Rozmazlující babička

Ahoj,musím si trochu postěžovat. Moje tchýně je fajn,často k ní jezdíme,jsou na venkově a mají hospodářství,rozdala by se, mé dceři se od malička hodně věnuje, no ale právě to začíná být kámen úrazu. Myslím, že to přehání, věnuje se jí až moc, začíná to být rozmazlování a co víc,jakési připoutávání si jí k sobě.Mám pocit, že si kompenzuje to,že jejím dvěma dětem se v dětství také věnovala spíše babička,anebo, že to vidí jako ideální model a dělá to teď taky tak.. Ve mě to budí opačný efekt,začínám si plánovat,aby se s malou tolik nestýkaly,což by mě do nedávna ani nenapadlo. Žárlivost to z mojí strany není,já jsem pro malou pořád ta nej, máma :) ale fakt mám pocit, že už to ze strany tchýně skoro není normální. Asi si to budeme muset vyříkat, ale jak jí tohle říct... nerozmazluje jí sladkým, ale tím,že s ní malá může dělat co chce,nechá si od ní poroučet,nikdy neřekne ne, ve společnosti více lidí s ní odejde,kamkoliv ji táhne..směje se každé hlouposti a tím ji v těch hloupostech ještě podporuje, bojím se,že začnu být fakt alergická. Ted se mi to ještě hůř kočíruje,protože máme novorozeňátko,manžel je ob týden pryč, takže jsem v podstatě ráda za každou pomoc. Ale když mám chvilku pro starší, chci se jí věnovat já,a né že babička řekne, já ji nakrmím, já ji pohladím, já si s ní pohraju... já pak musím říkat, ne, udělám to já, nebo ona se umí najíst sama.. a zní to nepříjemně a spíš mě to víc vyčerpává. Proč není víc v tomhle směru chápající... Moje mamka je ta přísnější a vychovávající babička,kterou má malá taky moc ráda a mě to víc vyhovuje,ale když jsou babičky spolu,malá jde samo k té rozmazlovací a tu to evidentně uspokojuje.. když zdůrazním, at je přísnější, řekne, že to není třeba,že je u ní malá hodná (jenže je hodná proto,že se jí všechno dovolí,že..), no tak jsem se z toho aspoň trochu vypsala. Jen pro doplnění, malé jsou dva a půl, a je to první vnouče.. Holt sama vím,že asi budu muset ještě přitvrdit, v rámci zachování "duševního zdraví" svého dítěte 8-)