| Točená vanilková | 
 |
(12.3.2026 18:41:03)
...tak to bolí stejně, jako rozvod vlastní. Zažili jste už někdo? Můj syn se rozvádí - z jeho popudu, podle mého z malicherného důvodu, ale do toho nikdo nevidí, pro něj je to důvod zásadní. Je mi to hodně líto, je mi líto snachy, kterou mám ráda, a dětí.
Navíc to mezi mě a syna postavilo hráz, nejsem moc schopná se s ním o tom bavit, vidím vinu na jeho straně.
Zbývá mi jen doufat, že to děti moc neodskáčou.
|
| Fern |
|
(12.3.2026 19:39:38)
Mám bohužel podobnou nezáviděníhodnou zkušenost z loňska, kdy nám telef.oznámil syn,že odchází od rodiny - po vyslechnutí bylo černo na duši,taková neznámá hnusná tíha.
Po našem dotazování proč - něco trochu řekl,ohl.chování jeho ženy,které už nelze akceptovat a taky i řekl,že poznal,že on není rodinný tip, no nic extra konkrétního, jeho žena tedy není alkoholička,ani nevěra tam nebyla,ale to ví jen oni dva, je to přesně jak píšeš,nežijem s nimi a netroufáme si soudit. Každopádně nám obadva kolikrát připadli jak když spadnou z jahody, takoví jacísi vesmírní,ale říkali jsme si,že holt každý jsme nějaký,a on tam zatím bobtnal problém...no nic nenaděláme,život jde dál.
Rozvedeni stále nejsou-jejich typický podivný přístup k řešení věcí a problémů, syn se ale odstěhoval a domluvili se na střídavce.
Se snachou jsme v kontaktu stále,se synem samozřejmě taky.
|
| Točená vanilková |
|
(13.3.2026 13:35:12)
Fern, tak u nás stejný důvod - chování manželky. Nevím, nejsem s nimi 24 hodin denně, tak nemohu posoudit, ale při dvou malých extrémně nespavých dětech musí být vyšťavená jak citrón a že se celý den neusmívá docela chápu. Fakt nevím, je to opravdu tak k nevydržení, nebo jsem vychovala citlivku, který při prvním problému bere zpátečku?
|
| Čumča. | 
|
(13.3.2026 14:23:07)
"ale při dvou malých extrémně nespavých dětech musí být vyšťavená jak citrón"
moje děti byly průměrně spavé, a stejně mi přerušované spaní kvůli kojení strašně psychicky škodilo - to jsem nebyla já, ta nevyspalá, protivná plačtivá paní s rozběhlou celiakií, téměř nefunkční štítkou...taky mě dohnaly "hnoje" z dětství a dospívání (psychika je bestie, vytěsněné věci vyvřou v nejméně vhodný moment)
mmch, prověřila snacha, že se jí právě těhotenstvími a nevyspáním něco nerozběhlo?
kdyby si mm v tu chvíli řekl, že odchází (ne že by ten život se stínem původní ženy byl nějakej med), neumím si představit, co by se dělo
princip "v dobrém i zlém"
ale pokud fakt mermomocí chce odejít, zkušenost je to asi cenná, sám někde v malém bytě zjistí, že mu ty nespavé děti chybí, že na tu situaci doma pořád myslí, strachuje se - no prostě, že ten útěk od rodiny je řešení "z p.dele" (to už ty finance do oddělené domácnosti muže šly vynaložit na výpomoc, aby se žena vyspala a dala do kupy)
jací byli dřív, ladili k sobě syn a snacha jak pár, vypadali šťastně, byli spolu před dětmi dlouho, přestáli společně nějakou krizi?
|
| karma |
|
(13.3.2026 14:49:31)
Cumco a tvůj muž zůstal? Můj právě odešel ( nespave dítě, něco jako stitna žláza taky, borelióza), protože prostě nekomfortní....a teda že by mu chyběly děti a totálně vyřízena manželka, to ani náhodou. Ono prostě v dobrým vydrží asi celkem každý, ale to ve zlým asi ne. A když tj právě ten slabý kus, tak teda v okamžiku, kdy má pohodlný svobodný život, nemyslím, že bude smutnit. A tyhle typy stejně v sobě vždycky vyhodnotí, že za to mohla ta žena, protože byla tak děsná....a doba prostě nahrává těm rychlým a pohodlným řešením. A matka by taky ráda vzala roha, ale prostě to veslo už nemá komu dát.
|
| Čumča. |
|
(13.3.2026 17:59:55)
ano, ale mně hrálo do karet to, jak byl vychován (bylo to podivná výchova, ale jeden z přidružených vedlejších vlivů je to, že by ženu s dětmi opustil jenom za naprosto extrémních okolností i za cenu vlastního sebezničení).
nicméně hlavní je to, že je to opravdu hodný člověk, a ženskou denně brečící by prostě neopustil i bezdětnou, a já brečela jako želva
na rovinu, jestli fakt chlap odejde s lehkým srdcem, bez jakékoli výčitky mířené proti sobě, špatného svědomí, pocitu selhání, tak to je snad i lepší - něco v něm musí být rozbité, nebo si ty emoce umí extrémně potlačit
|
|
|
| Pavla ... | 
|
(16.3.2026 17:19:01)
ahojte,
já tedy, když byly holky malé, tak jsem ještě pracovala, ale z domu, myslím, že manžel musel mít trpělivost, tak já taky :), ale vím, že co přišel domů, tak místo vítání jako z TV, jsem ho napřed sprdla, jak odpočíval v práci, mezitím co já tu dřu jako mezek ... holky sice spaly, ale já měla na půl úvazek práci, děti doma po většinu doby bez hlídání. A někdy v tý době se mi nabídla paní, že nám holky jednou za týden večer pohlídá a že můžeme někam vypadnout. Tak někdy pomůže i to. Myslím, že mi to tehdy hodně pomohlo, nastrojila jsem se, šli s mužem na večeři, pak procházka - samo to nevyšlo každý týden. Ale hrozně moc to pomohlo, že nejsem jen 24/7 v teplákách s dětma, co sotva mluví, starší zrovna žárlila na mladší, mladší nechtěla pít mlíko  a tak
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(13.3.2026 18:42:49)
"nejsem s nimi 24 hodin denně, tak nemohu posoudit, ale při dvou malých extrémně nespavých dětech musí být vyšťavená jak citrón a že se celý den neusmívá docela chápu. Fakt nevím, je to opravdu tak k nevydržení, nebo jsem vychovala citlivku, který při prvním problému bere zpátečku?"
A on? Podílí se na péči o děti, vstává k nim, dělí se s ženou o to břemeno?
Kdybych měla pocit, že moje dítě zbaběle utíká ze vztahu, kde druhého nechal v zátěžové situaci samotného, také bych měla výčitky.
Ale jak píšeš, těžko soudit, když člověk nemá do vztahu dotyčných nikdy stoprocentní vhled.
|
| babi_ | 
|
(13.3.2026 19:00:45)
Tak výčitky...
I když člověk do výchovy dítěte dá vše, co dokáže, výsledkem nemusí být nechybující dospělý.
Uděláš, co můžeš, a dál je to odpovědnost toho dospělého dítěte.
