Re: Když se rozvádí vaše dítě

já jsem taky vměšovací typ
kecám do všeho všem... teda ne, že bych úplně udílela rady, ale pokládám otázky
dělám to nejen vůči dětem, muži, sestře (u té starší teda ne), neteři, ale vlastně i rodičům a známým myslím, že dokážu podpořit i rozhodnutí, které třeba nesouzní úplně s tím, co bych udělala já, ale snažím se, aby ten který člověk sám zvážil všechna pro i proti, jsem takový ten "hlas svědomí" dělám to snad odjakživa, asi syndrom prostředního dítěte kombinovaný s blíženeckou rozštěpeností, vždycky mě to tak nějak pasovalo do role mediátora ve většině rozporů...
ale třeba když dcera chodila se svým prvním chlapcem ("vážná známost"), doufala jsem, že se rozejdou, ale stejně jsme ji k tomu nijak neponoukala, jen občas jemně upozornila, když se nechávala od něj moc tlačit kam nechtěla, poukázala jsem sem tam na nějaké ty varovné příznaky... a i teď ji občas trošku upomenu, že nesmí potlačovat sebe sama, že má právo občas trochu víc stát na svém, přesto, že jejího partnera mám dost ráda a doufám, že si ho nechá
a třeba s tchýní jsem se opravdu pohádala jen jednou, kdy jsem jí vyčetla, že neteřím (vnučkám) neustále předhazuje a pomlouvá jejich mámu... těžce nesla rozvod syna, snachu nikdy ráda neměla, jenže neustále holkám podsouvala věty jako "máma nevaří, že jste tak hubené?", "to vám máma nekoupí pořádné oblečení?", "no jo, máma na vás nemá čas" a podobně... a pak se divila, že k ní holky nechtějí jezdit... fascinovalo mě, jak dokázala jednoduše shrnout celý svůj postoj - "copak ona si nemůže najít nějakýho chlapa, aby jí přispíval, musí tahat prachy z Pepy? a ta nová Pepova, copak její syn nemá vlastního tatínka? má snad Pepa dotovat cizího kluka?"