| Silvie+dva kluci | 
 |
(10.11.2024 12:38:14)
Syn s přítelkyní žije u nás v domě. Mají to jako nějaké prvotní společně bydlení s tím, že plánují koupit něco vlastního. V rámci let, až něco nešetří. Oba dva pracují a syn má příjmy nad průměrnou mzdou. K dispozici mají pokoj a vlastní kuchyň. Koupelny máme dvě, ale využíváme primárně jednu všichni. Teď k tomu, co řeším. Chci po nich nájem, spíš symbolický (7.000,-). Finančně bychom to zvládli i bez této částky, ale přispívat mi přijde prostě automatické. Teď jsme měli sraz s partou známých a připadla jsem si jako krkavčí matka. Nikdo z nich po dětech peníze nechce a naopak jim pomáhá sporit na vlastní bydlení. Syn dostal nějakou částku po střední, ale nic dalšího mu neukládám. Nevidím důvod. Vydělává výrazně víc než já a jak s penězi naklada nebo zda setri na bydlení, jde už mimo mě.
Vnímáte to podobne nebo úplně odlišně?
|
| Čumča. | 
|
(10.11.2024 12:48:10)
neviděla bych to jako nájem, ale prostě jako příspěvek na energie, vodu, odpady, údržbu nemovitosti - což ano, u dvou osob to může dělat 7tisíc i víc...
Neexistuje důvod, proč by to neměli za sebe platit.
Fakt nejsi krkavčí matka, tvůj potomek nemůže žít na tvůj úkor, to bys mu jen křivila charakter.
Děláš to dobře.
Jestli si mladí spoří na budoucí bydlení, je fakt jen a jen jejich věc.
Pokud s oběma mladými dobře vycházíte, a do budoucna byste zvládli bydlet společně ve vaší rozdělené nemovitosti, je to vůbec značka ideál, dříve naprosto obyklé...
|
| Federika | 
|
(10.11.2024 13:11:40)
Čumčo,
značka ideál?
Já se snad začnu na stará kolena křižovat
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 13:39:07)
Fed, já bych si to takhle ideálně přála Ráda bych nebyla kráva a naučila se soužít. Se zachováním soukromí všech zúčastněných.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 13:45:53)
Ne. Nikdy. Moje noční můra
Já je klidně doma občas přivítám, třeba i tu bábovku se kvůli nim naučím péct, můžeme tady pořádat oslavy a tak,ale prosím, těším se na svůj klidnej život, bez dětí, ve svým, s jedním košem na špinavý prádlo, bez hor nádobí po celým baráků, bez ručníků po celým baráku, nikde žádná šílená hudba...
A oni ať si hezky za řídí svůj život.Svý bydlení.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 13:58:46)
Fed, že nádobí patří do myčky, tu je potřeba vyložit, špinavé prádlo má svoje místo, jak se používá pračky/sušička, a že hudba nesmí obtěžovat všechny ostatní, je učím už roky - ne že bych měla kdovíjaký úspěch, ale snad jim to časem "doteče do mozku".
Ale my žijeme ve dvou vedle sebe umístěných bytech, svou koupelnu/kuchyni si už teď uklízejí sami, bordýlek teda stejně dělají převážně v té naší kuchyni, anžto se tam nachází plná lednice. Musím potom nedůstojně za kůži na zátylku mládě dostrkat k tomu jeho bordýlku na lince. Dost drhne mytí domovní chodby, tam musím vyhrožovat dost velkým masakrem a do detailu ho popisovat.
Na druhou stranu, syna posílám na nákupy, dcera zase občas uvaří/upeče i pro ostatní...
|
| Federika |
|
(10.11.2024 14:01:41)
Nenateče. To už vím
Ale já hlavně nechci nic ze společnýho soužití, nechci jejich starosti, hádky, nechci nijak sdílet jejich život, nechci případná vnoučata kdykoli si vzpomenou, chci svůj život
Ale moje děti by myslím ani nenapadlo chtít tady s náma žít.Ačkoli už teď nerady přiznávají, že největší pohodlí mají tady.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 14:19:00)
Nateče, chci po nich jen to, co jsem zvládla i já, ne víc. Mm si taky vedl dobře.
Těšit se, až vypadnou, není řešení. Pro mě ne.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 15:20:10)
Čumčo, proč ne?
Je normální, že vypadnou ne? Každej si chce zařídit svůj vlastní život...
Ty jsi chtěla zůstat s rodiči?
|
| Ropucha + 2 | 
|
(10.11.2024 17:54:39)
Federiko, naprosto sdílím tvůj postoj.
Nerozumím příliš přístupům, kdy se rodiče snaží mít co nejvíce "svůj život", když jsou děti malinké, a naopak nechtějí mít svůj život, když jsou děti dávno velké.
Já jsem do malých dětí dala maximum, na dlouho jsem vypustila práci i jiné vlastní aktivity, přišlo mi to důležité a smysluplné. A bavilo mě to.
Ale děti dospěly a sdílet domácnost s o generaci mladšími
dospělými lidmi, kteří mají úplně jiný životní rytmus, mě nebaví.
Ani na tom nevidím nic zdravého pro žádnou stranu.
Přesně jak píšeš, svůj úkol jsem splnila, vychovala jsem lidi schopné samostatného života, takže ať žijí samostatný život a já si budu užívat zasloužený odpočinek a na dálku jim fandit
A k dotazu - přiměřený příspěvek na provoz společné domácnosti od výdělečně činných potomků je podle mě v pořádku.
|
| Beat | 
|
(10.11.2024 18:05:23)
Ropucho. Pojem zdravé, nezdravé bych bez znalosti konkrétního případu nepoužila. Dovedu si představit mnohem zdravější vztahy v rodině, která žije pospolu- s potřebným soukromím pro každého, než tam, kde si žijí každý zvlášť a po svém. O tom to přece není.
Dcera by to klidně brala bydlet s námi, mít nemovitost, kde má každý své, ale lze tam být často pospolu. Ja bych to brala kvůli případným vnoučatům, zatím to tedy neplánujeme.
Ale dovedu si představit, ze s dobrým materiálem a dobrou komunikací to může být prospěšné pro všechny zúčastněné .
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 18:15:11)
Beat, ale jo. Souhlasím, že jsme lidé různí a každý v tomto máme jiné potřeby a představy. Já to popisuji ze svého pohledu (ztotožňuji se s tím, jak to popisuje Federika), ale uznávám, že někomu může vícegenerační soužití vyhovovat a pokud vyhovuje všem zúčastněným, nic špatného na tom není.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 21:31:52)
Ropucho, tohle je pro tebe Téma, že? Nevšimla jsem si, že bys v jakémkoli jiném tématu psávala "ode zdi ke zdi", navíc s dávkou odsouzení - u tohoto tématu tradičně ano
Já myslím, že téměř každá rodina, která obývá větší nemovitost, dříve nebo později řeší, jak s ní na stáří naložit, jestli její část nabídnout potomkům
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:35:12)
Čumčo,
tak "jestli její část nabídnout potomkům" by mě snad ani ve snu nenapadlo
Že na to časem nebudeme stačit, si uvědomuju. Proto chci koupit byt, pohodlnej, bezbariérovej,nejlépe blízko nějaké nemocnice, hospicuatd, dům prodat a z té částky žít v důchodu. Aspoň nebudu dětem viset nikterak na krku
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:40:48)
Čumčo, pochopila jsem, že jsem se tě nějak dotkla, ale já u všech témat píši prostě to, co si k nim já za sebe myslím
(A totožný postoj popsala Federika, která obývá nejspíš jednu z největších nemovitostí z nás všech, tak nevím, jestli je v tom úplně souvislost...)
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:44:32)
Ropucho, to pochybuju Už nevím přesně, v jaké debatě to teď bylo, ale někdo tam popisoval různé statky, se zajímavými místnostmi, náš dům má do statku daleko
Ale já k bydlení nemám vztah jako že "vztah", mám vždycky větší vztah k sobě, potřebuju, aby mi bydlení dokonale sloužilo, takže na stáří nechci bydlet s dětmi,starat se o vnoučata, ale chci klidný, útulný a pohodlný bydlení bez schodů, v civilizaci.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:54:59)
Federiko, já ti rozumím
Já jsem jen přeskočila ten dům a od počátku se držím klidného bydlení v civilizaci
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:00:13)
Proč ne...Já nerozumím spíš těm velkým domácnostem, domům, odkud děti odejdou, rodiče ve stáří nezvládají bez problémů ani hradit energie ani se o dům starat, nepotřebujou ho,ale místo aby bydlení nahradili něčím pro ně pohodlnějším a menším žroutem energie , nechávají to všelijak "pro děti" nebo se ze sentimentality domu radši nikdy nezbaví ...
