Re: Nezvládám...

Mamča s tátou, že jakože jančím, jsem zblbla z práce, vždyť mám všechno.... První zachápal manžel, on si myslel, že jsem "jen" přepracovaná. Ono to souviselo, vlastně je toho dost na mně, ale to byl jen začátek. Pak i máma - ona na vysvětlení, které má logiku - slyší,- je chytrá. Táta asi nepochopil dosud.

No, - to je důvod, proč leckdo odmítá antidepresiva. Ano, přibrala jsem po nich a docela dost. Předtím alá anorexie, pak za dva roky dost kg navrch, ale raději tlustá a happy.... (samozřejmě mne to štve.. manžela to baví). Mně nevadí, že manžel "otlapkává" a když je to nevhod, prostě mu to řeknu, že mi to není vhod, to je o tom vztahu.

Jakub asi bude syn, - naši kluci pochopili leccos - tzn - nezlobte se, na slavnosti se stavím, ale nezůstaneme tam dlouho - to jsem udýchala, ale uzavřený prostor ani nááááhodou, a musela jsem chodit.

Tak to zkus nahradit. Místo akvaparku jděte do lesa (můžeš-li), někam, kde je příjemně. Když mne tohle honilo, koupila jsem nějaký atlas, a v lese jsme našli poklady. Naše děti neznaly třezalku, houby, druhy trávy, nevšimly si vážky. ... takže výpravy s foťákem. ...

Svět nestojí na akvaparku. Jinak, když jsem nemohla nikam, tak jsme hráli společenský hry (Proroctví milujeme dodnes), karty, kostky, četli knížky, šili polštářky - patchwork, i kluky baví vymýšlet vzory na barevným papíře... ALE PODOTÝKÁM OD DOBY, KDY UŽ MI BYLO TAK HEJ, že jsem vůbec ustála běžný fungování.