Co nového lze v rodině očekávat s příchodem třetího dítěte?

Je to asi takhle. Mám osmiletou dceru z přechozího vztahu, manžel si nás vzal obě, spolu máme 17ti měsíčního chlapečka, mezi dětma je přesně 7 let rozdíl. Dcera byla neplánovaná, syn už vytoužený, plánovaný, láska k nim je stejná...za oba bych dala život.
Letos mi bude 30.... a přemýšlým nad třetím prckem.Jsem sice z malého dost unavená, vlastně z obou svišťů, bydlíme v pátém patře bez výtahu, takže jsem si smlsla jak v těhu, tak teď s 12ti kilovým chlapíkem....porody bez epidurálu byli maso....po 4 kilovém mimču jsem se hojila půl roku, rok jsem se nevyspala, prsa mám po kojení dokonale zhuntovaná a každé jinak velké, bohužel břicho vytahaný ( kdo máte víc jak jedno dítě, tak znáte )....ale ta láska k tomu malému...ještě jedno bych si moc přála. Přesto všechno...nedokážu si představit, že už to nezažiju, že nebudu těhu (byť jsem první 4 měsíce měla hrozné nevolnosti), že nebudu mít pod srdcem nový život, že nedám život dalšímu človíčkovi....že nebudu mít mimi....mo bych si ho přála. Manžel není proti, říká, že když další nebude, tak se nezblázní, mojí dcerku má rád, ale jestli mimi chci, tak klidně, bude za něj rád, takže to je ok. Celá věc je na mě, já to budu mít nejtěžší, to jsou jeho slova i realita, on je celé dny v práci do večera, někdy večer jde na pivo nebo za sportem, jakákoliv rodina je přes sto kilometrů daleko, jsem na děti sama....a i budu. Nicméně, já jsem se už rozhodla,příští rok jdu na operaci a poté bych se chtěla snažit o další...
Aaaaale, co mě dost mrzí, to jsou reakce okolí na rodiny a matky více jak tří dětí vůbec....například jeden známej mi doma řekl, že už mám dvě, tak na co chci třetí?????? Co na takovou větu odpovědět, že? Jeho manželka má skoro roční holčičku a víc nechce, prý se nenarodila proto, aby plodila jen děti....nooooo......a je toho víc, další známá mi řekla - holka, to si troufáš, tři děti jsou peklo. Nevím, co o tom ví, sama má dvě. Jakoby dvě byl standart, kterého se musí držet, každý, kdo má víc jak dvě děti, tak je divnej. Ten známej má ex-manželku, ta má teď třetí dítě a on to komentuje slovy...no jo no, hlavně aby nemusela makat. Přitom co vím, tak normálně pracovala...
Mě je jasné, že když budu mít tři děti, budu muset víc máknout, než kdybych měla jen dvě....že budou víc stát....určitě by mě nenapadlo mít děti, že nemusím makat. Jsem sice na mateřské, ale leháro to opravdu není. A co mě ještě štve, že slyším z okolí málo pozitiv a to je to, na co se ptám. Co nového, hezkého s třetím dítkem, krom jeho samotného přijde?
Dnes mi totiž udělala radost sestřička u zubařky, která má tři děti a moc si to pochvalovala, že to je děsně super, že třetí dítě bylo to nejlepší, co pro rodinu mohli s manželem udělat, jak rodina drží lépe pohromadě, jsou sehraní, nikdo nežárlí, skvěle fungují a to vše až s příchodem posledního. Udělala mi tím obrovskou radost ještě jsem slyšela od jednich známých, kteří mají 3 děti, že jim radil v rozhodování nějaký doktor, známej, psycholog....že až s třetím dítětem se rodina lépe naučí pracovat jako tým, že není jen jedno dítě maminky, druhé tatínkovo...celkově jim dodal dvahu, nemohli se rozhoupat....
Tak prosím, sem s pozitivním...co je na třech dětech fajn? Dám to číst i manželovi, aby měl větší motivaci, tak žádné hrůzi, prosím

A ještě....můžete mu někdo vysvětlit, že tak, jak miluje teď malého, bude milovat i další mimi? On si totiž nějak podvědomě myslí, že to další nebude moct mít tolik rád, jako miluje teď syna, což je samozřejmě hloupost...