Jinak by všichni rodiče zločinců museli páchat sebevraždy.
Pokud by syn opustil matku svých dětí (dítěte), zachovala bych vztah jak s ním, tak se snachou a vnoučaty. Nějaký důvod by měl (i kdyby jen vlastní slabost - holt každý není silný), a na druhé straně jak k tomu přijdou ty děti potažmo jejich matka.
|
| K_at |
|
(13.3.2026 19:17:51)
Babi, přesně.
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(12.3.2026 20:26:07)
Moje děti jsou na rozvody ještě mladé, ale pamatuju, jak trpěla moje babička, když strýc (její syn) odešel od rodiny se 3 dětmi k jiné ženě a udělal tak to samé, co jeho otec.Babicka pak bohužel neviděla jeho dcery spoustu let, až do jejich dospělosti. Když se rozvadela moje sestra,tak to našim samozřejmě bylo taky líto, ale chapali to, jeji manžel měl potíže s alkoholem + psychické násilí.Tam naši spíš špatně nesli tu situaci, než došlo k rozvodu, švagr se ani nechtěl driv odstehovat ...
|
|
| Zeyfera | 
|
(12.3.2026 22:17:29)
Taky by mě to štvalo, pokud by tam byly děti a malicherný důvod k tomu. Často to je zraněné ego a následná neschopnost se domluvit. Manželova sestra se takhle kdysi rozvedla, dcera tím trpěla až do dospělosti, i když se s otcem vídala. Druhý manžel byl lepší partner, ale nebyl otec, takže matka si polepšila, ale dítě ne.
|
|
| čajka |
|
(13.3.2026 5:58:39)
Když jsem se rozváděla, tak jsem byla tak zraněná a v šoku, že jsem rodičům nedokázala v plné míře říct, co všechno mi manžel způsobil. Takže z jejich pohledu se to taky mohlo zdát malicherné. Taky jsem se tak styděla, jak jsem mohla ty problémy dopustit a nevidět, že jsem nic neřekla ani ve chvíli, kdy se v tom máma šťourala a hledala chyby jen na mojí straně. Chvíli to mezi námi taky tvořilo zeď, naštěstí časem to přešlo.
|
| Dari79 |
|
(13.3.2026 6:43:46)
Já myslím, že rodiče nemají dospělým lidem mluvit do života, takže i při rozvodu dětí je třeba kousnout se do jazyka, pokud nejsou vysloveně tázáni a i potom by měli spíš situaci klidnit, než vyhrocovat.
Jako člověk, který viděl desítky či stovky rozvodů, jsem viděla i různé přístupy rodičů (ale i různé přístupy těch rozvádějících se k vlastním tchyním a tchánům). A o lecčem si myslím svoje.
Tj. ať už se mi jako tchyni jednou uleví, že synáček konečně prokoukl, koho si to vzal
nebo budu zírat, jak ten kluk může kvůli takové mladé blbce opustit mámu svých dětí
nebo mi bude líto, že si ho ta holka neváží a odejde k takovýmu ....
nebo cokoli jiného, doufám, že najdu v sobě tu sílu nechat to být a pomoct, jak jen to bude potřeba.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(13.3.2026 8:19:58)
"doufám, že najdu v sobě tu sílu nechat to být a pomoct, jak jen to bude potřeba"
no ani to nemusí stačit
když se starší sestra rozhodla vdát, rodiče ji prosili a rozmlouvali jí ženicha, sestra byla neoblomná, rozhodnutá... rodiče se s tím smířili, svatbu zaplatili, zetě přijali, jak jen to šlo... táta jim pomohl zajistit bydlení, jemu práci... opravdu se snažili , chovali se k němu co možná nejlíp... když sestře začaly mizet věci, docházet peníze, nic neřekli... když se ztratily nějaké věci rodičům, byli naštvaní, ale sestře nic nevyčetli (o ztrátách věděla)... když se mámě ztratil snubní prstýnek a zajeli do zlatnictví, kde ho našli jako vykoupený (koupili zpět), byli naštvaní, jeho konfrontovali, ale sestře to nikdo nevyčetl... když se ztratil on, dotovali sestru, vozili nákupy, pomáhali co to šlo... když sestra konečně řekla, že chce rozvod, sehnali právníka (zaplatili ho), pomáhali co to šlo, jezdili po všech čertech, aby švagra našli aby podepsal papíry... po rozvodu dál pomáhali, hlídali vnučku, nikdy sestře nevyčetli ani slovo...
no a byla to chyba tím, že jí to nikdy nevyčetli, nikdy jí za to nevynadali, měla pocit viny, který se krásně obrátil proti nim  paradoxně až když její nový partner vyvolal velikou bouři a hádku, kdy řval každý na každého a z mámy vyletělo něco o tom, že si sestra neměla toho prvního nikdy brát, sestra se těžce urazila a s konečným pocitem "vyčetli mi to, teď jsme si kvit" se ty vztahy konečně po letech celkem solidně narovnaly
|
| Jerry G. |
|
(13.3.2026 10:36:52)
Rose, to je zajimave. 
|
|
|
| Točená vanilková |
|
(13.3.2026 14:01:04)
Dari, já se snažím do toho nešťourat, nejsem s nimi 24 hodin denně, tak nevím, co je pod pokličkou.
I moji rodiče se určitě často museli kousat do jazyka, a přesto mi do ničeho nemluvili.
|
|
|
| Točená vanilková |
|
(13.3.2026 13:47:55)
čajko, při čtení tvého příspěvku jsem si uvědomila, že jsem to měla nějak podobně, ono se špatně přiznává, že jste se v někom zklamali, že jste nechali dopustit, aby některé věci zašly příliš daleko, že jste přehlíželi pro někoho jasné signály a "red flags", a navíc, jednotlivě vyprávěné příhody často znějí jako malichernosti, ale když už je něčeho moc, tak se to složí do jednoho obrázku a postupně to vygraduje až do velkého průšvihu.
|
|
| Mendosa |
|
(14.3.2026 11:29:14)
Cajko, je nas víc, taky neřeknu co mi nekdo udělal, protože se za ti vlastně stydím.ach jo
|
| Čumča. |
|
(14.3.2026 12:30:30)
Mendoso, ano, neumím mluvit o něčem, co sama nemám zpracované, jen o tom, co už jsem přestála nebo o tom, co je alespoň "v procesu"....v porovnání s vysloveně komunikativními, výřečnými typy je to ohromná nevýhoda
|
|
|
|
| karma |
|
(13.3.2026 10:52:29)
aj, to je mi mo líto, vždycky to dost odnesou děti.
Zajímavé téma, když od nás odešel můj manžel, jedna dcera vlastně byla mimino, choval se fakt odporně, musím říct, že mě dost zklamali tcháni. Vím, že tj prostě těžká situace, ale ocenila bych podporu, ale vlastně jsem cítila, že tchýně je ráda že má vlastně synáčka (tč přes čtyřicet , opět doma a může o něj pečovat (milenka moc pečující nebyla). Dost se to podepsalo i na jejich vztahu s mými dětmi, jejich vnuky, vlastně jedinými, protože švagr děti nemá. Cítím, že jistě mají vnuky rádi, ale byli prostě totálně pasivní, totálnš tolerantní k manželovu chování - jezdil tam s milenkou- a já nemela sílu (a vlastně ani jsem nebyla ochotná), modelovat jejich vztahy. Přitom třeba starší dcera vím, že do té rodiny je povahou hodně, myslím by víc celkově souzněli i byli si vzájeně pochopitelnější. Ona už za nimi i sama jela, ale prostě ty vztahy jsou hodně přetrhané.