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 22:10:09)
Federiko, já i rozumím tomu sentimentu a neochotě opouštět na stáří domov, což byl i jeden z důvodů, proč jsem se pro dům nerozhodla. Celoživotně nad tím uvažuji a vždycky mi z toho vyjde přesně to, co píšeš - na stáří starost, komplikace s údržbou, dopravou... A vázat k tomu děti není fér (z mého pohledu pro mě, aby se to zase někoho nedotklo). Jedině pořídit si vyloženě seniorský domek, bezbariérový, úsporný, který vydrží bez nutnosti rekonstrukce do konce života. To mám ještě čas promyslet
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:17:39)
Tak já jsem věděla od začátku, že tady napořád nezůstaneme
Ale teda hádejte, co jsem celý víkend dělala Přistihla jsem se při myšlenkách, u kterých bych si nejspíš ještě před rokem ťukala na čelo.Totálně jsem překopala svou pracovnu, která sousedí s obývákem. Vyhodila jsem jinam část nábytku, běžecký pás, všechno jsem vyklidila, koupila nový koberec, která měl ladit s tím v obýváku, chystám se objednat takovou tu americkou postel, boxspring, ladím to s polštářkama a představovala jsem si, že jak to sousedí s tím kuchyňoobývákem, tak až jednou přijedou moje děti s rodinou, dáme hezky na tu postel spát děti neb si tam s nim budu číst a povídat , zároveň ti ostatní budou vedle v kuchyni, na terase nebo v obýváku...
Ale jen na návštěvě
|
|
| Bára + 4 | 
|
(10.11.2024 22:23:42)
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(10.11.2024 22:18:06)
Fed, taky nechápu lpění na domě... Ale já jsem z kočovné rodiny, na obě strany  už prababičky a pradědečkové to měli tak, že se mladí odstěhovali přes půl republiky od rodičů u těch obvykle zůstali jen prvorození (nebo nejstarší), ostatní se rozprchli... A držíme to poctivě nadále a od generace mých prarodičů žijeme v bytech
Sestry teda ne, jedna si postavila domeček, druhá se do domečku přivdala... Já podobné touhy nemám, i kdybych nebyla limitovaná penězi, vybrala bych si bydlení v bytě, ideálně třeba s terasou  ale dům určitě ne
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:20:52)
Rose, ani já ne.
Ale sehnat tak velkej byt s terasou, kterej by se mi líbil, bylo prakticky nemožný
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 22:26:21)
"jsem z kočovné rodiny, na obě strany"
I já. Moji prarodiče z obou stran se stěhovali mnohokrát, rodiče se pak potkali a žili v místě, kde se žádný z nich nenarodil, já jsem odešla zase jinam... Nemám v krvi žádnou vazbu ke gruntu nebo k rodnému domu.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(10.11.2024 22:36:32)
S našima jsme se stěhovali do mých 12 let 3x, já v dospělosti k MM a s ním ještě 2x, na nemovitostech nelpím.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 22:48:52)
stěhovala jsem se 11x, nemívám vztah k domům, ale mám vztah k zahradám - k té, kde jsem vyrůstala u babičky v dětství a k té své na venkově - takže to by bylo loučení s těžkým srdcem
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 22:44:25)
Já jsem nikdy nechtěla dům, vždycky byt. Ale když jsme si v roce 2000 koupili krásný, nový čtyřpokojový byt v úžasném místě (20 minut do centra, za domem les, knihovna, supermarket v místě, krytý bazén 5 minut od domu, škola v místě, poliklinika též. Krásně jsme si ho zařídili, děti měly každé svůj pokoj, k tomu velká šatna, dvě WC, velká koupelna, terasa . Byla jsem nadšená a hned jsem se zamilovala. Věděla jsem, že tam budu bydlet až do smrti. No, svět bohu své plány. Vydrželo jsme tam 5 let, pak se můj BM odstěhoval, rozvedl, znovu oženil a pořídil si nového syna. Já tam s dětmi ještě 5 let bydlela, než dostudovaly. Pak jsem musela být opustit a prodat a hodně jsem to obrečela. A to jsem tam bydlela jen 10 let a bylo mi 50. Neumím si představit zoufalství třeba nějaké devadesátileté babičky, která žije ve svém domečku celý život a teď by se měla odstěhovat.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:54:47)
Huso,
právě proto by se ta devadesátiletá babička měla stěhovat do pohodlnějšího bydlení ještě dřív, než se do tohohle stavu dostane.
Znám spoustu starých lidí, kteří bydlí domech, kde už jen dřou, starají se o topení,využívají tam pro sebe vlastně jen kousek, sedí tam často v zimě, řeší, kterém z dětí ten dům předat, děti se kvůli pohádají...
Já bych to prodala a šla pěkně do nějakýho moderního luxusního důchoďáku, našla bych s tam kámošky a užívala bych si
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 23:04:20)
Federiko, já třeba vím, že už si nikdy žádné kámošky nenajdu. Jsem introvert a asociál, neumím se seznámit a většina lidí je mi protivná. Doufám, že zemřu dřív, než moje kamarádky. Mám dvě od dětství, jednu z práce a jednu z internetu (jezdíme spolu už 16 let na dovolenou). K té mám nejméně vřelý vztah. A protože jsem ji poznala až coby starou ženu, a já už byla taky stará, mám k ní daleko méně blízko než k té, co se známe od kočárku. Nové přátele už si nezískám, to je vyloučeno.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 23:12:00)
Huso, já nemohu vyloučit, že si budu nacházet nové kamarády až do konce života, ale mohu vyloučit, že bych chtěla někdy žít v "důchoďáku".
To je pro mě odstrašující varianta, které se vroucně toužím nedožít.
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 23:21:36)
Ropucho, kdybych měla vlastní pokoj sama pro sebe s kuchyňkou, balkónem a koupelnou s WC v hezkém prostředí s příjemným personálem a už bych prostě nemohla žít sama doma, tak si to dovedu představit. Kdybych měla žít na pokoji s cizí babkou, tak se zabiju. Mám našetřené nějaké peníze z prodeje toho milovaného bytu, tak doufám, že by se to dalo z toho zaplatit. Neumím si představit, že bych zůstala viset na krku dětem.
|
| Lída+2 | 
|
(11.11.2024 8:42:30)
Stará husa , jenže to co by jsi chtěla, není důchoďák, ale dům s pečovatelskou službou a v tom se uvolnilo místo, když mámě mého švagra bylo 58let, tak tam od té doby žije spokojeně.
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 23:21:37)
Ropucho, kdybych měla vlastní pokoj sama pro sebe s kuchyňkou, balkónem a koupelnou s WC v hezkém prostředí s příjemným personálem a už bych prostě nemohla žít sama doma, tak si to dovedu představit. Kdybych měla žít na pokoji s cizí babkou, tak se zabiju. Mám našetřené nějaké peníze z prodeje toho milovaného bytu, tak doufám, že by se to dalo z toho zaplatit. Neumím si představit, že bych zůstala viset na krku dětem.
|
| Vážný2 |
|
(12.11.2024 14:40:56)
Mamka nám zůstala na krku cca 4 roky od prvního gerontopsychiatrického kolapsu a ataky deliria a demence (která ještě odezněla). Ale už nebyla normální ve smyslu, že některé fobie ji už převálcovaly. Odmítala chodit ven sama a museli jsme všechno řešit přes PečSl. A to měla mizernej malinkej důchod.
Teď pečujeme o dědu (tchána), kterému slouží mobilní hospic Cesta Domů... Je u něj primárně babička, ale mám toho za poslední 2t fakt dost... V pá to vybl... na terapeuta a ten si půjde hledat supervizi
|
|
|
| Termix | 
|
(10.11.2024 23:36:02)
Ropucho, mám to úplně stejně. Neumím si představit skončit v nějakém domově důchodců.
|
|
|
| Federika |
|
(10.11.2024 23:17:00)
Huso,
to zní docela děsivě. Spousta žen zůstane ve stáří sama (chlapi prostě statisticky odcházejí dřív) a často si žijou spokojeně, mají čas, scházejí se právě s kamarádkami, cestujou...
