Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

No, přesně.

Lidi na vesnici byty nedostávali vůbec, pěkně si za komunismu stavěli nebo rekonstruovali domy vesměs vlastními silami (protože zedníci OSVČ nebyli, ani stavební firmy, že) - tj. do práce, pak makat na stavbě - celá široká rodina... No, a my jsme rodina vesnicová a baráková, takže to bylo tak.

Pár příbuzných byt "dostalo", ale vždycky to byl byt podnikový - tj. pracovali v nějaké "firmě" a ta jim "dala" byt. Myšleno samozřejmě jen "dekrét", tj. jen nájem, tj. po revoluci si to buď stejně museli odkoupit nebo jsou v nájmu doteď nebo podnik zavřeli a oni si pak řešili bydlení nějak jinak. To byli ale příbuzní žijící v nějakém městě (třeba teta se vdala za "havíře", tak bydleli v 2+1 ještě s tchánem a (už) dítětem v podnikovém bytě těch dolů). No, to za první republiky dělal už Baťa, že...

V mém domě, kde teď bydlíme regulerně 2, nejvíc lidí žilo v r. 1981, a to celých 11...

I naší nejbližší rodině, byť jí komunisti na bydlení nic nedali, se mezi lety 1948-1989 radikálně zlepšil bytový standard - děda, když se oženil, tak přistavěl (v 50. letech), elektřina, voda... topení teda uhlím. Pak v 80.tkách se vesnice plynofikovala, tak si připojil plyn.

A to zlepšování standardu bydlení samozřejmě pokračovalo i v "nové době". Bez jakékoli diskuse, každý koho znám, bydlí líp, než v r. 1989. Akorát že teď všichni víme, že je to v důsledku naší vlastní snahy (našich peněz, naší aktivity) a rozvoje společnosti (techniky, modernizace...) a nikdo to nemaskuje za to, že "někdo někomu něco dal".

No, samozřejmě, i tehdy i dnes jsou lidé, kteří opravdu dostali - tj. dřív různí papaláši, ze známosti atd. , dneska holt třeba paní ministryně/starostka nájem velkého obecního bytu za pár šušňů... Ale většinou - tehdy i dnes, je bydlení výsledkem kombinace rodinných možností a vlastní iniciativy. Akorát dneska máme ty možnosti volby.

Vidis huso, tohle jsem psala na samym zacatku, za zabavou musim ven i z baraku, ctu si i v baraku, koupelnu meju i v baraku…

Babi, jo, moji rodiče bydleli se mnou a s bratrem a ještě s mojí babičkou ve starém činžáku v centru Prahy, ve 2 místnostech, bez koupelny, jen v kuchyni bylo umyvadlo se studenou vodou. Byl to rozdělený byt, koupelnu měli sousedi. Na chodbě bylo společné WC pro oba byty. Topilo a vařilo se na velkých kamnech na uhlí, které se nosilo že sklepa. Ve druhé půlce té kuchyně měli naši rozkládací pohovku, naše dvě postýlky a pár skříněk. Ve druhé místnosti ani nebylo topení, teplo se pouštělo otevřenými dveřmi z kuchyně. Tam bydlela babička a sloužilo to trochu i jako obývák. Bydleli jsme tam si mých 5 let. Když potom mamka, po mnoha letech v bytovém družstvu, dostala přidělený prostorný byt 3+1, s koupelnou, WC, balkónem, komorou a sklepem, kde se nemuseli starat o topení, tekla teplá voda a my s bráchou měli i dětský pokojíček a naši svoji ložnici, kde táta mohl v klidu spát po noční, tak to pro ně bylo něco úžasného.

"jak se říká, že v každé vyhrocené debatě nakonec dřív nebo později padne jméno Hitler, tak to se stalo taky"

Tak proto jsi ho vytáhla... Tak to jo

Jsem dite z cinzaku, kde bydlela babicka uz pred valkou, pak s mymi rodici a se mnou, rodice by tam bydleli doted, ale 3. patro bez vytahu…
Kdyby mi ve 20, kdy jsem se chtela osamostatnit, komunisti nabidli panelacek, rucky bych jim zlibala
Nicmene jsem se musela postarat sama, jako ostatne furt, a po asi 8 letech cekani v poradniku dostala garsonku od LBD, povazovala jsem se za velkeho klikare.