Vanilková, za sebe bych radila, abys vyjadřovala vnukům i snaše podporu, že třeba s chováním syna nesouhlasíš,ačkoli tj syn, až opadne ta případná rozvodová řež, at jsou tvoje vztahy s vnuky zachovány. Určitě se to vyčistí a bude na co navazovat. Držím moc palce
(na střední jsme měli třídní, co měla syna, na kterém neskutečně visela. Viděla se v něm. Ale když on opustil manželku s malým dítěte, pdvedl ji s kamarádovou ženou v době, kdy se jeho žena léčila s rakovinou, moje učitelka s ním přerušila veškeré vazby, řekla, že dcera je ted ta snacha, že proste je cele na straně vnučky a snachy a synovo morální selhání prostě nepřejde. Celkem jsem si jí vážila, protože vím, že to byla neskutečná, ale neskutečná obět).
Hodně síly.
|
| Točená vanilková |
|
(13.3.2026 13:57:59)
Karmo, pro mě moje vnoučata budou moje vnoučata pořád, ať už budou zrovna u mámy nebo u táty. Snažím se alespoň občas s nimi pomoci, nebo uvařit něco dobrého a dovézt to, včetně toho, že uvařím to, co má ráda snacha. Mám ale ještě další vnouče a to také nechci odstavit na druhou kolej. Ale pokud snacha bude potřebovat, budu se snažit být k dispozici.
Oni tedy zatím žijí spolu, řeší druhé bydlení a ve hře je i tzv. švédský model střídavé péče, kdy by děti zůstaly v dosavadním domově a rodiče se u nich střídali. Finančně by to syn utáhl. Jako myšlenka je to dobrá, ale jen do té doby, než se ve hře objeví další partner - partnerka, kterému nebude po chuti, že je partnerem jen polovinu času.
|
| karma |
|
(13.3.2026 14:24:17)
jasně. Ale byla bych asi hodně proaktivní, ted je nějaká situace a jede to postaru, ale přesně, pak bude nová partnerka (a třeba u nás taky nejprve nebyla, pak se ukázalo, že je dávno:), může se stát, že vazby budou rozvolnovat. A sejde z očí, sejde z mysli. snacha taky třeba nebude ctít žebrat, bude zraněná, vztahy budou třeba ješt zahuštěné (třeba ne,ale nevíš)...a prostě bych hodně ten vztah, ktrý chci zachovat (s vnoučaty), akcentovala. Dávala najevo, že o něj stojím.
Já prostě vycházím ze své zkušenosti, samo třeba u vás bude úplně vše v pohodě a na všem se domluvíte. Ale stát se může leccos. Já jsem zatím rodič, ale doufám, že kdyby někdy cokoli, tak myslím, že o vztah s vnuky bych se bila jako lev a udělala cokoli, abych o něj nepřišla. Pracuju s lidma, fakt hodně se mi svěřují a teda tyhle rodinné příběhy bývají zamotané....a dost bolavé
|
|
|
| jaruša | 
|
(13.3.2026 14:53:55)
Nemám túto situáciu v rodine, ale desí ma už len tá predstava...
Viem si predstaviť byť na strane snachy, ak by bolo jednoznačné, že rozvod zavinil syn, lenže čo ak by syn bude mal časom s novou partnerkou ďalšie dieťa/deti, to by boli tiež moje vnúčatá, ak by som mala so synom len minimálny kontakt, zavrhla by som teda aj jeho ďalšie deti???
|
| karma |
|
(13.3.2026 15:02:03)
Ta má učitelka se nestýkala prostě s celou rodinou syna. Jen prostě tou snachou. On měl i nové děti .
Ona prostě nechtěla tu snachu stavět před nejake kompromisy. Vím, že měla i dceru ( ale ten syn byl nejvíc), tak od toho synova úletu v době, kdy byla snacha vážně nemocná, měla proste dvě dcery. Tak to říkala
|
| karma |
|
(13.3.2026 15:03:24)
Určitě ji to muselo moc bolet. Ale vnímala jsem, že to bere jako takovou daň za to, že syn morálně selhal
|
|
| Čumča. |
|
(13.3.2026 18:07:02)
neskutečně silné rozhodnutí té paní, to zírám - někteří prarodiče cítí, že někde ve výchově udělali chybu a musí ji snaše a vnoučatům kompenzovat - tak jako výživné v některých výjimečných případech přejde na prarodiče, tak i prarodič může mít silnou morální potřebu vynahradit snaše a vnoučatům pozornost, péči, kterou by měl poskytovat otec vnoučat...
|
|
| K_at |
|
(13.3.2026 18:17:53)
Karmo, no, já to vidím asi trochu jinak. Pokzd pani učitelka protezovala az nezdravě (pusobi to tak) syna, kterého potom zavrhla pro jeho pochybení (jo, blbý a nechutný), tak mi to přijde jako nezdravý i od ní.
|
| karma |
|
(13.3.2026 18:27:48)
No ale já to vnímám, že jakože přijala odpovědnost ( jo, myslím ho fakt i protěžovala), snažila se příště být tě snaše oporou pí zbytek svých dnů. Teda i s manželem, otcem toho syna. A tomu vnoučeti. Aby ta snacha nebyla nucená komunikovat s tím "zbytkem".
|
| karma |
|
(13.3.2026 18:29:04)
Nebylo to nijak ideální. Spíš blbý a blbější volba, před kterou je postavil ten syn.
|
| karma |
|
(13.3.2026 18:30:34)
Ono to prostě všechno zahušťovalo to, že krom malýho dítěte ve hře prostě ta snacha měla léčbu karcinomu( tedy fakt nechutný okamžik )+ zahnul se ženou kamaráda
|
| K_at |
|
(13.3.2026 19:07:54)
Karmo, rozumim. Fakt. Osobně bych synovi určitě sdělila mnoho ošklivých věcí a slov, strašně bych se zlobila a dlouho to rozdychavala.
Ale reakce matky mi přijde pred i po taková.... hm, strašně nezrala.
|
| karma |
|
(13.3.2026 19:16:21)
Jasan, chápu. Že zkušenosti teda vím, že člověk má sám o sobě nějakou představu coby kdyby, ale pak překvapuje sám sebe...
Já to tehdy hodnotila jako oběť, ale morálně správné. Věděla jsem, jak syna strašně milovala, viděla se v něm, syna i snachu jsem znala teda zběžně , z kroužku ( byli oba hodně starší). Ta snacha byla nesmírně milý člověk.