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 23:26:15)
Federiko, pokud budu živá a zdravá, taky v tom budu stále pokračovat. Horší by bylo, kdyby mi kamarádky umřely nebo já jsem onemocněla natolik, že už bych s nimi nemohla nic podnikat. Těžko sí najdu nové kamarádky v DS nebo v LDN.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 23:04:33)
Federiko, jojo, já jsem někde četla, že kolem padesátky by měli lidé promýšlet bydlení na stáří.
|
| Termix |
|
(10.11.2024 23:43:02)
Ropucho, taky jsem četla něco podobného. Těsně před padesátkou jsme koupili dům a celý ho zrekonstruovali a vytvořili z něj v podstatě dvougenerační dům, i když tedy se společným vstupem. Děti vědí, že zde mohou vždy bydlet s námi, ale nikdy se nebudeme zlobit, když nebudou chtít. Máme obrovské štěstí, že máme ještě byt, a když bude nejhůř, můžeme se tam vrátit. Dům můžeme vždy prodat. Nebazíruju na něm, ale upřímně, strašně nerada bych šla odtud. Je tu prostor a to je něco, co potřebuju.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 23:46:59)
Termix,
vy ale máte městský dům v civilizaci. Ty nebudeš na stará kolena štípat dříví a nahánět slepice,obstarávat zahradu a dvůr. Je to v podstatě velký patrový byt se zahradou, která se dá relativně snadno udržovat.Předpokládám,že i energie řešíte. No a doktoři blízko
|
| Blanče | 
|
(11.11.2024 8:53:26)
Federiko my máme velký dům skoro na samotě a zcela v lese a to, že tu chceme žít není o lpění na majetku ale o tom, že jsme objevili prostor, kde se ještě po 25 letech po nastěhování cítíme jako na dovolené. Já si nedovedu představit, že bych tu zůstala úplně sama ale není to o nezvládnutí fyzickém nebo finančním. V roce 2019 jsme dokončili rozsáhlou rekonstrukci, přízemí je bezbariérové s výjimkou 8 schodů vstupu, na ty se dá pořídit schodolez, zahrada se dá v kterémkoli okamžiku zatravnit, topení přepnout na automat, který obnáší jednou za 4 dny dosypat pelety a vynést kyblík popela. Ze zvířat máme jen mazlíčky i když mne na starý kolena začínají lákat slepice, ale netuším, kdo by je v případě potřeby zabíjel, takže asi nic. My jsme trošku Hujerovi, partneři dětí k nám zapadli, nejenže jezdíme na společné dovolené ale třeba včera nás bylo k obědu 12, pak jsme vykecávali do sedmi a rozpustili to jen proto, že prcci už museli jít spát. Měsíční provozní náklady jsou za 400 m2 obytné plochy srovnatelné s třípokojovým panelákem. Já jsem řešič, dost mne trápí potenciální období, kdy nebudu samostatná ale kolem sebe vidím, že osudy lidí se vyvíjejí zcela neodhadnutelně a dohodli jsme se, že nevidíme důvod opouštět prostředí, které máme rádi a kde se nám dobře žije v době, kdy ještě oba máme samostatné rodiče jen proto, že bychom měli být rozumní a přemýšlet 10 nebo 40 let dopředu abychom nebyli někomu na obtíž.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 9:46:09)
Blanče,
tak když seš řešič, předpokládám,že v momentě, kdy už vám tam nebude dobře, budeš schopná změnu vyřešit Pak tam není problém zůstávat do té doby, dokud vám tam bude dobře.
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 9:56:33)
Federiko, když jsem četla jak renovuješ. Tak pozvu si ji k nám.
Já nemám čas, mám teď svoje nejšílenější období do ledna .
A rozpadla se nám ta postel, takže se musíme složit na zem Ale na druhou stranu postel držák. Syn teda tvrdí t, že ji 4 roky nevyužíváme v létě ji prodloužilo čas, jinak už by nás dávno opustila.
Tak si říkám, že e-shop je plný, že snad dva dny obětuju. A aspoň to nejnutnější musíme udělat.
Jenže v sobotu jedeme do Kolína na Fler jarmark. Musím šít hvězdy.
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 10:02:51)
Blanče, to je hezký. A přesně, jestli je vám takhle dobře, jestli jste se tahle našli, nenechte strach, aby vám do toho kecal.
Já si nemyslím, že stáří je o tom, že rezignuju na všechno, co mám rád...
|
| Federika |
|
(11.11.2024 10:15:55)
Čumčo,
to není o rezignaci, právě naopak.
Rezignace je, když už pak nechceš nic měnit, s tím,že to takhle doklepeš, i když je to pro tebe celkově naprosto nepohodlné , nezvládáš to, fyzicky, finančně.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:18:56)
"kolem sebe vidím, že osudy lidí se vyvíjejí zcela neodhadnutelně"
Do nějaké míry ano. A souhlasím s tím, že příliš konkrétní scénáře s příliš velkým předstihem nemá cenu promýšlet. Ale nějakou rámcovou představu o vlastní budoucnosti, založenou na pravděpodobnosti, by asi člověk mít měl.
|
| Beat |
|
(11.11.2024 11:26:50)
“Ale nějakou rámcovou představu o vlastní budoucnosti, založenou na pravděpodobnosti, by asi člověk mít měl.”
.. Ropu to jo, možná představu alá Hrabal, Tříska, Heřmánek .
Je jasné, ze ideál je do 80 běhat po lese jako Pirk, pak pár let uz “ jen” spokojeně chodit a užívat “zasloužený” odpočinek a v průběhu toho náhodně usnout a už se nevzbudit. Kdo by nechtěl
Kromě tohoto ideálu vidím jako fajn instituce typu Senior Park. Pronajmeš si byt s kdyz chceš, využiješ služby.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:37:31)
Beat, uf... ty jsi to tedy vzala radikálně
Vážné téma. Těžké. A hodně o penězích, bohužel. Jak píšeš, kdo si to bude moci dovolit, bude mít přístup ke službám se zachováním soukromí.
|
|
|
|
|
|
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 8:46:43)
Ropucha + 2 , mám kolem sebe tolik případů co to neudělali, že my s manželem se na to vrháme hned: lehká rekonstrukce koupelny a byt jen pro nás dva co nejlíp.
Vidím to kolem sebe, za 10let na to nebude chuť ani síla.
A v té práci budeme muset vydržet dlouho, takže odpoledne to bude kanape.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:27:43)
"my s manželem se na to vrháme hned: lehká rekonstrukce koupelny a byt jen pro nás dva co nejlíp"
My se zatím nevrháme. Pár let zbývá, než děti dostudují VŠ, do té doby jim zůstanou k příležitostnému přenocování jejich pokoje. Nemám zatím vizi, jak byt uspořádat poté. Mám vizi rekonstrukce koupelny a ložnice, ale pořád je ve hře i otázka, jestli v bytě definitivně zůstat, nebo se přesunout. Chtíc nechtíc budeme muset mít chuť a sílu s šedesátkou na krku
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(11.11.2024 11:39:49)
My jsme tak dlouho váhali, jak naložit se synovým pokojem, až jsme z něho udělali pokoj pro vnuka.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 12:11:48)
"...až jsme z něho udělali pokoj pro vnuka."
Mně se také honí hlavou vize vnoučecího pokojíčku, ale snažím se krotit fantazii, je to předčasné.
|
| Mi+3 | 
|
(11.11.2024 12:26:31)
Nevím tady asi nejsou vztahy v pořádku, přece normální máma se nenastěhuje k dětem a platí jim jen tak malý příspěvek (pokud by měla důchod 15000 tak chápu). Pokud vydělává tak deset tisíc je minimum, nebo je možnost najít si vlastní bydlení, vztahy už stejně nejsou v pořádku, ale stěhovat se z tak dobrého bydlení se nebude chtít a ještě může vydírat, že živila celé dětství.
Já beru pomoc pouze pokud je nutná, ráda pomůžu, ale nerada bych se nechala zneužívat a to už zneužívání je. Ještě maminka není senilní aby si nedokázala spočítat kolik by měla přispívat. Jen někteří starší lidé berou hodnotu peněz z dřívějška kdy 5000 byly výplaty a neuvědomují si, že nyní je vše hodně dražší.
|
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 12:33:33)
Ropucha + 2,moje mamka chodila po TESku a říkala, tady je takových šatiček, chtělo by to zase holčičku, to by se šili šatičky. Tak jí říkám, no vždyď si dodělává to ČVUT. to asi nehrozí. JJ já vím, říkala mamka.
