Re: Ubrečené 5-leté dítě

Trpělivost, trpělivost, trpělivost. Před rokem jsme si z DD přivezli 5ti letého chlapečka. Plakal kvůli všemu. Protože se měl obléct, vysvléct, najíst, vykoupat, jít ven, protože neviděl nějakou část oblečení co si měl obléct /nejčastěji proto že na ní seděl nebo mu padla za postel/, protože sestra byla dřív obutá ... Přitom jinak je to moc hodný kluk, rozdal by se, je snaživý atd. atd., ...
Někdy to bylo fakt na palici , protože nepomáhalo nic. Utěšování, vyplakání v náruči, zlobení se. Radila jsem se s psychologem, utvrdil nás v tom, že mu máme "lehce" dávat na vědomí, že to prostě není žádoucí chování. Teď je mu 6, pořád jsou situace kdy začíná "bezdůvodně" nabírat, ale posun tam je.
Měla jsem strach jak bude zvládat školku /rok jsem si ho nechala doma abysme se "sžili" /, nastoupil teď v 6ti letech a zatím (ťuk, ťuk) naprosto v pohodě.