Nějak jsem si říkala , že prostě kdyby se stýkala s novou rodinou, snacha by to asi nedala,nechtěla ji stavět do dalších nepříjemných voleb, proto zvolila pro ni to něj. Jako pro toho nejvice zraněného. Pomáhali jí a vnučce, syna idstrihli
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(13.3.2026 19:05:05)
Kat, jestli ta paní cítila vinu, učinila prostě zásadní rozhodnutí
Pokud neměla stroj času, aby se vrátila do minulosti a něco změnila v synově formativním věku, mohla udělat jen něco radikálního v současnosti a blízké budoucnosti... Upřednostnit snachu a vnouče, ale protože akutní potřeba pomoci. Syn ať si to v sobě utřepe sám, dospělý zdravý single muž na to má síly dost.
Snad ho nechtěla odstřihnout navěky věků. Nebo jo, karmo?
Je v tom i pragmatismus. Buď se zblázním výčitkama, že jsem přišla o syna.
Nebo se zblázním výčitkama, že snacha a vnouče nedostali moji absolutní podporu a synovi se nedostalo negativní zpětné vazby, kterou potřebuje jako prase drbání.
Taky si možná položila otázku: našla bych já v extrémní situaci podporu u snachy - ANO. A dostala bych ji od syna - NE, utekl by. A bylo rozhodnuto.
|
| karma |
|
(13.3.2026 19:10:01)
Nevím, jestli úplně na věky věků, ale v době, kdy mi to povídala, už to teda i vypadalo, že tj navždy. Aktéři ještě žijí , ale neměli jsme sraz. Ale přišlo mi, že je rozhodnuto navždy
|
| Čumča. |
|
(16.3.2026 19:47:05)
uff, karmo, tak to je fakt silná káva
já myslela, že její rozhřešení bylo "zmiz mi z očí, všechnu svoji energii teď hodlám využít na pomoc své snaše, která zřejmě zápasí o život, a na podporu malého vnoučete - žádný člověk by neměl zůstat sám na péči o malé dítě, když zároveň prochází opravdu těžkou nemocí s nejasnou prognózou..."
|
|
|
|
|
|
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(13.3.2026 15:05:58)
Já jsem se rozváděla a moji rodiče se s tím nemohli dlouho vyrovnat, na nějakou dobu mě úplně odstrihli a zvali na oběd mého ex. Bylo to pro mě příšerné a myslím, že i když jsme uz v pohodě, toto zrazení vnímám doteď vnitřně velmi bolestne. Dokonce jsem navštěvovala terapii.
Z jejich pohledu jsem zničila skvělé manželství s chlapem, co nepije a co mě nebije....to není vše.
Teď mám syna, který se bude ženit a nedovedu si představit, že bych hodnotila jeho vztah. Po své osobní zkušenosti nic není černobílé.
Lidi se nekdy rozvádí i kvůli maličkosti, ale nesoudila bych, co kdo zvládne unést.
|
|
| breburda71 | 
|
(13.3.2026 16:55:07)
Je to těžká situace, my jsme zatím rozvod dítěte neabsolvovali naštěstí, ale i rozpad vztahu po více letech, kdy už si člověk zvykne na dalšího člena rodiny, kterého si oblíbí, je docela těžký, naštěstí teda bez dětí - ale pořád je to tak nějak pochopitelné..
Ještě o dost horší než rozvod mi přijde situace, kterou teď máme u sousedů - jejich dospělý syn bydlel jinde a po letech vyšlo najevo mnohonásobné závažné týrání partnerek, hrozí mu dost dlouhý nepodmíněný trest, těch svědectví přibývá, píše se o tom i v regionálním tisku..
Rodiče vypadají navenek slušně, zdravíme se, potkáváme se na ulici desítky let..Syn byl vždycky problémový, ale že až tak to vygraduje, jsem fakt překvapená, a vůbec nevím, jak bych to zpracovala, kdyby to bylo moje dítě..
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(13.3.2026 17:08:06)
Breburdo, to mě už mnohokrát napadlo, že být matkou viníka, co ubližuje, musí být strašný.
Viděla jsem na tohle téma covidový film Hodina nejistoty (Lakewood), kritice se nelíbil, ale přesně tohle téma tam je - matka na ranním běhu, telefonát syn ve škole, kde se střílí. Jak snést, že je možná on ten střelec, jak snést, že je možná oběť... co je děsivější?
|
|
|
| Martina, 2 kluci |
|
(13.3.2026 16:59:08)
Když jsem se rozváděla já (bezdětná), tak cca za půl roku dostala moje máma od táty krásnou, velkou kytici. Nechápala jsem proč, až teď, co mam svoje děti, je mi jasné, jak musela trpět.
|
|
| Sněhulka a sněhuláčci | 
|
(16.3.2026 16:09:22)
Nevím, zakladatelko, jestli ještě nahlédneš... nicméně za sebe musím říct, že to vidím jinak, než většina ostatních zde. Pevně doufám, že jednou nebudu kecat mladým nepříjemně do života. Ale v takovéhle situace bych se asi snažila si se synem osobně promluvit. Pečlivě bych vážila slova, abych ho z ničeho neobviňovala nebo nevyčítala, a abych nesoudila, protože souhlasím s tím, že s nimi člověk doma nebydlí, takže netuší, co se tam děje. Ale vnímám jako správné mu říct, aby zvážil, že rozvodem, jsou-li přítomny děti, pouze vyměňuje jeden balík problémů za jiné, často neméně těžké, jen jiné. Nastínit mu, že něco může být dočasné (brečící vyčerpaná čerstvá matka může být zase jeho příjemná žena, na kterou byl zvyklý). Že si myslím, že takový krok je potřeba důkladně zvážit, třeba i v poradně (nemyslím nutně někoho nutit jít do manželské poradny, ale třeba sám na jednom dvěma sezeních si ujasnit, co a proč chci udělat a zda to opravdu chci nebo tím řeším jiný problém). Že je v životě opravdu potřeba neutíkat při prvních problémech, ale alespoň se pokusit o to "i ve zlém". Že děti jsou prostě v životě změna, ale nemusí být tak zle stále. Atd. atd. Při tom všem bych zdůrazňovala, že mluvím pouze obecně a nenaznačuji, že to třeba nezvážil apod. - třeba to váží už roky, co já vím. Jen bych měla asi potřebu mu něco v tomhle smyslu říct, z pozice svých životních zkušeností, které jsem v jeho věku neměla (on nemá). A které by třeba někomu mladému uvažujícímu o rozvodu mohly pomoci si něco utřídit.
Pokud bych to tak cítila, možná bych i měla potřebu mu říci, že s jeho rozhodnutím nesouzním (nikoliv nesouhlasím - nejsem tu od toho, abych mu život odsouhlasovala), ale je to a bude stále můj syn atp. atp.
A třeba se také pletu. Třeba, jestli se jednou do takové situace dostanu, o dalších x let životních zkušeností a faulů dál než dnes, tak budu mít úplně jiný názor a naopak neřeknu vůůůbec nic. Jen mě tohle napadlo, protože tu všichni píší, hlavně se do toho nemontovat, a já si myslím, že mlaďoch sám hledající by mohl podobným rozhovorem třeba najít i jinou možnost, co zkusit? Mladí lidé si často neuvědomují, kolik problémů (dlouhodobých) vzniká z rozvodu dětného manželství, mají za to, že rozvodem jejich trápení skončí. Ale často ne. Jen je jiné. A to prostě často chápe člověk až když pár těch rozvodů aspoň trochu zblízka viděl.
