Re: Dokdy si hrály vaše děti čistě fantazijní hry?

Zrovna dneska jsem četla v knížce od R.Wildové "Svoboda a hranice, láska a respekt" pasáž, která mi toto chování připomíná. Budu kousek citovat:

"V ojedinělých případech se stalo, že dítě ani po několika letech nenalezlo rovnováhu mezi hrou "na něco" a jinými činnostmi, které neslouží jen ke zpracování nestrávených zážitků a vjemů, ale také ke konkrétní interakci s okolím, včetně řešení problémů, překonávání překážek a zájmu o nové výsledky. Takové děti se stále více ztrácejí ve vlastním světě fantazie a vůbc si nevšímají toho, jak se ostatní sportovně nebo řemeslně realizují, hospodaří na kousku půdy, dělají pokusy, pracují s didaktickými materiály nejrůznější náročnosti, jezdí plavat, dělají výlety a jednou za měsíc si zvolí tři dny praktické práce mimo školu.
Často nám rodiče kladou otázku: pokud patří hra "na něco" ke skutečným potřebám, můžeme ji takovým dětským "snílkům" omezit hranicí? Důvodem, proč jsme se tak v Pestě rozhodli, je úvaha, že zjevně žijí ve světě vlastní fantazie a jen díky hranicím mohou vůbec vnímat kontury konkrétního prostředí. V praxi to vypadá tak, že dospělý, který je za takové dítě speciálně zodpovědný, s ním naváže kontakt, popíše, jak ho vnímá on, a navrhne, aby si dítě zkusilo vybrat. Buď si samo vyhledá z nějaké nabídky jednu konkrétní činnost, nebo si to nechá připomínat dospělým. "Konkrétní" činností rozumíme věci běžného života (vaření, truhlářské práce, zahradničení..) nebo konkrétní didaktické materiály. .... "

Je to asi trochu vytržené z kontextu, ale nemám sílu tady opisovat další stránku
Danka tu knížku má, zkus si jí od ní kdyžtak půjčit a podívat se do kapitoly "Hry", konkrétní text, který jsem citovala, je pak na straně 127.

Jinak za sebe:
Určitě bych jí zatím její fantazijní svět nebrala, spíš bych se snažila najít důvod jejích úniků do vlastního světa. Taky ten její svět nějak využít, přenést se tam k ní a v tom jejím stylu žádat i věci, které jí nebaví (chápu to tak, že se uchyluje k fantazii zvláště ve chvíli, kdy něco nechce dělat - např. ty úkoly, a tak hledá způsob jak se tomu vyhnout...alespoň tak to na mě působí a jestli si vzpomínám dobře, nebyla jsem jiná...).
Nic víc mě moc nenapadá, celkově bych jí ještě nechala čas a nějak radikálněji to řešila až za pár let, pokud by to i na druhém stupni ZŠ bylo stále stejné.