Mužské sebevědomí

Nevím, jak to lépe nazvat. Včera jsem na zastávce MHD byla svědkem situace - Krásná slečna, blondýnka, dlouhé vlasy, oblečená stylem - chci se líbit - krátké šatičky, podpatky ... a vedle ní stojí mladík o hlavu menší, hubený, oblečen do nejen věcí vyšlých z módy, ale i ušmudlaných. Chlapec se snažil děvče sbalit, nabízel jí pomoc s taškou, snažil se navodit konverzaci. Slečna odpovídala, byla milá, ale zdvořile odmítala. Ani na kafe se pozvat nenechala. Mladík to pak vzdal, odešel.
Myslíte, že si chlápek fakt myslel, že má šanci? A nebo to prostě zkusil?

Mně se už párkrát také stalo, že se mně pokoušel sbalit chlap např. o třicet let starší nebo nějaká zkrachovalá existence. Tak jsem nevěděla, jestli se mám smát a nebo se urazit. Rozumějte, nemyslím si o sobě, že jsem kdovíjaká hvězda, ale tihle chlápci fakt nemají co nabídnout. To si opravdu myslí, že jsem tak zoufalá, že vezmu za vděk kýmkoliv a nebo mají o sobě vyšší mínění než má (nejspíš... podle obecných měřítek) o něm jeho okolí. Opravdu nemluvím o úspěšných starších pánech, ale o chlapech, kteří mají klidně manželku a mohli by být mými otci. Ufff. Byla jsem z toho nějaká rozhozená, v poslední době (cca rok) to byly tři případy pánů. Říkala jsem si, jestli třeba vysílám nějaké špatné signály nebo co. Jeden z nich to zkusil i když jsem ještě žila s manželem. Nevím, co si o tom myslet.