Škoda, že diskuse tak "umřela". Přišlo mi to jako hodně zajímavé téma. (Ty jo, jak jsme se tu posunuly... od porodů doma, kojení, očkování, přes všechny ty pubertální témata, až k našemu zdraví, klimakteriím a rozvodům nikoliv nás, ale už i našich dětí! Čas není, témata tady také ne, ale stejně sem pořád kouknu! Akorát si to zřejmě už nikdo nepřečtete   )
|
| Pavla ... |
|
(16.3.2026 17:24:01)
Sněhulko, já plně souzním s Tebou, co píšeš.
Já vím, že dcerám svůj názor říkat budu, dcery jsou asi jiné než synové, hodně řeknou, co se děje, ale ne vše, ne hned. Ale také bych si řekla, že říct svůj názor je v pořádku. Ostatně - pozvala bych ho někam na neutrální půdu a vše probrala.
Jako mám kolegu 60+, který řešil rozchody svého syna, ale co vím, vždy mu řekl svůj názor, z pohledu jeho jako otce, z pohledu jeho syna, také odešel od ženy, ale tam byla nevěra z její strany, a nakonec se k sobě vrátili, mají další dítě a vše se nějak uovnalo.
Prostě někdy ta "rada" pohled ne tolik zainteresovaného rodiče pomůže :)
|
|
| karma |
|
(16.3.2026 17:37:30)
Já jsem teda přečetla. A myslím souznim. Já teda bych asi i byla vůči svým dětem i tvrdá , kdybych naznavala, že jednají sobecký q nechávají příliš spáleného pro svůj komfort. Někdy hyperkorektnost , pasivita a to " myji si ruce"je skoro stejně špatné jako aktér nedobrých kroků. Doufala bych, že nas vztah unese i nepopulární slova. A kdyby to dítě neuneslo a nebavilo se se mnou, bylo by to určitě strašné , ale pasivně koukat, jak moje dítě třeba ubližuje, bych asi neuměla
|
| Sněhulka a sněhuláčci |
|
(16.3.2026 17:49:07)
Karmo, to jsem ráda, že někdo přečetl... Už je to pár dní, co ta diskuse byla.
Souhlasím s tebou. Jen neznám reálie zakladatelky, tak jsem nechtěla být nějak tvrdá, nekompromisní nebo tak něco, aby to nebylo pochopeno špatně. Samozřejmě by záleželo na našem vztahu, na míře sobeckosti dítěte, jak píšeš, atd. (opět ale s citem a otevřeností k tomu, že můj pocit jeho sobeckosti nemusí odpovídat realitě, když u nich doma nebydlím - no to už se opakuju, myslím, že je jasné, jak to myslíme).
Btw vlastně si ale zatím asi neumím představit nástrahy vztahu se snachou/zeťem...
|
| K_at |
|
(16.3.2026 18:30:28)
Snehulko, vidím to dost podobně jako ty.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.3.2026 20:14:28)
Sněhulko, já si netroufám napsat nic k tomu, jak bych hypoteticky reagovala, protože to nevím.
Moje děti ještě žádné manželství neuzavřely, žádnou rodinu nezaložily, jen bych fantazírovala.
Nicméně si myslím, že o tom, že život je dlouhý, že manželství znamená mnohé zkoušky a překonávání překážek, že příchod dětí mezi partnery je zátěž atd., by se mělo mluvit před uzavřením manželství, nikoliv až v průběhu krize.
Pokud kdy budu mluvit dospělým dětem do života, tak si umím představit, že právě před plánovaným vstupem do manželství, dokud budou ještě tak trochu v pozici mého dítěte.
Později opravdu nevím, jak budou vypadat reálné vztahy a jestli bych vyhodnotila svoji roli tak, že mám do něčeho mluvit.
Každopádně představa, že do našeho vztahu a do naší krize promlouvá tchyně, mě přivádí do varu
|
| Čumča. |
|
(16.3.2026 20:47:07)
"Každopádně představa, že do našeho vztahu a do naší krize promlouvá tchyně, mě přivádí do varu "
Jé, tak takhle jsem to teda nepojala, a ono je dobré si obrátit tu peerspektivu. Já sebe vidím v roli frustrované, vzteky brečící zklamané matky, která "kráká svého syna za zátylek" a apeluje na jeho dobrou vůli.
Nicméně představa mé tchyně, která by pochopitelně slepě stála na straně mého muže a nasazovala na mě, mě štve strašně. A vůbec jsem si to nedala do souvislosti.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.3.2026 20:54:36)
Čumčo, možná je to tím, že snachu zatím nemám a vztah k ní je pro mě pouze hypotetický, zatímco tchyni mám a tu opačnou situaci si umím představit velmi živě
|
|
|
| Sněhulka a sněhuláčci |
|
(17.3.2026 10:32:40)
Ropucho, chápu, mám to vlastně stejně, proto jsem tam pak psala, že vlastně vůbec nevím, jak se v realitě, nastane-li jednou, zachovám, třeba naopak fakt neřeknu nic. Takže jsem fantazírovala.
K té představě mluvící tchyně - psala jsem o situaci, kdy ta matka/tchyně se snaží objektivně nastínit třeba i nějaká jiná možná řešení, než rovnou rozvod, nebo to, že rozvodem nemusí trápení s (už ex) manželem/kou skončit. Vůbec mě nenapadlo, že by jakkoliv třeba nasazovala na kteréhokoliv z účastníků (vím, že to ty nepíšeš, ale někdo to tu psal). Reagovala jsem pouze na to, jak jsem pochopila situaci zakladatelky, tj. vztah se jí zdál hezký, snachu má ráda a syn je ten, kdo opouští.
A tvá myšlenka s mluvením před vstupem do manželství se mi velmi líbí, to si zkusím zapamatovat!
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(17.3.2026 11:11:14)
"myšlenka s mluvením před vstupem do manželství"
když jsem se vdávala, věděla jsem, že si obzvlášť můj táta není jistý mou volbou, ale nic neřekl (no po manželovi mé starší sestry byla laťka proklatě nízko )...
ve svatební den, když jsem se oblékala a byli jsme doma jen já a táta, za mnou přišel a ptal se "víš co děláš? jsi si jistá? zvládneme to, když budeš chtít" (byla jsem těhotná) já jsem řekla "vím, co dělám, bude to dobré", usmál se a řekl "tak pojď"
bylo to asi to nejhezčí, co mohl udělat dodnes jsem mu za to vděčná vím, že v té otázce byly pochyby, ale taky v tom byla nabídka možnosti a pak ujištění, že tedy stojí za mou volbou...
jinak jsem vždycky věděla, že kdyby se nám vztah nevydařil, rodiče by mi stáli vždycky za zády, ta jistota záchranné sítě, to bylo něco skvělého... doufám, že podobnou jistotu jednou dokážu dát i svým dětem
|
| Sněhulka a sněhuláčci |
|
(17.3.2026 12:47:36)
To je krásné. Taky bych chtěla jednou tohle dát svým dětem.
|
|
| karma |
|
(17.3.2026 15:04:58)
Rose, tj strašně moc silný, co píšeš. Takovýho tátu bych si přála
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(17.3.2026 15:32:53)
karmo... nepřála, věř mi anebo až takového, jakým se stal v mé dospělosti 
bohužel, jak říká moje mladší sestra, my jsme opravdového tátu získaly až jako dospělé... prošel neuvěřitelnou proměnou, jako děti jsme to s ním měly opravdu těžké, je mi dodnes líto, že nás i sebe zbytečně připravil o možné hezké vztahy v dětství... holt mu asi nebylo dáno být dobrým tátou, nevím... asi to neuměl... na druhou stranu těch prvních cca 25 let nám vynahrazuje teď, tak si to užíváme, dokud nám to zase nesebere (jeho) stáří
|
| karma |
|
(17.3.2026 16:01:12)
Ale furt lepší " na stará kolena, než vůbec nikdy 😉
Našeho otce by nechtěl nikdo v mlád, teď už tuplem🙂. Je to člověk mnoha talentů, ale koexistence delší než v řádu minut je fakt peklicko.