No nedalo mi to říkám mladšímu, babička by ráda pravnučku. Syn: ˇať si řekne bráchovi (ten snad ani s nikým nechodí)
A dorazil to hláškou, že táta má momentálně místo vnoučat kocoury na zahradě a tulícího Moura jako vnouče č.1. A tak by si to babička měla zařídit taky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ | 
|
(10.11.2024 23:05:58)
Rose, tak já jsem už v dospívání měla představy, že jednou budu bydlet v domečku se zahrádkou...vyrostla jsem do 5 let v činžáku v centru Prahy a pak jsme se přestěhovali do paneláku na okraji Prahy. Pak jsem se stěhovala ve 24 k manželovi do malého činžáku taky téměř v centru, u velmi rušné ulice. No a pak jsme zrekonstruovali ten domeček a doufám, že nikam jinam už se stěhovat nebudeme. Máme to tu rádi, je to tak akorát pro nás tři a nebude to nijak velké ani jen pro 2. A když manžel nebude moci po schodech, tak pořád můžeme bydlet jen v přízemí, je tam pokoj, kuchyň i koupelna. Máme k tomu domku citový vztah, stavěl ho manželův dědeček, všechno si dělal sám, bez nějaké velké techniky, nechal na něm spoustu hodin práce a dřiny, to všechno při práci a to nebyl na tom ani se zdravím úplně nejlíp. Ten dům má pro nás ohromnou energii a je nám tu dobře. Zahradu jsme zjednodušili jak to šlo, nejvíc jedlých věcí teď pěstuju stejně na balkóně, tam s tím není téměř žádná práce...a je hrozně fajn moci vyjít kdykoli ven, projít se po zahradě a odpočívat tam, ale zároveň být pořád na svém území, kam nikdo jiný nemůže a my nemusíme nikam ven chodit, nebo jezdit, když chceme být v přírodě...
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 22:05:34)
"chci klidný, útulný a pohodlný bydlení bez schodů, v civilizaci"
To už mám teď, vedle Penzionu pro důchodce, blízko polikliniky a nemocnice
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:06:01)
Evelyn,
dobře!!!
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:50:58)
Ohledně nemovitostí se mi ještě vybavuje jeden známý mých rodičů, který dobře uměl jisté řemeslo, takže si za minulého režimu vydělal nadstandardní peníze a velmi pyšně postavil vedle sebe dva veliké domy pro své dvě děti.
Opravdu výstavní na tehdejší dobu.
Byl to jeho životní projekt a pointa je asi předvídatelná, obě děti život zavál úplně jinam, do domů se nikdy nenastěhovaly.
To jen tak, asociace ohledně rodičovských plánů a nemovitostí.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:54:25)
Ropucho,
tohle se stávalo poměrně často. Vlastně i moji příbuzní to tak mají, děti se rozprchly po světě, baráky zejí prázdnotou. Tedy hlavně na vesnicích. nehorší je, když je to vlastně jeden velký "statek", třeba tam jsou i různé vchody, ale prostě pod jedním zázemím. To se pak i těžce prodává.
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 22:05:08)
"ale já u všech témat píši prostě to, co si k nim já za sebe myslím "
no, tady právě ne, nejdřív jsi spolubydlení označila za patologické pro obě generace, potom zase za dobré
jinak měla jsem od začátku na mysli sdílení domu v oddělených bytových jednotkách, máme domek, který jde velmi snadno rozdělit
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 22:18:22)
Čumčo, ach...
Napsala jsem tuším cca to, že mi přijde zdravé, když rodiče a dospělé děti mají vlastní oddělené životy a domácnosti, a následně jsem se zamyslela nad námitkou Beat a uznala, že pokud jsou lidé upřímně spokojení pod jednou střechou, je to asi v pořádku, i když pro mě by to nebylo.
A tím je asi vyčerpána má ochota obhajovat se...
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 18:43:21)
"Já jsem do malých dětí dala maximum, na dlouho jsem vypustila práci i jiné vlastní aktivity, přišlo mi to důležité a smysluplné. A bavilo mě to."
Přesně tak, mně se to jen protáhlo po skoro sedmi letech, k prvňáčkovi mimino, ale byli jsme prostě v tu dobu hlavně rodiče. Dělat něco při dětech, krást si chvilky, třeba když usnou mě nebavilo, musím dělat věci naplno. A to se týkalo i dětí, chtěla jsem být s nimi, dokud měly zájem.
S dospělými se ráda sejdu kdykoliv, jezdíme spolu na dovolenou, podnikáme spousty věcí, ale jsem zase za sebe a dělám si už zase to, co chci já. Když se mi nechce nic, nejsou na mě děti závislé, mají své životy a já taky.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 20:48:34)
"byli jsme prostě v tu dobu hlavně rodiče. Dělat něco při dětech, krást si chvilky, třeba když usnou mě nebavilo"
Evelyn, jojo, takhle nějak jsme nastavení i my.
Já také neumím příliš tříštit pozornost. Zkoušela jsem na rodičovské dovolené chvíli chodit po večerech do jazykové školy, ale byla to ztráta času a peněz. V poklusu, unavená, k ničemu to nevedlo. Všechno má svůj čas.
Akceptuji, že někdo potřebuje udržovat "dospělý život" mimo rodinu, aby se udržel v mentální kondici, ale já to tak vůbec nepociťuji. Vychovatelství mi sedí, však se to dělá i za peníze, když jsou děti cizí
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 21:54:20)
Jo, jo, vychovatelství mi sedí, i to za peníze, bonus toho za penize, ve 3 vrátím děti rodičům a jdu si po svém
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 18:47:23)
K dotazu:
Kdysi jsem brala asi 1500 Kčs a domů jsem dávala 500 Kčs. Pak už jsem byla převážně u MM, ale domů jsem platila, aby si mamka moc nevšimla, měla jsem nepřetržitý provoz, noční, svátky, Vánoce, tak se to dalo , časem si zvykla, že nejsem doma.
|
|
| sally | 
|
(10.11.2024 19:18:20)
myslím, že je rozdíl mezi "sdílením domácnosti" a "sdílením bydlení" - v jedné domácnosti je to problém - právě s tou společnou kuchyní a koupelnou atd... ale pokud je to bydlení pod jednou střechou, ale s oddělenou kuchyní, koupelnou a případně i vchodem, tak je něco zase úplně jiného.
V obou případech je třeba tolerance a dobré vztahy (a pevná pravidla) - ale u nezávislých jednotek přeci jen člověk může ignorovat hygienické či kuchyňské návyky druhé strany, nemá to pořád na očích.
Dětem jsem přizpůsobila lecos, ale neberu to jako že jsem neměla "svůj život" - já jsem si VYBRALA, že budu mít děti a byl to můj způsob života pro tu etapu. Teď mám život napůl bez dětí (obě v jiném městě na VŠ), tak zase žiju jiný život - ale pořád je to "můj život". Jestli budou bydlet u nás, poblíž, nebo někde úplně jinde - to je na nich (a teda na situaci). Můj problém je, že v USA to "někde jinde" může být taky přes celý kontinent... :-/
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 19:44:29)
Jasně, že si člověk vybere mít děti a starat se, bylo mi jasný že budu několik let jen sedět doma a hlídat děti, ale že si několik let nepřečtu v klidu ani knížku nebo ranní noviny u kávy .
I když, co je manžel v důchodu, tak mě od čtení taky pořád (každou hodinu ) vyrušuje, chybí mi jeho odpolední a v klidu si sama doma 8 hodin číst
|
| Lída+2 |
|
(10.11.2024 19:48:50)
Evelyn, to tu říkám pořád i s malými kluky jsem si toho přečetla víc než s manželem.
Mamka se tuhle smála, když jsem říkala , že je horší jak malý dítě.
Ráda čtu, že to je všude stejný.
|
|
|
|
| Termix |
|
(10.11.2024 20:42:59)
Ropucho, já jsem svým dětem přizpůsobila úplně všechno. A moc doufám, že jednou bude aspoň jeden z nich bydlet s námi. Jsem strašně moc na nich závislá a vůbec si zatím neumím představit, že jednou odejdou. Syn je prvním rokem na vysoké, dcera už v septimě.... au au. Vztahy máme zatím pořád skvělé, zatím s námi pořád chtějí cestovat a být, ale je mi jasné, že to skončí. Je to samozřejmě v pořádku a moje smutnění bude jen můj problém.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 20:48:57)
Termix,
i já jsem svým dětem přizpůsobila všechno.A naštěstí nečekám vděčnost, protože to bych byla hodně zklamaná Berou všechno jako samozřejmost a tak už pomalu házím zpátečku a snažím se, aby pochopili, že otěže (taky pomalu) přebírají za svůj život už oni sami.
