budu dělat když na to zůstanu sama? Je to několik let a myslí na to pořád. Často je to co by kdyby. Někdy lituje hodně, jindy vůbec. Nikdo neví co by bylo, kdyby se rozhodla si to nechat. Třeba by pak litovala Tohle má každý jinak. Já bych na to "dítě" myslela hodně, trápilo by mě to, ale vím, že bych to nezvládla. Na tohle už jsem stará a unavená.
|
|
libik |
|
(23.7.2021 11:09:42) mám milované dítě, které bych neměla, pokud bych nepodstoupila interrupci (tehdy s doporučením lékaře - otěhotnění přes Danu), je to vykoupení, jinak bych se zbláznila.
Ale život to tehdy rozhodl za mě, otěhotněla jsme mimoděk dřív než to na mě stačilo dolehnout, situace byla stejně drsná jako před tím, ale už jsem nezaváhala.
|
|
1kulička |
|
(23.7.2021 19:27:10) Je to těžké, někdy je čas prostě myslet racionálně a rozhodnout se podle nejlepšího vědomí. I moje kamarádka šla na interrupci, ačkoli to byla pro ní velká rána. Její třetí těhotenství, první 2 děti malé (3 a 1), ona už na prahu čtyřicítky a věděla, že prostě třetí nezvládne, že už tak je strašně vyčerpaná, s hypotékami a v nejistotě, s vidinou 3 puberťáků ve věku po padesátce.... ale ona tedy po dalším netoužila, věděla a ví, že takto je to lepší, než kdyby z ní byla utahaná ustaraná troska, musela brát ohled i na ty starší.... Ale ano, slyšela jsem o případech, kdy po interrupci pro nechtěné těhotenství najednou žena začala toužit po dítěti. Ale tam si myslím, že až tak nešlo o nedostatek sil a existenční problémy, spíš tam byly jiné příčiny.
|
Stará husa |
|
(24.7.2021 13:55:22) Jedna moje kolegyně šla na interrupci v 37 letech. Měla už dvě děti, připadala si na další dítě moc stará, byla ráda, že už má děti vypiplane. Nikdy toho nelitovala, je jí už 70, má 7 vnoučat a je spokojená. Každý jsme jiný.
|
monam |
|
(24.7.2021 17:13:33) Jo Huso, může být. Ale je to i generační. Moje o deset let starší kamarádka chodila na potrat jak na běžícím pásu (ale vždy trochu zalitovala), nicméně děti měla čtyři. Tři počaté po potratu. Dneska už je ten přístup jinde, potrat není úplně přijatelný.
|
|
Martina Bergerová |
|
(24.7.2021 17:25:04) Zrovna v tomhle věku byla těhotná moje nevlastní babička, když se rozhodla právě tak, děda strašně dítě chtěl (o první dvě přišel rozvodem, páč nesouzněl s režimem, měl zakázaný styk). Babička měla svoje dvě děti už velké. Nedala prý tomu rozmýšlení ani minutu a měla jasno. V podobném věku měla třetí dítě moje teta a její nový manžel, a zplozený syn je pro ně smyslem života
|
monam |
|
(24.7.2021 19:47:41) myslíš ve 37? to jsem měla teprve druhé dítě
|
monam |
|
(25.7.2021 18:41:16) Romano, ono se to nedá úplně plánovat. Já nikdy nechtěla mít děti brzy a chtěla jsem jich víc. Jsem moc ráda že se.mi to podařilo. Ale byla to víceméně náhoda. Co se věku týče znám okolo sebe podobné staré matky podobného počtu dětí. A jsou to náhodne znamosti dane hlavně stejnou školou dětí. Myslím, že ženy ve.veku podobném mému na tom byly.podobne, nechtěly děti brzy, v 90. Letech nebylo běžné, aby ženské pod třicet měly deti. Pak se to nějak zlomilo.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(25.7.2021 18:48:18) V 90.letech jsme měli děti po dvacítce, já i moje kamarádky. V porodnici jsem byla ve 24 nejstarší. Po třicítce mít děti moc obvykly nebylo.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(25.7.2021 18:59:38) Já byla v porodnici jednoznačně nejmladší v necelých 25 letech (2001) A v necelých 30 jsem byla pak nejmladší zase a k tomu jediná, kdo už doma jedno dítě měl O pět let později jsem byla nejmladší na pokoji, a opět jediná s dětmi doma... Holt pokrok nezastavíš A je to znát i na třídních schůzkách, ten poměr přesně kopíruje tu porodnici - u nejstarší jsme byli vždycky nejmladší rodiče, u syna jsme asi pátí nejmladší, u mrňavky jsme v průměru...