Super, že se váš táta přerodil a přece jen se stal otcem. Byť tam je ten skluz
|
|
|
|
| babi_ |
|
(17.3.2026 15:19:05)
Rose, to bývá ve filmech - ta otázka táty
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(17.3.2026 15:34:20)
babi, jo, vždycky když to někde je, tak mě to znovu trochu dojme (ale teda on to okoukané z filmů asi neměl )
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.3.2026 15:24:41)
Rose, to je moc krásné.
Mně rodiče do vztahu nemluvili, maminka mi dala jedinou velmi moudrou radu - že jestli mi něco na partnerovi vadí, nemám čekat, že časem mi to vadit přestane, ale naopak mi to bude vadit čím dál více.
Z mého manžela byli vždy nadšení, možná nadšenější než já sama
Já mám zatím trochu na očích jen dceřin vztah, nějaké obavy cítím, ale vyslovit se opatrně hodlám až ve chvíli, kdy ona bude brát vztah jako potenciálně závazný.
Syn má za úkol přebírat mimo mě a přijít také až s potenciálně závaznou partnerkou (jinak bych se z toho střídání jako na orloji mohla zbláznit )
|
|
|
| Renka + 3 | 
|
(17.3.2026 14:26:47)
Já nemám ve zvyku děti nějak mentorovat a od puberty je nechávám volně dýchat, ale kdybych viděla situaci, že například syn podvádí manželku, nebo ji chce opustit pro nějakou tu výjimečnou životní lásku, tak bych se do jazyka nekousla. Kamarádovi by to člověk taky řekl a ani u syna bych nemlčela. Člověk sice nemůže vyřešit partnerské problémy svého dítěte, ale jen proto, že je to jeho dítě, taky nemusí mlčet. Minimálně rozhovor se svým dítětem bych dala, vyjádřila svůj názor. Na druhou stranu, když s někým cloumají hormony zamilovanosti, což je často důvod toho, že se rozbíjí rodina, stejně je ten člověk hluchý a slepý.
A ano mrzelo by mě to hodně, ale nesouhlasím s názorem, že člověk selhal ve výchově. Děti nejsou programovatelní roboti a nechovají se přesně tak, jak by si člověk přál. Každému byla do vínku dána nějaká povaha geneticky a dost podstatně ovlivňuje, jak se člověk v dospělosti chová bez ohledu na výchovu rodičů.
|
| karma |
|
(17.3.2026 15:03:58)
Ano, tak bych to řekla i ( hodně dobrému) kamarádovi,kdybych měla pocit, že se chová amorálně . Proště když mi na někom záleží, asi bych se vyjádřila. Přijde mi to i součást toho "zalezeni". Tohle nějak si překládám vybavují v Erbenově Kytici. Jak dcera zabije dítě , pak vzkazuje matce, že ji vlastně zazliva, že ji nekocirovala a tolerovala její vztahy s muži
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(17.3.2026 16:53:11)
"o tom, že život je dlouhý, že manželství znamená mnohé zkoušky a překonávání překážek, že příchod dětí mezi partnery je zátěž atd., by se mělo mluvit před uzavřením manželství, nikoliv až v průběhu krize."
Ropu, ale ti mladí zamilovaní v tu chvíli vůbec nevědí, jaké to je - takže to, co ti odkývají při tom rozhovoru má malou hodnotu - všichni na prahu manželství ví, že "v dobrém i zlém", že přijdou překážky a opravdové zátěže, jenomže můžou mít opravdovou představu???, jaké to je žít s těžce nemocným partnerem (bez jistoty dobré prognózy), vychovávat společně dítě (nebo dvě) se specifickými potřebami, jaké to je být oba chronicky nevyspaní, jaké to je být na něj sama, když partner musí služebně pryč - všichni si na začátku věříme, že to dáme, že naše dítě bude ideální, úskalí zdoláme nebo nepřijdou
to se přeci musí zažít, teprve když tě to zavalí, tak můžeš skutečně odpovědět, jestli to zvládneš - do té doby jsou to jen řeči
pamatuju si, co jsem všechno přečetla o těhotenství a mateřství - potom se mi první dítě narodilo a věděla jsem naprosto přesně, že nevím nic
|
| Žžena |
|
(17.3.2026 17:13:24)
Souhlas, říkat snoubencům, že mají spolu překonávat nějaké imaginární překážky, které možná přijdou nebo nepřijdou (a budou úplně jiné) za 10, 20, 30 let, je celkem mimo.
Kdo teď chce uzavírat manželství, to samozřejmě dělá proto, že je PŘESVĚDČEN, že s tímhle člověkem po boku přece všechno zvládne.
Život pak jde vlastní cestou, v 45 to není ten stejnej člověk, jako byl v 25, nabral zkušenosti, poznal život a sebe, no a nebo taky zblbnul a zmítá se v krizi středního věku a přesvědčení, že jen s tou o 15 let mladší kolegyní ted KONEČNĚ začne žít naplno. A je úplně fuk, o čem se mluvilo před xx lety před svatbou, to už je jinej svět.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(17.3.2026 17:53:26)
Je to úplný nesmysl. Žádné překážky přijít nemusí. Nebo můžou přijít tak strašné věci, že si to nikdo neumí představit.
Prostě se uvidí, jak to půjde.
|
| Čumča. |
|
(17.3.2026 18:02:21)
"Žádné překážky přijít nemusí".
no, tak ta úskalí přijdou docela určitě, život je z jejich překonávání přímo složenej, z pravidelného vystupování ze své komfortní zóny...a člověku se kvůli partnerovi ne vždy ochotně vystupovat chce
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.3.2026 18:43:45)
"Prostě se uvidí, jak to půjde."
A když to půjde špatně, tak co?
Já se na to dívám trochu jinak.
Nevidím manželství jako pokus, ale jako rozhodnutí dělat všechno pro to, aby to šlo co nejlépe. V jakékoliv situaci.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.3.2026 19:01:15)
Beru manželství jako zábavu a ne něco na čem se nusí dřít nebo makat.
Letos to bude 35 let.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.3.2026 19:50:03)
Inko, blahopřeji k úspěšnému modelu. Je skvělé, když to lidem funguje podle jejich představ.