A já se teda na svůj život bez dětí těším moc, mám ještě hodně plánů a chci čas a klid. Zároveň samozřejmě-jak všichni- doufám,že si svůj život zařídí dobře.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.11.2024 21:36:03)
Tak já nemůžu říct, že bych dětem podřídila všechno
Jako hodně jsem toho dělala fakt jen pro ně (pravidelný režim třeba... teda co byli v mých silách ), ale já si ten rodičák vždycky strašně užila... S nejstarší teda do toho padlo moje temné období, ale jinak jsem měla to dětské období ráda, moje dětské já milovalo dětské hraní, rozvíjení fantazie, byly strašně vtipné, bavilo mě pozorovat jak rostou, berou rozum... A moc si přeju, abych to aspoň trochu stihla užít s vnoučaty
|
|
|
| Beat |
|
(10.11.2024 20:57:25)
Termix, rozumím ti. Taky jsem si to říkala, když byly děti ve věku tvých. Ale jak to tak šlo, tak se ty pocity měnily. Porad jsem teda extramatička, miluju je moc ale jsem spokojena, ze se mají dobře, bydli blízko a vidíme se často. Kdyz se sejdeme a jsou tu všichni delší dobu, tak musim říct, ze už se taky těším, až odjedou. Ale druhy den klidne zas voláme .. a jsme opravdu v úzkém kontaktu. A přestože máme dum, stejne bych se tu s nimi nechtěla motat. Leda přistavět úplně oddělené prostory.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:12:15)
Termix, ty jsi v úplně jiné, mimořádné situaci.
Připomíná mi to slova jedné Židovky přeživší holokaust, která říkala: své jediné příbuzné jsem si musela porodit.
Zkus na to nahlížet tak, že s největší pravděpodobností se ti rodina ještě rozroste, děti přivedou partnery, narodí se vnoučata... Láska se znásobí, i když třeba nebudete žít všichni společně
|
|
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 18:51:13)
Federiko, my jsme třeba s bráchou oba bydleli u našich, dokud jsme si nenašli partnery, s kterými jsme chtěli bydlet a ke kterým jsme se vlastně oba postupně odstěhovali. Bylo nám 25 a 24 let. Do té doby jsme byli doma spokojení, žili jsme si vlastní život i tak. Přispívali jsme našim na domácnost, pomohli, když bylo s něčím potřeeba, ale naši nám nikdy nemluvili do toho, kdy a kam jdeme, co děláme apod. Neměli jsme nějaký pocit, že si nemůžeme nic dělat po svém.
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 19:20:45)
Když jsem byla mladá, tak bylo zvykem, že svobodné dospělé děti bydlely i rodičů než se vdaly a oženili a získali byt. Tehdy svobodní lidé byt nedostali a každý mohl mít jen jeden byt, takže se ani nedalo nic pronajmout. A mockrát už děti měly i svoje děti, ale byt ne, takže bydleli u rodičů v dětském pokojíčku. I se svými dětmi. To si dnes nedokáže nikdo představit. A muselo se to zvládnout.
Já osobně jsem bydlela s dětmi, dokud studovaly. Měla jsem povinnost je živit a bylo mi příjemnější mít je doma. Oba studovali VŠ v našem městě, nemuseli nikam dojíždět. Jakmile začali vydělávat, tak se osamostatnili. Musím říct, že mi bylo že začátku hodně smutno, zvlášť, když jsem musela i opustit svůj byt, který jsem milovala a myslela jsem si, že v něm budu žít až do smrti. Ale časem jsem ti zvyklá a teď už si neumím vůbec představit bydlet s někým. Jsem spokojená, že mám klid, nemusím na nikoho brát v čemkoliv ohled, nikdo mi nedělá žádný nepořádek, bydlet sama je super.
|
| Blanče |
|
(10.11.2024 19:51:49)
Co se týče spolubydlení s dospělými dětmi, je to podle mne značka ideál, pokud to funguje. S námi dcera s tehdy ještě přítelem bydleli už jednou asi rok, teď po pěti letech už jako manželé do toho šli dobrovolně znovu. Ale u nás je to značka ideál, je to spolubydlení v jednom domě, nikoli v bytě, s výjimkou topení - to je centrální kotel ve sklepě s přístupem zvenčí - jsou to zcela samostatné prostory i s oddělenými vstupy. Když nechci, nemusím je týden potkat jinde než na parkovišti a to platí i naopak. Já si užívám pidivnučky mnohem víc, než když jsem ostatní vnuky v tomhle věku viděla jednou za měsíc. Nemáme problém třeba o víkendu vařit na střídačku, 4 dospělí (nebo 6, pokud je doma i syn s přítelkyní) jsou podstatně příjemnější při péči o zahradu nebo třeba dělání dřeva. v patře jsme měli 6 let dětskou skupinu, pokud bychom na barák zůstali opravdu sami, bude strašně velký. Můj muž z něj nechce, já si to tady ve dvou nebo dokonce v jednom člověku nedovedu představit.
|
| Rodinová | 
|
(10.11.2024 19:57:31)
Spolubydleni bych nezavrhovala, ale v dome, ne v byte
|
| Blanče |
|
(10.11.2024 20:04:18)
Je pravda, že jsme "spolubydleli" 10 let vždy cca 2-4 měsíce v roce s mou babičkou, to ještě dům neměl přístavbu, takže to bylo se společnou kuchyní a koupelnami. Je fakt, že to byly ještě většinově doma i děti a přesto, že prostor máme opravdu velkorysý, nehrozilo nějaké spaní v obýváku, atd. bylo to, zvlášť pro mého muže, už ke konci dost náročné.
|
|
| sovice | 
|
(10.11.2024 20:12:39)
Jedno z mých dětí si nehledá a nehodlá hledat partnera a nechce bydlet samo. Zůstane tady, dokud bude chtít, až bude vydělávat, bude se podílet. To jsou tedy současné plány.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vaitea | 
|
(10.11.2024 14:30:37)
"dost drhne mytí domovní chodby, tam musím vyhrožovat dost velkým masakrem a do detailu ho popisovat."
Kolik,že těm potomkům, co sdílejí samostatný byt je?
|
| Beat |
|
(10.11.2024 14:49:41)
Nechval dne před večerem, by ti Čumco rekla babi. Dětí máš ještě nedospělé a bez partnerů. Zatím netušíš, čeho by ses mohla dožít
|
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 15:24:51)
Vaiteo, těm nebohým stvořením je dost na to, aby vytřela dvě patra domovní chodby a případně i zformulovala udání na sociálce... Mmch, co navykládají OSPODu je u nás dost běžné téma. Taky popis důchoďáku pro mě, otce si nejspíš nechají, ten po nich nikdy nic nechce, vždyť jsou ta mláďata jsou tak roztomilá
Např. když syn rozmlouvá s otce stylem: "hochu, tys musel někde při výchově udělat zásadní chybu (myslí tím výchovu manželky, tedy mne), a my teď na to doma všichni doplácíme..."
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 19:00:39)
V nemovitosti, kde má každý svoje si to umím představit, se synem klidně i společnou kuchyň
|
|
| Lída+2 |
|
(10.11.2024 19:24:59)
Federiko, my už tu pousteničíme.
Je to těžká změna.
Jako já nemám čas, chystám výrobky na jarmark. Třeba to na mě dolehla v lednu.
Jo a důležitý poznatek. Manžel je nějaký přešly, kluci mu chybí víc než mě.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.11.2024 19:33:44)
"a důležitý poznatek. Manžel je nějaký přešly, kluci mu chybí víc než mě"
Ano už teď vidím, že muž to ponese mnohem hůř než já
Je celý nesvůj, že dcera tráví tolik času u svého kluka
Já se teda trochu těším, až se doposunou k samostatnosti a soběstačnosti a vzhledem k bytu 3+1, moc šancí na sdílené bydlení nevidím
Jinak příspěvek vidím jako normální, pokud si dítě vydělává na full time... A taky jsem přispívala, dokud jsem bydlela doma, bylo by mi divné nepřispívat...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 19:38:18)
Já nějak nestíhám, aby mi bylo smutno, doma teď už zase moc nejsem a celkem často se navštěvujeme.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:03:28)
Mně někdy smutno je, když děti delší čas nevidím, to zase ne že ne.
Ale myslím, že lehce smutnit a těšit se na sebe je lepší varianta než jít si na nervy pod jednou střechou.
|
|
|
| Lída+2 |
|
(10.11.2024 19:41:16)
Rose, fakt jsem si říkala, že jsem krkavec. A paradoxně on s nimi byl v určitém období mnohem méně.
Mladší tu není 4 roky, ale jezdí často. Dovolenou měl v zahradní kolonii. To jsme si je užili, že jsem je měla na zahradě.
A starší zmizel nedávno.
No a my budeme mít po 22letech zase ložnici a já pracovní kout.
Hned v lednu se na to vrhnu.
