| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Diskuze : Hlavní : Jak přežít dospívání

  (?)
 Názory 110 z 36088  [Dalších 36078 >>]
TaJ 81121
1.1.2020 16:40:20
Yuki, jo, náš téměř 12 letý, který je s největší pravděpodobností taky AS, si našel partu kamarádů až před několika měsíci - díky svému specifickému zájmu, který má už asi od 2 let - dopravě. Ale nepřišel by na to sám, museli jsme mu samozřejmě pomoci najít ten správný kroužek, ve kterém se konečně našel...předtím jsme zkoušeli všechny možné kroužky, příměstské tábory, ale nikde to nefungovalo, všude to bylo tak, že ten kolektiv přetrpěl, pozdravil se s dětmi, komunikoval s nimi na nezbytné úrovni, ale tím to skončilo...až v dopravním kroužku si najednou našel lidi, se kterými si má co říct, ukázat, prostě mají společný zájem...a najednou se s nimi naprosto bez ostychu baví, i s těmi mnohem staršími, sám od sebe navazuje hovory apod., což jsme dřív neznali...potkává se s některými i mimo kroužek, na různých akcích a tak...pokud by neměl tenhle kroužek, tak tráví veškerý volný čas doma hraním na mobilu, nebo PC, samozřejmě dopravní simulátory a podobné hry...ale taky to chtělo velkou podporu a nasazení od nás, jelikož s ním odmalička jezdíme po akcích, které se jeho zájmu týkají a vyloženě mu je sami vyhledáváme...i ten kroužek by nejspíš těžko někde našel a zjistil sám....Podporujeme ho v tom kroužku a zájmu jak to jenom jde, protože do budoucna je to asi jeho jediná šance, jak mít nějaký okruh kamarádů a lidí, se kterými si má co říct a myslím, že i jeho budoucí profese bude někde v dopravě, je to prostě věc, kterou žije...není to tedy zase tak, že by se nezajímal vůbec o nic jiného, podnikáme i spoustu jiných věcí, ale všechno ostatní je prostě spíš jen na okraji zájmu...
Ralzinka. 137850
31.12.2019 15:16:32
Jsem AS, byla jsem přesocializovaná ze školy a odpoledne jsem se chtěla věnovat pouze svému zájmu, pak jsem začala dobrovolničit u dětí a nakonec jsem dostala psa a začala s nadšením chodit na cvičák...
Valkýra 10956
31.12.2019 13:59:10
Evelyn,
s tím anonymním davem to mám stejně, ale aktuálně mě rozčiluje i ten a radši jsem v liduprázdnu. Teď jsem měla třeba hodně nepříjemné pocity v narvaném bazénu - blízkost tolika lidí přímo v intimní zóně a ještě otírání se často tělo o tělo, různé kopance - musela jsem odejít.
Ale v průběhu života jsem měla různé záchvaty sociálnosti, kdy jsem se urputně družila s pocitem, že to v sobě zlomím a pak konečně budu uvolněná a spokojená jako ostatní lidi a vždycky jsem z toho vyšla jen s víc a víc pochroumanou psychikou, takže teď je ze mě zarytá vlčice samotářka.
Tedy dneska možná na chvilku zaběhnu na 2 piva do místní hospody, pokud tam bude někdo, s kým udržím řeč
Len 108740
31.12.2019 13:45:44
Renko, no, to je ono. Jde taky o to, jestli teenager vubec o nejake setkavani, kolektiv nebo zapadnuti kamkoliv stoji. Ja treba o to nikdy nestala, lidi jsou mi jedno, netouzim vytvaret komunitni vztahy. Kdyz uz nejaky osobni vztahvytvorim, tak je to v podstate dozivotne, neumim si predstavit ztratit nekoho blizkeho, nepalim nikdy zadne mosty a podobne. Ale vzdy jen jeden na jednoho, kolektiv maximalne pracovne a nejake hromadne akce a nepracovni veci neexistuji. Tichy zucastneny, to je presne ono, ucastnim se tou pritomnosti, nesnasim pozornost soustredenou na moji osobu v nejakem kolektivu. Obe deti jsou mi v tomhle podobne jako vejce vejci, ale okoli chapave neni, nastesti to nikomu z nas nevadi:-)
Evelyn1968,2děti 6269
31.12.2019 13:42:53
Jinak, potřebuju vždycky den, dva pro sebe, pak mě to začíná ntit mezi lidi a zase musím dlouho odpočívat, když chodím do práce, mám lidí tak nějak dost každý víkend (vychovatelka a asistentka pedagoga, pořád mluvím).
Děti to mají stejně, syn dlouho nevylezl z domu, pokud jsme ho nevytáhli my, takže to chození někam dlouho patřilo mezi "domácí práce". Dcera je v maturitním ročníku a taky je nejradši, když má svůj klid.
Evelyn1968,2děti 6269
31.12.2019 13:37:32
Já mám ráda, když jsou všude lidi, ale jako anonymní dav, třeba hrozně ráda, chodím po Praze nebo v cizině, na plesy, do divadel, kde mě nikdo nemůže oslovit~t~
V cizině navíc můžeme mluvit a nejsme jako Homolkovi, jak se objeví Čech, končí dovolená~t~
Ráchel, 3 děti 76748
31.12.2019 13:15:12
Yuki, naprosto souhlasím. tady ale právě padlo, ať se někam teď hlásí kluci jako praktikanti, což ale právě bez té návaznosti podle mě moc fungovat nemůže.
náš nejmladší jezdí každý rok na jednu akci odmalička, kde si to praktikantství umím představit, ale jinde fakt ne
Yuki 00,03,07 49504
31.12.2019 11:17:14
to, co obě popisujete, znám jako začátek toho, jak fungovali moji kluci, zvlášť ten mladší, ale on měl fakt štěstí, nejdřív na školu, kde už se sešla pěkná hromádka podobných a pak hlavně na tu matematiku a všechno, co k tomu patří, jako jsou tábory a další akce