Já jsem ráda, že můj muž manželství jako zábavu nebere, protože by mu to chudákovi krachlo. Moc zábavy se mnou aktuálně není. Ale shodou okolností to máme téměř jako vy, letos 34 let. Ne od sňatku tedy, ale od samého začátku. Ten začátek jsme jako zábavu brali oba, na budoucnost jsme tehdy ani nepomysleli
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.3.2026 20:26:43)
Od prvního rande jsme oslavili 42 let.
Sbalil mě na motorku. Jezdíme pořád.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(17.3.2026 19:17:13)
"Nevidím manželství jako pokus, ale jako rozhodnutí dělat všechno pro to, aby to šlo co nejlépe."
to je hezká definice
|
|
| Jerry G. |
|
(17.3.2026 19:47:42)
Podle mne,kazda mluvite o necem jinem. Ja myslim, ze sebe lepsi rozhodnuti a diskutovani pred svatbou te neochrani pred tim, ze by to nemuselo dopadnout spatne. My jsme s nastavajicim o nicem moc nediskutovali, ja jsem vedela, ze je to emocionalne dospelej jedinec, lojalni a diky rychlobrusleni mel hezkej zadek. 🙂
Po deseti mesicich, co jsme spolu zacali bydlet, jsme stali na inkubatorem s predcasne narozenym ditetem, s nekolika vrozenymi vadami..
Kdybychom takouvou eventualitu probirali predem tak by me to spis desilo. Ja bych urcite tvrdila, ze si postizeny dite nenecham.
Ze si vememe tezce traumatizovane dite domu, taky jsme o nicem nedisktovali. Proste to bylo potreba, tak jsme to udelali. Osobne si myslim, ze jsem pri vyberu partnera, mela z p.dele kliku.
|
| K_at |
|
(17.3.2026 19:56:14)
Jerry, určitě jsi měla štěstí na chlapa. Co si budeme, každý druhý by prchnul.
Ale možná je rozdíl ooravdu ten povědomý mindset. Že si bereš někoho na vždy. Ne "kdyz to nepujde, rozchod. Zkusíme to a uvidíme. " Že tamje od začátku někde to vědomí toho, ze to nebude jen úžasný a růžový. Že je tam to ROZHODNUTÍ.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.3.2026 20:07:22)
Kat, souhlas. Přesně takhle to vidím.
Ale samozřejmě tam musí být i kus toho štěstí, že člověk vůbec potká partnera, který je vhodná osobnost na takové partnerství, má podobný mindset a podobný přístup. A člověk sám musí být natolik zralý, aby si byl vědom, jaké hodnoty hledá.
|
|
| Jerry G. |
|
(17.3.2026 20:16:00)
Kat,
to je urcite pravda. Me evetualita, ze by to nebylo na furt nikdy ani nenapadla. Jeho asi taky ne.. Ja nevim. Vzdycky jde clovek do vztahu s tim, ze je to na furt a zaroven trosku s pocitem pustim se do toho a uvidime.
Zaroven rozumim tomu co pise Inka, ze ten vztah samotny, zadna drina neni.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(17.3.2026 20:28:39)
Krásná definice
"Vzdycky jde clovek do vztahu s tim, ze je to na furt a zaroven trosku s pocitem pustim se do toho a uvidime."
|
| Len | 
|
(17.3.2026 21:37:57)
Jsem vdana skoro 24 let a vdavala jsem se s tim, ze rozvod je vzdy moznost a nic nemusi byt navzdy. Bez te moznosti bych do zadneho manzelstvi nikdy nevstoupila. No, nestalo se, zatim, a to za sebou mame fakt velike a dlouhotrvajici problemy a pred sebou kdovico. Za mne, neni nutne to vnimat jako definitivni, klidne jako ‘uvidi se’. Na vysledku to nic zmenit nemusi.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(17.3.2026 21:46:43)
Letos budeme mít 41 let od seznámení, brzy jsme spolu začali bydlet, svatbu až za 5 let společného bydlení, první dítě za 8 let, původně jsme děti nechtěli, žili jsme si jako v ráji, rozmysleli jsme si to až po revoluci, že už bude pro novou generaci všechno jen super, nakonec se to ve světě sype ze všech stran, což jsme vůbec nečekali, ale nelitujeme
|
|
| Stará husa |
|
(17.3.2026 22:02:33)
Já jsem se vdávala s tím, že je to navždy. V manželství jsme, kromě moji deprese, neměli žádné problémy. Když mi BM oznámil, že se chce rozvést, byl to pro mě blesk z čistého nebe. Já se rozvádět nechtěla, milovala jsem ho, vyhovoval mi, chtěla jsem s ním být až do smrti. A stejně jsem rozvedená. Život není to, co chceme, ale to, co máme.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.3.2026 20:32:39)
Jako dřinu vztah také nevidím. Spíš ten mindset, jak píše Kat, že patříme k sobě a nejedeme každý na vlastní triko.
|
|
|
| Čumča. |
|
(17.3.2026 20:52:13)
"Že tamje od začátku někde to vědomí toho, ze to nebude jen úžasný a růžový. Že je tam to ROZHODNUTÍ."
 Zkusíme a uvidíme bylo na začátku chození, pro manželství a rodičovství by to bylo fakt málo.
|
| Žžena |
|
(17.3.2026 21:10:17)
Rozhodnutí je super, ale je mraky vztahů, kde to ROZHODNUTÍ taky bylo, klidně 20, 30 let, a stejně to pak skončilo rozvodem.
To ROZHODNUTÍ nefunguje, pokud se stane jednostranným. A člověk si o sobě zjevně dvacet let může myslet, jak je rozhodnutý a pevný... a ani tak to není definitivní stav.
|
| K_at |
|
(17.3.2026 22:09:07)
Ženo, určitě. Ale neskoncilo po 5. Treba. Pri prvním nárazu.
|
| Jerry G. |
|
(18.3.2026 8:10:34)
Kat, osobne myslim, ze vsechny myslime v podstste to same. Mindset je nejdulezitejsi, ale na druhou stranu se to neda dopredu vykomunikovat. Segra se s prvnim mazelem, byli zasnoubeni, za rok svatba a za ctyri a pul roku po svatbe byli rozvedeni. Segra byla tehotna s druhym ditetem. Ja myslim, ze on do toho sel urcite s rozhodnutim, ze je to na furt, akorat pri prvnich problemech couvnul. Zpetne myslim, ze na nej moje kreativni ADHD segra byla proste moc. S druhym manzelem toho zazili daleko vic na nem je videt, ze ho segra proste furt bavi.
Zajimava diskuse .. Kdyz o tom premyslim. MM ma ohromny pocit odpovednosti plus nema rad zmeny. Coz je blby pri potrebe neco zmenit v byte, ale pro stalost vztahu je to fajn. Ja chci abychom spolu byli, protoze nas to spolu bavi a ne z povinosti. Ten pocit dobrovolnosti my prijde hrozne dulezity.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(17.3.2026 22:38:13)
Osobně zastávám názor, že ideální partner není dokonalý, ale má takové chyby, se kterými dokážu žít. A teda do manželství jsem šla spíš s tím, že bych s ním chtěla být navždy, ale s vědomím, že kdyby náhodou, můžu se rozvést. Kdyby tam ta možnost nebyla, asi bych se nikdy nevdala
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.3.2026 22:53:05)
Vdávat jsem se původně vůbec nechtěla, za nějakýho Lojzu v teplákách s pivem na gauči , nevím, jak mě to napadlo, když náš táta byl elegán a doma dělal všechno. Asi TV inscenace v 70. a 80. letech.
