Re: Pocit osamocení na mateřské

Kolik je Ti let?Já tím prošla taky a cítila jsem se nejen osamocená,ale i nevyužitá a zbytečná.Kamarádka mi říkala-Ty se máš že seš na mateřský a tvrdila že to byly její nejkrásnější roky ...moje ne. Stydím se za to,a spousta mamin mě asi odsoudí,ale je to tak. Starala jsem se o syna,doma bylo pořád čisto,uvařeno,napečeno,každý den jsem byla na procházce s kočárkem...ale ve mě někde uvnitř mi pořád něco chybělo.Asi to byl pocit že za mnou není vidět žádná práce,žádný výsledek...nevím./Jasně že byl vidět-syn byl spokojené mimčo a to je nejkrásnější výsledek./Chyběla mi moc moje práce,moje zákaznice.....cítila jsem se fakt neštastná. Když bylo synovi 5 neděl šla jsem na jeden den v týdnu do práce.Nádhera!Těšila jsem se vždycky moc.Nekojila jsem,manžel se o malého dobře postaral.Tak jako se někdo těší na pátek že si o so a ne odpočne tak já se nemohla dočkat až půjdu do práce..Pak jsem začala po nocích dělat npř.ubrouskovou techniku,pletení z papíru,atd...Taky mi pomohlo jak tu už někdo zminoval mít každý den něco naplánovaného.At minimálně jednou v týdnu s jinou maminkou,zbytek sama-ale hlavně mít nějaký cíl.Procházky s kočárem od nikud nikam byly hrůza.Nejhorší hrůza hrůz byla pro mě nuda-takovéto -mám všechno hotovo,ven už nejdeme a do večera zbývají 3 hodiny,co budeme dělat?Fuj!Radši budu uhoněná a lítat od rána do večera než se pár hodin nudit,asi to neumím...