bez podpory a pomoci si člověk s jakoukoliv PAS sám nepomůže


samozřejmě není schopný fungovat v jakýmkoliv kolektivu, i ve škole má svou skupinku, zdaleka ne všechny spolužáky, ale zvládl i taneční s velkou chutí a dobrým pocitem i pro nás
Valkýra 10956
31.12.2019 7:38:29
Koliho,
já takhle dokázala chodit jeden čas do tanečního kroužku. Byla jsem tam kvůli tanci a měla stálého tanečníka, který byl taky na vztahy trochu mimoň a taky tam byl kvůli tanci. O přestávkách jsme se buď bavili jen my dva a nebo ani ne, šli jsme se třeba projít po budově, hlavně z dosahu ostatních, kteří se bavili mezi sebou. Ale nezapadnutí do té skupiny jako takové pak byl i jeden z důvodů, proč jsme tam oba chodit přestali. A tím jsme se i přestali stýkat.
Představa lidí obvykle je, že tanci se může věnovat jen společenský člověk, není to až tak.

Nebo jsem několik let chodila cvičit, ženské se tam skamarádily, bavily se v šatně, pak chodily po cvičení do hospody, já jsem se nebavila s nikým a jak ke mně doléhaly ty jejich řeči, ani mě nikdo nezaujal tak, abych se s ním chtěla seznámit.
Valkýra 10956
31.12.2019 7:18:04
Koliho,
tohle je hrozně zajímavé, co píšeš. Mám to totiž úplně stejně. Akorát jsem asi o dost starší a tehdy se to bralo jen jako "divná povaha". Taky jsem všude vyčnívala tím, že jsem se pouze zúčastnila, ale nijak nezapojovala a bylo to bráno jako úmyslné stranění se kolektivu. Bojuju s tím celý život a v různých obdobích mi víc vadí jiné věci, ale pobyt mezi lidmi jako takový mi prostě vadí pořád.
Hodně zajímavé je to o tom "asistentovi". Já ho totiž taky potřebuju. A dlouhá léta jsem měla na to moji nejlepší kamarádku. Ta byla a je sice taky trochu "zvláštní", ale k lidem je mnohem víc. Pak se odstěhovala a ta úloha asistenta padla na MM a ten to nedával a nechápal, má dodnes pocit, že jsem na něm byla nezdravě závislá a dodnes jsem, jen ne už citově, protože vztah jako takový se rozpadl, ale prakticky. Asi je to v mnohém pravda, většinu jednání s lidmi zajišťuje on. A protože on kooperaci s lidmi považuje za hodně důležitou, je přesvědčen, že mě musí "vodit za ručičku" a že bez někoho "za zadkem" nejsem schopná normálně existovat.
U mě se to celé zkomplikovalo tím, že jsem nakonec dlouho pracovala v oborech, kde je jednání s lidmi základ úspěchu, opět to jednání zaštiťoval MM, já dělala back office, když jsem musela začít taky jednat, podnikání šlo rychle do kytek a pak jsem se 10 let plácala od nikud nikam. Současnou práci mám přes prostředníka, protože najít si práci byl taky problém. A pracuju s čísly, s lidmi jen písemně písemně, což mi tak nevadí. Ale mám lidi okolo sebe a těm prostě přijdu divná~d~
 Názory 110 z 36088  [Dalších 36078 >>]

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.