Já když vidím, že jsou spokojení. A to mi stačí.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(10.11.2024 12:49:35)
Nejsem v této situaci, ale rozhodně si nemyslím, že bys byla krkavčí matka. Za 7000 Kč by určitě pronajatý byt mít nemohli.
|
|
| vlad. | 
|
(10.11.2024 13:08:28)
V situaci, kterou popisuješ, by mi spíš přišlo divné, že se syn sám nedomluví, kolik by měli přispívat.
|
|
| Federika |
|
(10.11.2024 13:10:45)
Vnímám to tak, že jste děti vychovali, to byl váš úkol. Nejste povinni utrhovat si od huby celý život,pracují, vydělávají, jsou zdraví, naopak, brzy nastane doba, kdy by oni měli začít pomáhat vám.
7 tisíc je dneska pakatel,absolutně bych se za krkavčí matku nepovažovala.
(Nakonec, takhle by s jim to ještě mohlo až moc zalíbit a z domu by se nehrnuli )
|
|
| Drypetis | 
|
(10.11.2024 13:14:11)
Podle mě by na bydlení měli všichni přispívat podle svých možností a příjmů, takže dospělý pracující potomek určitě. Akorát bych to nehrotila a umožnila mu naspořit. 7000 mi přijde přiměřené, když tam bydlí i ta slečna.
Já jsem před pár lety k bydlení mladých přistoupila velkoryse, dcera ještě studovala, ale nic neplatil ani její výdělečně činný partner, to byla obrovská blbost. Pak se odstěhovali a v novém bydlení platili najednou 12000 + energie úplně v pohodě. A my na ně dopláceli a brali to jako nic, teplá voda tekla proudem, víc se kvůli nim topilo, jedli tu...
|
|
| Půlka psa | 
|
(10.11.2024 13:15:22)
Asi záleží na poměru platů. Kdybys měla velký dům, obří plat a děti pracující za minimální mzdu, tak by mi to divný přišlo, ale když on má větší plat než ty, tak mi přijde samozřejmé, že by měl platit aspoň energie, jídlo atd.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 13:28:15)
Půlko, asi bych chtěla příspěvek na energie i od dítěte s minimální mzdou Divné mi to nepřijde. Příjem rodičů, i kdyby byl obří, s tím nesouvisí. Dospělé, zdravé, výdělečně činné dítě nemůže žít za peníze svých rodičů. Jen by mu to křivilo charakter.
Kdysi jsme se hádaly o tom, kdy je dítě dospělé. Podle mne je skutečně dospělé až tehdy, kdy si na sebe vydělá kompletně samo, a navíc když chápe, že má také něco poskytovat zpět pra/rodičům (občasná výpomoc s něčím těžkým), nebo společnosti (společenská odpovědnost).
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 13:42:48)
Já jsem bydlela rok po svatbě s našima, BM byl na vojně a já už chodila prvním rokem do práce. Naši po mně nic nechtěli, ani na jídlo, řekli mi, ať si šetřím do začátků. A to jsme měli můj BM od rodičů prémiové spoření mladých a já věno. Když pak u mě bydlel rok syn s přítelkyní, kdy oba vydělávali, tak jsem po nich chtěla jen 2/3 výdajů za energie, vodu a topení, nájem ne. Kdyby u mě bydleli dlouhodobě a nesnažili se najít si něco svého, tak bych časem asi nějaký příspěvek chtěla. Ale v obou případech to bylo bydlení krátkodobé, provizorní a trvalo jen rok.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(10.11.2024 14:18:53)
připadá mi to naprosto v pořádku
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(10.11.2024 14:29:32)
Mě přesně tuto částku přispívá pracující starší syn žijící s námi ve společné domácnosti, na "mamahotelu".Nic divného na tom nevidím.
|
|
| Lei | 
|
(10.11.2024 15:09:30)
|
|
| Ekaterina |
|
(10.11.2024 15:14:41)
Mně to přijde v pořádku. Byla-li bych v podobné situaci, určitě bych po dítěti nechtěla částku odpovídající komerčnímu pronájmu, ale nějaký příspěvek na energie, atd. je naprosto v pořádku. I částka mi přijde přiměřená.
|
| jak |
|
(10.11.2024 18:00:28)
Nejsi krkavčí. Syn studuje a bydlí u toho v našem bytě, náklady si hradí sám. Má to 15 minut do školy,takže ty náklady jsou příjemné zjednodušení života, dle mého.
|
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 18:47:14)
Já když jsem v 16 začala chodit do práce a vydělávat, tak jsem rodičům přispívala něco na domácnost (tj. nájem, jídlo apod.). Přijde mi to naprosto samozřejmé, pokud si sami vydělávají a bydlí doma, že budou nějakým způsobem přispívat. Částku bych tak nějak dohodla a přizpůsobila jejich možnostem, ale něco by prostě přispívat měli. To samé budeme řešit i se synem, až jednou bude pracovat, pokud bude bydlet u nás. Nejde o to, že by to rodiče nezvládli bez toho příspěvku, ale pokud pracují a vydělávají, tak mi přijde fér a samozřejmé, aby něčím přispěli.
|
| Pruhovaná | 
|
(10.11.2024 19:56:36)
TaJ v 16? Tys přispívala rodičům i z brigád? Toi připadá už docela drsné.
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 20:53:23)
Pruhovaná, ale já jsem v 16 nechodila na brigády, já jsem už regulérně chodila na plný úvazek do práce. Končila jsem ZŠ v osmičce, ve 14, pak jsem měla dvouletý učební administrativní obor a v 16 jsem pracovala v kanceláři, normální pracovní doba, výplata, všechno. A o dva roky později jsem si večerně začala dodělávat maturitu na obchodce.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 20:54:35)
TaJ,
mý dceři je 16
A zatím si to vůůůbec neumím představit.
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 21:02:44)
Federiko, no jo, já mám celkově pocit, že naše generace byla daleko dřív a víc samostatnější, než jsou děti dneska. Samozřejmě je to kus od kusu, ale celkově to tak vnímám. U syna si to zatím taky moc nedovedu představit. I když teď překvapivě v pohodě dává třeba praxi ve škole, mají jeden den v týdnu celý jen praxi, kdy jsou na dílně, začínají v 7, končí tuším ve 14h. Ze začátku se divil, že mají první pauzu až po 3 hodinách, kdy na něčem nepřetržitě pracovali, ale jinak ok. Dokonce ho ta praxe většinou i baví, ačkoli tam musí překonávat vyšší nároky třeba na jemnou motoriku, kterou měl vždycky malinko slabší, ale pere se s tím zatím statečně a je tam spokojený.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:08:14)
TaJ,
moje dcera sama vstává v 5.20, dělá si snídani, svačinu a odjíždí autobusem a metrem do školy. Po škole má tréninky a přijíždíme pro ni po 20. hodině. Jeden den s ní jedu ještě k Termix, kde má od 21-22 angličtinu V pátek domů často nepřijede, spí u nějaké kamarádky. Se školou se na mě už neobrací prakticky vůbec.
Přesto s nedovedu představit,že by už pracovala a dokonce nám doma přispívala
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 21:19:07)
Federiko, za mně bylo hodně učebních oborů dvouletých, byla i dvouletá ekonomka. Hodně mých spolužaček v 16 už mělo vážnou známost, tj. že si toho kluka plánovaly vzít a spousta to tak opravdu udělala. A ještě vydržela 2 roky, co byl ten kluk na vojně. Holt jiná doba.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:23:44)
O bože, Huso, ještě "známost"
Naštěstí nemá čas, takže to doufám zatím nehrozí
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 21:30:26)
Federiko, náš má sice volného času asi celkem dost, ale zatím to nevypadá, že by byla nějaká slečna na obzoru, zatím tohle jde nějak mimo něj...
|
|
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:25:32)
Ale jinak, já nejsem od tebe plně jiná generace I já jsem měla kluky, v 16, ale je fakt, že ne sex a už vůbec jsem neplánovala, že si někoho z těch kluků vezmu
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 22:03:47)
Federiko, asi to tak neměla každá holka, já jsem začala s mým BM chodit v 19 a sex jsme měli až ve 20. V 16 jsem platonicky milovala F.L.Věka. Ale moje kamarádka už od 15 let vážně a se vším všudy chodila se svým budoucím manželem. Brali se ještě před její maturitou, jí bylo 18 a jemu 20.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:05:40)
Huso,
tak my jsme měli ze základky i z gymplu i pár těhotných před maturitou.
A F.L.Věk teda super
|
|
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 21:27:42)
Stará huso, no, já jsem sice v těch 16 už pracovala, ale v té době jsem teprve měla první vážnější známost a na svatbu jsem rozhodně nepomýšlela. S manželem jsme se seznámili, když mi bylo 24 a brali jsme se až za další 4 roky. Syn se narodil ještě o dalších 6 let později .
