Čeká nás smutný podvečer
Máme u sebe babičku (84) s Alzheimerovou chorobou a ráno v 7 hodin jsem se šla na ni podívat do vejminku a ona ležela na zemi, vedle ní byly zuby, celá se klepala. Hrůza. S mým tátou jsme ji zvedli a položili na postel a volali jsme hned 155. Prý to vypadá na mozkovou příhodu a odvezli ji do Motola. Máma je od rána celá uřvaná, byla tu i obvoďačka (její kamarádka), ta volala do Motola, babička je prý moc špatná. S mámou se domluvili, že tam obvoďačka ještě jednou zavolá a kdyby to bylo moc špatný, že zavolá a že by se tam máma na ní měla jet podívat, že se neví, co bude za minutu. Že snad babička vnímá, ale nemluví, zasáhlo jí to mluvící centrum. Máma je před kolapsem, všechno na světě zvládá, ale nemocnice ne a teď právě obvoďačka volala, že bychom tam měli jet. Asi je to moc špatný. Nezlobte se za smutné téma, ale potřebovala jsem se z toho vypsat. Domluvili jsme se s tetou, že pojedeme všichni, tak pak večer napíšu.
Odpovědět