Až po těch 5 letech soužití s manželem mi došlo, že to může být fajn a je
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(17.3.2026 22:57:37)
Zrovna mi tu hraje Jennifer Rush Power of love, na kterou jsme tancovali ve vinárně při seznámení
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.3.2026 13:49:04)
Žženo, rozhodnutí není záruka ničeho (taková v životě neexistuje), je to prostě přístup.
A podle toho přístupu člověk smýšlí a koná, byť podvědomě.
Někomu to možná zní jako cosi vydřeného a násilného, ale tak já to nevidím. Já v tom vidím celkem přirozeně vzít společné MY za své.
A samozřejmě i tak se může stát, že se lidé rozejdou, ale možná za jiných okolností a s jinou pravděpodobností, než když od počátku žijí s pohledem na
otevřená zadní vrátka.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.3.2026 17:54:51)
A to já si úplně nemyslím, že je zbytečné o něčem mluvit před svatbou.
Samozřejmě, že vlastní zkušenost je jiná než teorie a také zdaleka nelze být připravený na všechno, život umí překvapit.
Ale třeba to, co tu někdo zmiňoval, že rozvod nemusí znamenat jen vyřešení jednoho problému, nýbrž i vytvoření několika dalších, to je myslím zrovna užitečná myšlenka, kterou lze mít uloženou preventivně.
Nemyslím, že všichni vstupují do manželství po zralé úvaze a s realistickými představami. Bývá v tom myslím hodně emocí a naivity, ovšem je otázka, nakolik je naivní mladý člověk v emocích ochotný a schopný přijmout nějaké náhledy. Kdybych měla pochybnosti, zda to má můj potomek v hlavě srovnané, asi bych se jako rodič alespoň pokusila promluvit, pro čisté svědomí
|
| Stará husa |
|
(17.3.2026 19:47:01)
Ropucho, to bylo kdysi, když se brali dvacetiletí. Dnes spolu lidé mnoho let předem žijí, společně bydlí, hospodaří, leckdy už mají i děti a berou se až pak. V podstatě jsou už dávno manželé, jen chybí ten právní rámec. Takže tam už žádná naivita a vzbouřené emoce fakt nejsou. Je pravda, že ani tak to někomu nevyjde, ale to už je život.
|
| Ropucha + 2 |
|
(17.3.2026 20:03:13)
Huso, i dneska se berou mladší lidé.
Je to různé, někdo žije bez svatby, někdo k ní dojde po dlouhém soužití, jak popisuješ, ale někdo i celkem rychle po dvacítce.
|
|
|
|
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(16.3.2026 20:34:59)
Sněhulko, mně je dostatečným poučením společné bydlení s tchýni po dobu 30 let Z něho můžu čerpat životní moudra ještě po dlouhou dobu.
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(16.3.2026 20:32:55)
Sněhulko,
nezažila jsem u dětí rozvod, ale rozchod po dele trvajícím vztahu. Dítěti jsem opatrně řekla svůj názor zdůrazněný tím, že to je opravdu jen pohled z mé perspektivy. S děvčetem to neslepil, ale možná si na to vzpomněl u dalšího vztahu.
Jak tu někdo psal o matce, která zavrhla svého syna kvůli tomu, že opustil nemocnou manželku se ženou kamaráda, nedokázala bych být tak tvrdá. Snažila bych se podpořit obě strany.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(17.3.2026 8:36:48)
já jsem taky vměšovací typ
kecám do všeho všem... teda ne, že bych úplně udílela rady, ale pokládám otázky
dělám to nejen vůči dětem, muži, sestře (u té starší teda ne), neteři, ale vlastně i rodičům a známým myslím, že dokážu podpořit i rozhodnutí, které třeba nesouzní úplně s tím, co bych udělala já, ale snažím se, aby ten který člověk sám zvážil všechna pro i proti, jsem takový ten "hlas svědomí" dělám to snad odjakživa, asi syndrom prostředního dítěte kombinovaný s blíženeckou rozštěpeností, vždycky mě to tak nějak pasovalo do role mediátora ve většině rozporů...
ale třeba když dcera chodila se svým prvním chlapcem ("vážná známost"), doufala jsem, že se rozejdou, ale stejně jsme ji k tomu nijak neponoukala, jen občas jemně upozornila, když se nechávala od něj moc tlačit kam nechtěla, poukázala jsem sem tam na nějaké ty varovné příznaky... a i teď ji občas trošku upomenu, že nesmí potlačovat sebe sama, že má právo občas trochu víc stát na svém, přesto, že jejího partnera mám dost ráda a doufám, že si ho nechá
a třeba s tchýní jsem se opravdu pohádala jen jednou, kdy jsem jí vyčetla, že neteřím (vnučkám) neustále předhazuje a pomlouvá jejich mámu... těžce nesla rozvod syna, snachu nikdy ráda neměla, jenže neustále holkám podsouvala věty jako "máma nevaří, že jste tak hubené?", "to vám máma nekoupí pořádné oblečení?", "no jo, máma na vás nemá čas" a podobně... a pak se divila, že k ní holky nechtějí jezdit... fascinovalo mě, jak dokázala jednoduše shrnout celý svůj postoj - "copak ona si nemůže najít nějakýho chlapa, aby jí přispíval, musí tahat prachy z Pepy? a ta nová Pepova, copak její syn nemá vlastního tatínka? má snad Pepa dotovat cizího kluka?"
|
| Sněhulka a sněhuláčci |
|
(17.3.2026 10:37:15)
"copak ona si nemůže najít nějakýho chlapa, aby jí přispíval, musí tahat prachy z Pepy? a ta nová Pepova, copak její syn nemá vlastního tatínka? má snad Pepa dotovat cizího kluka?"
slušný názor!
|
|
| babi_ |
|
(17.3.2026 11:06:33)
Tchýně má super postoj Tady žádné otázky nepomohou, možná bych to zkusila nakreslit
|
|
|
| Anadar | 
|
(17.3.2026 9:18:19)
Mě přijde nejméně škodlivé promluvit si se svým potomkem a to spíš ve smyslu informativním-co se u nich vlastně děje. Z rozhovoru odhadnout situaci. Nekritizovat, neradit,nemoralizovat. Nejvýš tak přihodit pár podobných zkušeností z vlastního života.
Velice bych byla opatrná v zavrhování vlastního dítěte,najmě na úkor snachy a vnoučat.
|
|
|
|
V její náručí
Pochod Čertova podkovaPříbram 
Den VltavyPraha 1 
Bitva u SudoměřeStrakonice 
Velikonoce na vsiÚstí nad Labem 
Velikonoční stezka s obřími kraslicemiČeské Budějovice 
Pochod Čertova podkova
Den Vltavy
Bitva u Sudoměře
Velikonoce na vsi
Velikonoční stezka s obřími kraslicemi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)