Nikdy - fakt doslova.
Prvního i druhého synka jsem si kompletně odvozila sama.
U prvního se mnou byl manžel asi 3x s kočárkem, moje mamka - ze zvědavosti, kam chodím na procházky a jak to zde máme hezké kol řeky - asi taky 3x - ale to jsem šla já i s ní!!! Tchýně nevozila nikdy, ani poprvé ani podruhé.
Jsem asi divná, ale já jsem na druhou mateřskou snad šla kvůli těm procházkám, vozila jsem hrozně moc ráda, každý den, bylo to pro mě takový "lék" na psychiku, bezvadně si takhle vyčistím hlavu, odpočinu....navíc oba mi vždycky v kočárku spali, takže jsem neměla stres, že bych jela s "muzikou", takže fakt pohoda, moc ráda na to vzpomínám a jsem ráda doslova za každý den, který jsem takhle prochodila s kočárkem.
Měla jsem (a mám) vždy vymyšlené, kam jít, co nakoupit, kam se podívat a ještě tak, abychom staršího vyzvedli okolo 15h v družině, až tento školní rok už do družiny nechodí, tak nám vyzvedávání odpadá.
Taky je pravda, že já jsem ten typ, že i kdyby bábinky měly zájem, tak já bych nechtěla, chtěla jsem si všechno užít sama - dokonce i bez manžela!!! Vůbec mi nevadilo, že nechodí s náma.
Ještě si to musím užít, čeká mě poslední rok doma....
Jako obrovskou pomoc vnímám až vyzvedávání ze školky, každé ráno budu vodit já, ale odpo musí buď manžel nebo bábinky (naštěstí chtějí obě a to jsem fakt ráda) nebo u krátkých dní opět já. Tak to je pro mě veliký přínos, že budou opět ochotné jak u prvního syna.
každý to halt asi má jinak, že....každopádně procházkám moc fandím!!!