|
|
Stará husa |
|
(25.7.2021 19:08:17) Já v 80.letech v 26 nejstarší. I v papírech jsem měla "stará matka". Kolem mě samé devatenáctileté, dvacetileté holky. Byla tam jedna dvaadvacetiletá, ale ta měla už druhé dítě.
|
|
monam |
|
(26.7.2021 10:39:49) Inko, bylo mi 18 v roce 1991. Moje první kamarádka měla dítě ve svých 29 v roce myslím 2000. Na ulicích v podstatě nebylo vidět kočárky. Jesle byly prázdné a rušily se to, samé školky. Demografové předvídali, že tahle generace děti mít nebude a když, tak maximálně jedno. Dost se spletli.
|
|
|
|
TaJ |
|
(26.7.2021 10:55:45) Romano, já jsem jako malá holka taky chtěla mít jednou 4 děti, aspoň jedny dvojčata 😀....a taky jsem chtěla být zdravotní sestřičkou...časem jsem to všechno trochu přehodnotila 😉 a jsem spokojená tak, jak jsme se nakonec rozhodli.
|
monam |
|
(26.7.2021 11:31:24) Když jsem byla poprvé v porodnici (33 a půl) byla jsem tam jedna z nejmladších. Podruhé o tři roky později už jsem byla v průměru, ve 39 jsem tam měla ještě pár podobně starých spolumatek a ve 40 a půl už jsem byla (se třemi dalšími dětmi doma) považována za zasloužilou matku, které si už ani ty protivné apolinářské sestry netroufaly radit.
|
|
|
Kahlan+5 |
|
(27.7.2021 9:09:55) Ja jsem mela prvni dite brzy, bylo mi 25 v roce 2002. Pak dalsi v 2005, 2009, 2014 a nakonec jsme sli do pátého, takze ted ve 44 jsem těhotná. Vsechny chtene, plánované. Nicmene jako dite jsem neuvazovala o ničem jiném nez o dvou
Mam velkou výhodu v tom, ze těhotenství pro mne je opravdu nejkrásnější období, nikdy mi neni spatne a užívám si to. Porody bud do vody nebo císař ve spinalu, takze jsme byli u vsech s manželem spolu, hojení v pohode a kojení bez problemu. A taky deti se vzdy tesi na sourozence a tohle posledni neni výjimkou. Nejmladsi dceři je 7, je hodne pečující a byl to pro ni nejlepsi darek k narozeninam
|
Bára + 4 |
|
(27.7.2021 16:53:07) Kahlan, to je krásná zpráva. Blahopřeju. Dlouho jsi tu nebyla
|
Kahlan+5 |
|
(28.7.2021 9:51:14) Diky Báro! Je pravda, ze sem moc nechodím, ale obcas nakouknu Mam toho ted dost v praci a nestiham
|
|
|
|
|
|
|
Martina Bergerová |
|
(24.7.2021 17:26:48) Huso, můžu jednu osobnější otázku: "Proč sis do nicku dala přívlastek Stará?"
|
Stará husa |
|
(24.7.2021 19:11:33) Martasino, protože jsem stará.
|
Martina Bergerová |
|
(26.7.2021 16:57:40) Huso, ale já mám pocit, že na Rodině jsi byla už před xx lety, pod stejným nickem. A to jsi přeci "stará" nebyla...
|
Stará husa |
|
(27.7.2021 17:09:07) Martasino, to si mě s někým pleteš.
|
|
|
|
|
|
|