Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

Ropucho, mám to stejně. Ja se asi nejvíc bála v Indii a Pákistánu a dalších .. stánech. To vse potomek projel. Balkánské houšti vypadá ale bezpečně. Skály jsou skály, to jo. Ale ja jsem vděčná, že nejezdi na motorce. To bych vážně nechtěla.

zrovna jsem byla na srazu tábora padesát let od založení... bylo to hrozně zajímavé... některé ty lidi jsem neviděla 30+ let - a jsou pořád stejní... šedivější vlasy, vrásčitější obličeje, ale zaujalo mě, že jsou to pořád stejní lidé uvnitř...

Byla jsem na táborech "skautských" - ve stanech, s mytím v potoce a latrinama postavenýma v lese, na vodáckých táborech (v 70tých letech, na pramicích, kdy na řekách nebyly tisíce ožralců na raftech), s pionýrským oddílem (znali jsme se celoročně), a pak tady na tom táboře - klasický tábor ROH - kde byly stany, ale i budovy s kuchyní a jídelnou, kde bylo relativně hodně dětí - a stejně byly super. Různorodý program (ne věčné vybiky a na mrkanou) - od soutěží ve zpěvu, hraní divadla, maškarního (oceňovaly se masky vyrobené z dostupných materiálů, ne přivezené kostýmy), přes sportovní turnaje, bobříky (říkalo se tomu jinak, ale princip stejný) - až po celotáborovou hru, završenou poslední noční bojovkou... která nebyla o strašení dětí, ale uzavření toho celého příběhu... celotáborové hry jsme měli i na těch "skautských" táborech, i na víkendech - i tam byly nějaké hry a program... tábory jsem milovala... v dospělosti se ten ROH rozpadl (bo revoluce a rozpad celého konceptu ROH), jezdila jsem pak na mezinárodní tábory pro dospělé. Ty byly taky velmi formativní a přátelství uzavřená tam, mi vydržela dodnes...

Na tábory jsme jezdili furt, každý léto a o jarňákách na lyžařský. Od první třídy až do 15. K tomu občas škola v přírodě nebo školní lyžák.

Nelíbil se mi jen tábor po 3. třídě, byl moc velký, hodně dětí, hodně oddílů, takový na mě chaos. A ten poslední, tam už byli hodně děti - puberťáci, a bylo to spíš o "chci s tebou chodit", takové otravování ze strany těch pubertálních kluků.

Líbily se mi tábory do 60 dětí cca, většinou jsme jezdili do chaty (normální velké budovy), i když byly pokoje třeba po 6 nebo po 8, tak byla sranda. Soutěže, sporty, kytara, noční bojovka, výlety, borůvky... prostě fajn.

Moje dítě nebylo ani jednou nikde, prostě nechtělo.

Takhle jsem byla na táboře v Maďarsku a pro mne hodně nezvyklém, bylo to takové vojenské (pořádali to vojáci), spaní jako pro vojáky - velké místnosti s řadami postelí, výdej jídla jak v kasárnách, bohužel součástí každého jídla byla rýže, tu jsem pak několik let vůbec nejedla
Program takřka žádný, ale kombinace koupání v Balatonu, opalování, hry na hřišti, procházky městečkem, zmrzlina, večer kino nebo diskotéka a sem tam nějaké ty větší výlety, to nás zabavilo dostatečně byly jsme nadšené hlavně z té zmrzliny (stánky s 20 druhy kopečkové! ), ovoce, cizokrajných věcí v tržnicích

Huso, to zní hrozně. To nebyl povedený tábor a vůbec se ti nedivím, že jsi takovou zkušenost nechtěla opakovat.

Já vzpomínám na spaní v chatkách nebo stanech s podsadou, perfektní hry a sporty všeho druhu, soutěže, výlety, táboráky, koupání, přespávání pod širákem, karnevaly... Parádní to bylo, i když to nebyl vyloženě skauting, ale jakýsi hybrid.
A také jsem byla na táboře v NDR, kde jsme spali v budově školy, to bylo méně pestré na aktivity, ale zase atraktivnější o výlety na pro nás exotická místa.