Koníček mořský |
|
(1.11.2021 12:35:43) Ale ty žádný emoce mít nemusíš ! To není nikde určeno a stanoveno, takže vůbec nemusíš želet a úzkostnit, že něco nemáš. Protože ty, naproti tomu, máš zdravou vnučku, což je super. Budete se milovat, tak se uvolni a užívej si to. Ňuněj jí a rozmazluj, hraj si s ní a blbni, ukazuj jí svět, buď její nejbabička. Dělej to naplno a tak, jak se ti to bude líbit. Nic od sebe nečekej a užívej si novou životní roli. Děti ( a zvířata) jsou na úzkosti fajn. Gratuluju.
|
Persepolis |
|
(1.11.2021 13:08:21) Já od sebe nic neočekávám. Já se jenom nemůžu dočkat, až se probudím do rána, kdy nebudu mít žádný vnitřní třes, bušení srdce jako o závod a návaly horka, kdy mám pocit, že mi z hlavy a krku začnou šlehat plameny. Kdy nebudu skoro celý den cítit kámen v žaludku a svírání na hrudi. Já vím, jsem strašně negativní(navzdory okolnostem) ale nějak ze sebe tu pozitivitu nemůžu dostat a občas trochu pomůže, když si postěžuju a vyliju srdce alespoň přes klávesnici. takže mějte se mnou trpělivost.
|
Martina Bergerová |
|
(1.11.2021 13:18:28) "Já vím, jsem strašně negativní(navzdory okolnostem) ale nějak ze sebe tu pozitivitu nemůžu dostat a občas trochu pomůže, když si postěžuju a vyliju srdce alespoň přes klávesnici. takže mějte se mnou trpělivost."
to jsou ta očekávání a povinnosti, které si na sebe nakládáš. Dej si čas, měj sama se sebou trpělivost, odpusť si, že se teď odehrává horší etapa. To odezní, pomine, neboj se
|
|
Peppa |
|
(1.11.2021 13:44:35) "Já od sebe nic neočekávám. Já se jenom nemůžu dočkat, až se probudím do rána, kdy nebudu mít žádný vnitřní třes, bušení srdce jako o závod a návaly horka, kdy mám pocit, že mi z hlavy a krku začnou šlehat plameny. Kdy nebudu skoro celý den cítit kámen v žaludku a svírání na hrudi."
Pers, tak v tomto stavu je asi fakt těžké prožívat nějaké pocity štěstí. Terapie nepomáhá?
|
|
A. Andrs |
|
(1.11.2021 13:53:30) Persepolis, nechci ti do toho nijak mluvit, do tvého zdravotního stavu, ale přemýšlela si o tom, že by to mohl být přechod?
|
Persepolis |
|
(2.11.2021 6:48:55) Klidně to může být i přechod, ale spís je to jenom úzkost. Trpím GAD už roky, dlouho byl klid , jen obcas nějaký výkyv, ale za poslední rok mám už třetí relaps. Snažím se tomu moc nepodléhat, ale je to těžký. Já bych se strašně moc chtěla vybrečet, citím, ze by se mi ulevilo, ale vůbec to nejde. Teď je to docela peklo. Nezvládám tu úzkost nechat sebou projít a smírit se s ní, ale strašně se s ní peru. A to je špatně. Tim si ji vlastně znásobuju. Ráno se snad hodinu rozdýchávám, cvičím jacobsona, dávám si studenou sprchu, ale pak si stejně vezmu neurol. Což je další stresor. Vezmu si ho a zároveň se bojím, že si vytvořím závislost. Když si vzpomenu na dceru a vnučku, zavalí mě vlna úzkosti, že jim ani nemůzu pomoct, i kdyz by to teď potřebovala.
|
Persepolis |
|
(2.11.2021 6:51:50) Chystám se k ní ve čtvrtek nebo párek. Ona teď porad jenom kojí a nic jiného nestíhá. Chci jí pomoc, nevím jestli to vůbec zvladnu. Jsem jak paralyzovaná.
|
|
Ruth |
|
(2.11.2021 7:26:59) Persi, potkalo tě štěstí. Dej tomu čas, ty pocity se dostaví.
Inteligentní a citlivý člověk to má náročnější.
|
|
|
|
|
|