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:29:32)
Huso, jojo.
Já si vzpomínám, že na ZŠ jsem si připadala až nepatřičně, že mám "staré" rodiče, drtivá většina dětí měla rodiče výrazně mladší.
A rodiče i vyprávěli, jak na ně okolí hledělo podezřívavě, protože zakládali rodinu záměrně až po VŠ, po vojně, několik let po svatbě... Byli exoti v té době. Z dnešního pohledu by patřili na opačný konec spektra, k těm rychlejším.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:17:22)
TaJ, v naší generaci (natož v těch předchozích) neodcházelo tolik lidí studovat VŠ, ani maturita nebyla samozřejmostí, takže se dospělost a samostatnost neposouvala pomalu ke třicítce jako dneska.
Většina lidí se vyučila nebo ukončila SŠ a tím se zařadila mezi dospělé pracující.
|
|
| Termix |
|
(10.11.2024 22:53:59)
Taj, vzhledem k tomu, že Federiky dceru znám mnoho let osobně, můžu posoudit, že je to naprosto rozumná, šikovná holka, vyzrálá a samostatná.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:57:54)
Termix, vyzrálá, jo?
Ona byla taková sladká, hodná,poslušná holčička, ke mně vzhlížející...
Ta puberta je děsná
Ale musím říct, že i přes šíleně se měnící nálady, udělala teď v té škole velkej skok, snad to nenabere blbej směr...Člověk nikdy neví.
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 23:12:27)
Termixi, taky si to myslím, z toho, co tu Federika o dceři celou dobu píše... Je rozhodně vyzrálejší a samostatnější, než můj syn. No a že už to není ta sladká, poslušná a k mamince vzhlížející holčička, to je holt život, to nemůže trvat věčně a má to tak být. Já třeba u syna pozoruju, jak je za ty dva měsíce v nové škole takový rozumnější, dospělejší, samostatnější, až mě překvapuje, jak rychle se v tom novém prostředí rozkoukal a sžil se s ním. Měla jsem obavy, že to bude mnohem složitější.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 23:19:53)
N já bych ráda, aby ke mně nadále vzhlížela
Hele, já po hodně dlouhé době objevila ( a koupila) večerní šaty, který se m hodně líbí. Barvou,střihem,mám pocit,že mi sluší. Což teda u večerních šatů fakt málokdy.
A já jí je dneska ukázala a dala vyzkoušet.
...Oznámila mi, že "jsou pěkně hnusný!!"
Má smůlu,půjdu tak na její imatrikulaci i taneční.
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 23:27:57)
Federiko, aha, tak to mě nikdy nenapadlo, že by ke mně mělo moje dítě nějak vzhlížet, určitě ne v tomhle věku.... Pro mě je důležité jen to, aby nám věřil a důvěřoval, aby věděl, že cokoli se stane, tak se mu vždycky budeme snažit pomoct to nějak vyřešit, že ho nepošleme pryč s tím, že to je jeho starost, že už je dospělý a že si to má nějak vyřešit. Jinak je asi úplně normální, že se jim líbí jiné věci, než nám, že se chtějí nějak odlišovat, dělat si věci po svém.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 23:36:02)
TaJ,
já si dělám srandu, my jsme k sobě fakt měly hodně úzký vztah a pak prostě přišla puberta. Počítala jsem s tím,ne že ne.
Někdy mi to je líto, ale snad snad se vymezí, vyblbne a zas budu třeba časem parťák.
|
| TaJ |
|
(11.11.2024 0:14:19)
Federiko, tak u nás je pro mě syn parťák pořád, puberta byla nejhorší kolem 11-12 let, od té doby už pohoda. Strašně moc si vážím toho, že pořád se mnou jezdí třeba na naše vícedenní výlety, jen my dva a vypadá, že si to užívá. I když samozřejmě taky hodně už jezdí sám s kamarádem a už plánují, že jak budou mít řidičák a nějaké auto, tak kam všude budou jezdit fotit a co si pořídí za výbavu. Ale hrozně moc mě těší, že i skoro v 17 letech se mnou někam jede a vždycky je to hrozně fajn. A že to zatím plánuje i na další rok apod... Ale je mi jasné, že to nebude trvat věčně a jednou se mi po tom bude stýskat. Ale ty zážitky a vzpomínky mi nikdo nevezme
|
| Federika |
|
(11.11.2024 0:24:45)
Ale tak to ona se mnou taky jezdí a chodíme nakupovat, díváme se na filmy, to zas jo...Dřív to ale bylo jiný,no A v 11-12 to bylo malý dítě, puberta u ní nastoupila náhle, ze dne na den a relativně pozdě.
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.11.2024 8:00:23)
"Oznámila mi, že "jsou pěkně hnusný!!""
krutá upřímnost mládí
občas to moje nejmladší zlatíčko dělá taky, jen snad ještě krutěji, v jejím podání to je "hmmm no jsou dost hnusný..." a vzápětí útěšné "ale k tobě se hodí"
|
| Federika |
|
(11.11.2024 8:02:49)
Ježiši, ale přesně-pro tebe dobrý, k tobě se hodí...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pruhovaná |
|
(11.11.2024 19:17:49)
TaJ to je teda drsné i tak. Ani jsem nevěděla, že něco takového šlo, jít do práce tak brzy, a to musíš být o dost mladší než já.
|
| TaJ |
|
(11.11.2024 22:15:26)
Pruhovaná, já končila ZŠ v roce 1988. A na ten učňák i na to svoje první zaměstnání vzpomínám moc ráda, byly to hezké časy. V kanceláři jsem byla takový benjamínek, všichni se ke mně chovali hezky, byla jsem tam spokojená, kolegyně v kanceláři měla podobně starou dceru, takže ke mně měla takový trochu mateřský vztah, vycházely jsme spolu skvěle. Bydlela jsem doma u rodičů, přispívala jim na domácnost, ve volném čase jsem si dělala co jsem chtěla, s našima jsem vycházela vždycky taky skvěle, nemluvili mi do ničeho, jen mi třeba řekli svůj názor, ale věděli, že já si to nakonec udělám po svém.
|
|
|
|
|
|
| sally |
|
(10.11.2024 19:02:40)
Silvie,
určitě bych chtěla alespoň symbolickou částku - zvlášť když syn vydělává - a nadprůměrně. Pokud ty peníze "nepotřebujete", tak ti nikdo nebrání tu částku ukládat na nějaký oddělený účet a pak jim to přispět na jejich bydlení.
|
|
| K_at |
|
(10.11.2024 19:16:22)
Vidím to stejně jako ty. Ať budou bydlet kdekoli, zadarmo to nebude. Takže bych rozhodně chtěla příspěvek.
A bydlení zdarma bych asi uvažovala tehdy, pokud by šlo o krátký pobyt "šetříme na kauce na nájem, příjem nemáme vysoký".
Myslím, že když jsou dospělí a výdělečně činní, tak holt je to se vším všudy.
|
|
| Lída+2 |
|
(10.11.2024 19:36:29)
Přijde mi to tak akorát.
Kolegyně se synem na mamahotelu. Chce jen 1500 a teď ani to, syn zdrhnul z práce, někdy v červnu. A od té doby se válí doma. Nic nepomůže. A ještě vyžaduje stejky k večeři.
Na Moje, že buď si najde práci. Nebo ho mají vyhodit nechce slyšet.
Před tím 3x začal VŠ aniž by šel na jedinou zkoušku. Já jen valím oči cco je možné.
Záleží co s tím, pořád to můžeš dávat stranou a pak jim to nakonec dát.
Nám mladší syn splácí staré auto ( taky jsme v očích všech známých úplný krkavci). Ale manžel od začátku říkal, že jim to zase dáme. Až třeba budou potřebovat něco...třeba bydlení.
Jinak staršímu peru, jenže mi toho vozi maličko. Tak to neřeším.
Mladsmu jsem prala po třech letech samostatnosti, 3 měsíce, než koupili pračku pod umyvadlo. Výčitky měli oba.
Moje mamka jim říkala, že nám jeden čas taky prala, že to v určitém čase je normální.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 20:38:04)
..."Kolegyně se synem na mamahotelu. Chce jen 1500 a teď ani to, syn zdrhnul z práce, někdy v červnu. A od té doby se válí doma. Nic nepomůže. A ještě vyžaduje stejky k večeři..."
Promiň, to je dobrá A stejky teda dělá?
