Re: Když se rozvádí vaše dítě....

"doufám, že najdu v sobě tu sílu nechat to být a pomoct, jak jen to bude potřeba"

no ani to nemusí stačit
když se starší sestra rozhodla vdát, rodiče ji prosili a rozmlouvali jí ženicha, sestra byla neoblomná, rozhodnutá... rodiče se s tím smířili, svatbu zaplatili, zetě přijali, jak jen to šlo... táta jim pomohl zajistit bydlení, jemu práci... opravdu se snažili , chovali se k němu co možná nejlíp... když sestře začaly mizet věci, docházet peníze, nic neřekli... když se ztratily nějaké věci rodičům, byli naštvaní, ale sestře nic nevyčetli (o ztrátách věděla)... když se mámě ztratil snubní prstýnek a zajeli do zlatnictví, kde ho našli jako vykoupený (koupili zpět), byli naštvaní, jeho konfrontovali, ale sestře to nikdo nevyčetl... když se ztratil on, dotovali sestru, vozili nákupy, pomáhali co to šlo... když sestra konečně řekla, že chce rozvod, sehnali právníka (zaplatili ho), pomáhali co to šlo, jezdili po všech čertech, aby švagra našli aby podepsal papíry... po rozvodu dál pomáhali, hlídali vnučku, nikdy sestře nevyčetli ani slovo...
no a byla to chyba tím, že jí to nikdy nevyčetli, nikdy jí za to nevynadali, měla pocit viny, který se krásně obrátil proti nim paradoxně až když její nový partner vyvolal velikou bouři a hádku, kdy řval každý na každého a z mámy vyletělo něco o tom, že si sestra neměla toho prvního nikdy brát, sestra se těžce urazila a s konečným pocitem "vyčetli mi to, teď jsme si kvit" se ty vztahy konečně po letech celkem solidně narovnaly