Diskuze : Hlavní : Jak se seznámit

Je fakt, že na vesnici lidi o druhých věději všechno. Když jde nebo jede někdo okolo vesničanů, hned je slyšet: "Kdo to byl ?? Jo to je ten co s touhle a tohle a tamto..." Až do kolikátého kolena. Přesně se ví, kdo to je, s kým je příbuznej, co v životě udělal, hned se vytáhne nějaká historka.
Ví se kdo kde pracuje, kolik má dětí, vnoučat, s čím je nemocnej. Ví se kdo kam kdy chodí a když jde jinak než by měl, hned kladou otázky kam jde a co tam bude dělat.

Ale zase se tam nemůže poflakovat někdo divnej nebo podezřelej, protože je hned ostře sledován a prolustrován.

No a tak to dělaji vesničani i když se chtěji seznámit. Neseznamujou se, protože se dávno všichni znaji.

Rose, jsem na tom úplně stejně, lidi si nezapamatovávám, pokud se mi nezapíší nějakou výraznou interakcí.
Jsem nevšímavý ignorant, většinu času ponořený do svých myšlenek, navíc špatně vidím, takže už jsem asi spoustu lidí urazila přehlíživostí.
Naštěstí už jsem alespoň ve věku, kdy většina lidí je mladších a měli by mi pomoci tím, že pozdraví první.

Mě teda nikdo nezná a ani já neznám nikoho. Z našeho domu do pamatuju jen jednoho souseda, který tady zařizuje domovní záležitosti, ale neznám ani jeho manželku, ani děti, poznám akorát jejich psa. Když potkám někoho, kdo je mi povědomý, tak zjistím, že je to pokladní od nás z Billy. Zato moje kamarádka učitelka všude naráží na své bývalé žáky. To by mě kleplo. Jsem moc ráda za anonymitu velkého města a na vesnici bych žít nechtěla ani za nic.

Rose, lidi jsou strasne vsimavi a radi drbou, vlastne kdekoliv.

Mne teda moc lidi nezna, leda profesne, porad se ke mne hlasi byvali kolegove...zato dceru zna spousta lidi, ze vsech jejich byvalych krouzku a sportu a ze skol....kdyz jdeme spolu, tak se k ni porad nekdo hlasi.

sedmi, co bych dala za anonymní prahu
představ si, že ani ta praha totiž VŮBEC není anonymní
neustále narážím na někoho, kdo mne zná a oslovuje... a netýká se to jen prostředí kolem školy dětí nebo práce naposledy jsme byli nakupovat ve vivo hostivař, nějak nefungovala samopokladna a musela k nám pokladní - vyřídila to a pak kouká na syna a směje se "tak synek už tátu přerostl, pamatuju si ho jak byl asi takhle velký" a ukazuje tak na výšku před 8 lety a místo toho "synek" použila jeho jméno došlo nám to až po chvilce - já si ji nepamatuju vůbec, ale ona nás musela asi nějak vídat při nákupech v minulosti - mám teda dojem, že možná spíš z europarku, do viva moc nechodíme...
a tohle se mi stává fakt často... jednou třeba před vánoci jsme v praze kupovali nějaké jmelí a větvičky a prodejkyně nás radostně zdravila - znala nás, protože jezdívala za kamarádem z našeho baráku u nás v buranově
nebo jsme čirou náhodou zjistili, že soused z baráku (v buranově) pracuje ve stejné firmě jako my, jen v jiném oddělení ve vedlejším domečku (praha) - netušil to ani on, ani my, přitom firma není nijak velká, dokonce spolupracujeme na některých projektech, jenže známe jen jméno, ne člověka...
nebo jsme byli na dovolené v náchodě a potkali tam učitelku našich dětí
prostě mám pocit, že kam se hnu, všude narážím na nějaké lidi, co mne znají