Re: Znáte někoho, kdo nechce děti?

Divné to je, třeba je to někde popsané, nevím... já jsem si vždycky říkala, že většina lidí má dítě, takže se asi nějak stane, že ho budu mít taky a roky ubíhaly a nic. Možná byla i příležitost, ale musela bych si to ukecat a tam se právě projevila ta absence pudu, nebyla jsem schopna se kvůli tomu nějak doprošovat nebo manipulovat, zeptala jsem se jednou a když jsem slyšela že ne, tak jsem to dál neřešila, bylo mi to jedno... pak jsme zjistila, od jiných žen, že jsem měla víc tlačit, roky běžely. Pak jsem s tím posledním přítelem dítě zkusila, po asi dvou letech jsem otěhotněla a potratila. Teď už je mi 36 let, takže to už asi zůstane jak to je. Někdy přijde chvíle, kdy vyděsím sama sebe, ale pak to utopím v něčem jiném, třeba v práci a jsou chvíle, kdy jsem vděčná za ten klid co mám... kdybych si opravdu mohla vybrat, tak bych jedno dítě chtěla, ale bez těhotenství a porodu, ty tři měsíce do potratu byly strašné, už jsem se modlila ať to skončí jestli se to nemá povést - nevypadalo to dobře od začátku. Ten pud je prostě slabý, nestačí na to, abych vyvinula tu snahu a oběť... teď třeba jít do vztahu s mužem o kterém vím, že by dítě chtěl a má i peníze, ale duševně to není to pravé a toho asi nejsem schopna... kdyby ten pud byl silnější, tak to udělám, budu to brát jako poslední šanci.