Re: Do kdy si hrály vaše děti čistě fantazijní hry?

Díky všem za reakce. Nechci jí její svět vzít, taky mi připadá úžasný, jen se toho prostě bojím, že pak nedokáže žít normální život. Tím nemyslím mainstreamový, to nejsem ani já s manželem, ale prostě aby se dokázala zapojit do koloběhu všedního dne a nebyla stále v oblacích.
Jsem nesmírně vděčná za to, že po nás nechce aktuálně frčíci hračky, značkové oblečení, chození do Mekáče, nějaké ty karty na vyměňování, vlastní mobil nebo MP3 a tak podobně. Buď ty věci ani nezná, nebo jí to připadá odporné, ale na druho ustranu pak brečí, že nemá žádné kamarády.

Chci, aby se naučila normálně číst, psát a počítat, a s tím zatím válčí, jako by neměla motivaci (je v první třídě). Když doma děláme úkoly a odvolají mě mladší děti, tak ji po pěti minutách najdu, jak stojí u okna a hraje si se spadlým listem "...a list šel a šel, až potkal kulhavého slona..." Pak je načuřená, když jí z té hry vyruším a tlačím zpět k úkolům, ale kdybych to neudělala, tak úkoly nebudou a paní učitelka jí dá černý puntík (už se to stalo a dcerka z toho byla špatná).