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 21:58:14)
Večeři bych mamankovi nevařila, natož stejky, jedině vařit na střídačku s mamánkem.
|
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 8:15:42)
Federiko, dělá stejky.
A nově živí jeho přítelkyni co se k nim nastěhovala taky i s kocourem.
Ján bych je vyhodila všechny.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 8:24:39)
Lído,
kdo chce kam...
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 8:43:36)
Federika,
zase máme věčný téma, jaká je chudinka.....
a jak je ta dnešní generace strašná.
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 21:06:07)
Lído, tak to je síla. Pokud by syn nepracoval, jen se válel doma, tak bych mu nechystala žádnou večeři, natož stejky, to by si tak mohl zkusit vyžadovat...
|
|
| Markéta |
|
(10.11.2024 21:30:54)
Prosím tě, jakkoli rozumím tomu, že tě to dráždí, proč jí dáváš rady? Vyhazování dětí, i když dospělých, určitě není jednoduché. Dovedeš si to představit?
Normální jsou různé scénáře, já bych hlavně nechtěla bydlet s vydělávajícími dětmi a jejich partner, protože přispívání na provoz nemovitosti (protože 7 tisíc za dvě osoby rozhodně není nájemné) bývá jen jeden z problémů.
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 9:06:36)
Markéta , ona tady do nás už čtvrtý rok hustí co s ním má dělat....do všech. Čas od času se tu vrhneme na to, že by jsme ho vystěhovali, nebo mu dali termín do kdy musí odejít.
(hele jsou tam i nějaké ty drogy, pije docela dost)
Nejsem sama kdo to říká, shodli jsme se na tom všichni. Ono to sem nejde všechno popsat,ale ty se jednoho dne vzbudí a v baráku bude exekutor.
jednu VŠ, DRUHÁ VŠ, třetí VŠ, nikdy nešel ani k žádné zkoušce. A už to jede, kdyby byli na VŠ rodičáky, určitě by to dodělal...(na gymplu to bylo jako ta scéna z jednoho černobílého filmu: ...jak tam matička vyběhává ty známky" ...když on to má špatný jen, xx a on tu madurýtu jinak udělal"
A pak každá práce chvilku. Neměl na nic čas, tak s tím seknul.
A víš proč by to bylo pro všechny lepší, protože se to úplně hrozivě odrazilo na jejím zdravotním stavu. To by mě nikdy nenapadlo, jak taková psych. nepohoda může odrovnat zdravotně napříč organizmem člověka. A to během 5 let.
|
| Blanče |
|
(11.11.2024 9:21:04)
Lído tohle je situace zcela na pytel, ale v tomto případě jsem přesvědčená, že ve výsledku dělají synovi medvědí službu, alespoň to je má zkušenost. Pokud se dokáží zatnout, vyrazit ho z baráku a on si sáhne na dno, je mnohem větší šance (ale nemusí to nastat, bohužel, s tím, musí počítat dopředu), že se vzpamatuje. Mám v širší rodině člověka ke kterému cítím morální závazek ale mám už dnes přehledně jasno v tom, že nikdy nesmí jít za hranici ohrožení mě a mé rodiny. A že jsem si tím musela projít 25 let zpět a než se mi povedlo pochopit, že můžu mít i lepší koníčky, než dotovat někoho, kdo to bere jako samozřejmost a utopí další a další peníze. U vlastního dítěte to musí být děsivé, ale opravdu jsem přesvědčená, že pokud má mít šanci se postavit na vlastní nohy, musí najít tu sílu v sobě, nepomohou rodičovské berličky napořád.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:04:23)
Blanče, ano, je to medvědí služba.
A navíc za cenu vlastního zdraví a pohody.
Ale ono se na dálku snadno radí, z nezávislého odstupu je situace jasná, ovšem zainteresovaný člověk to nevidí, pro něj se ta situace vyvinula postupně a dávno propásl okamžik, kdy měl jednat.
|
|
|
| Markéta |
|
(11.11.2024 10:17:04)
No věřím, že vás otravuje, ale asi si dokáže představit, jak těžké je potomka z bytu vyhodit. Vůbec bych třeba nevěděla, jak to udělat.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 10:25:57)
Řešení je spousta.
Kdybych viděla, že syn se sám k jakémukoli řešení nemá, je mu to jedno, nechce s námi o tom mluvit a ještě si poroučí stejky ,rozhodně bych to dlouho nesnášela.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:00:34)
Federiko, pravděpodobně bys nesnášela už mnohem dřívější pokusy udělat z maminky hadr.
Ale když rodiče včas nerozpoznají hranice, kde končí jejich povinnost vůči potomkovi a naopak začíná jeho vlastní zodpovědnost, je asi těžké z toho vystoupit, když jsou zabředlí takhle hluboko.
Možná je probere k radikální akci až opravdu nějaký průšvih.
|
|
| Markéta |
|
(11.11.2024 11:25:33)
Ani já bych to nechtěla snášet, ale nevím, jak se prakticky vyhazuje potomek s trvalým bydlištěm.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 12:02:26)
Markéto,
trvalé bydliště nehraje žádnou roli.
nepracuje, nestuduje, nemá zájem, je plnoletý. Ty se s ním můžeš zkusit dohodnout na pravidlech, pokud nadále bude všechno bojkotovat a nevyvine žádnou snahu, vyměnila bych klíče, zakázala bych mu vstup. Pokud bych se vstupu domáhal násilím, zavolala bych policii. Ty můžeš dospělému dítěti, schopnému se živit samo zakázat užívací právo.
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 12:37:09)
Federikao, jj takto jsme jí to radili.
Ono se to dá najít na netu jak a co.
A spíš poslední dobou z toho, že zdravotně je fakt odrovnaná.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.11.2024 12:47:36)
lído, musí být pro ni strašně těžké už jen vyrovnat se s tím "jakého syna si to vychovala"... asi každá máma v tom pak vidí vlastní selhání, říká si, kde udělala chybu a situaci nakonec vnímá jako něco, co si zasloužila  a je fuk, že rozum říká něco jiného... a taky je v tom ten syndrom pomalu vařené žáby, strašně těžko se z toho vystupuje... nejspíš ho nevyhodí na ulici, ale může mu zrušit trvalý pobyt (malá ochrana před případnými exekutory) a především je třeba zaříznout servis... poskytovat služby jen do výše reciprocity... popravdě už to je sakra těžké...
|
| Muumi |
|
(11.11.2024 12:52:34)
Trvalý pobyt exekutora až tak moc nezajímá (jak píšeš - malá ochrana), toho zajímá, kde se ten člověk fakticky zdržuje a kde má svoje věci... Takže pokud tam fakticky bydlí, exekutor se bude zajímat:(. Pokud ale je zletilý, může se sám živit, tak tipuju, že jaksi nemá právní nárok tam pobývat, takže zbývá jenom ta "maličkost", čili ho vyhodit... Což je obtížné z důvodů, co píšeš.
Už jsem to tu asi psala, známá měla syna narkomana, co kradl, střídavě seděl, pak zas bydlel u ní doma, okrádal ji, nakonec ty zámky opravdu vyměnila a synáčka definitivně vyhodila. Ale až po spoustě let, ukradených peněz a téměř nervovém zhroucení. Vychovala ho řekla bych jako všichni ostatní. Jen se někde něco pokazilo. Musí to být dost hrozný...
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 13:14:13)
"nakonec ty zámky opravdu vyměnila a synáčka definitivně vyhodila. Ale až po spoustě let, ukradených peněz a téměř nervovém zhroucení."
chudák ženská ,
a blbý je, že okolí jí fakt dá najevo hlavně to, že chybu ve výchově udělala ona, takže za ten stav nějak může
|
|
|
| Federika |
|
(11.11.2024 13:01:18)
Rose, zrušení trvalého pobytu není žádná ochrana před exekutory.Ty zajímá, kde ten člověk pobývá.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.11.2024 13:09:05)
fed, je to rada z adiktologie... je to minimálně o fous zlepšená vyjednávací pozice pro případné dohady s exekutorem... a taky jistá psychologická forma výhružky vůči potomkovi...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Péče o pleť během mateřství: Co opravdu funguje?
Maškarní lyžovačka na HoraluVsetín 
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladýmPraha 2 
Příjezd Krakonoše do HarrachovaJablonec n/N 
Krakonošovi lyžníci v Malé ÚpěTrutnov 
Pochod Čertova podkovaPříbram 
Maškarní lyžovačka na Horalu
Koncert vítězů 5. ročníku soutěže Antonín Dvořák mladým
Příjezd Krakonoše do Harrachova
Krakonošovi lyžníci v Malé Úpě
Pochod Čertova podkova
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)