Pomohli byste mému tátovi být na mém místě?

Můj táta je v posledních letech v dost špatné situaci, těsně před vánocema se nastěhoval k mému bráchovi, protože nemá kde bydlet, pro neplacení ho vyhodili z pronájmu. Prý vypadá jak z koncentráku

to jen pro úvod, budu to ale muset rozepsat a bude to dlouhé...
Po tom co se naši rozvedli (bude to skoro 20let) se táta nastěhoval ke své přítelkyni, narodil se jim syn, po pár letech dcera. Bydlel u jejích rodičů v samostatném bytečku v domku. Moje máma ho z domu vyplatila, pravda ne až tak velkou částkou, ale s připlacením by se dal pořídit byt. ON chtěl ale jen domek. V té době podnikal a docela se mu vedlo. Pak měl nějakou krizi, utratil peníze za dům a pak ho rodiče jeho přítelkyně za dost podivných okolností vyhnali z domu (neměli se rádi nikdy) . On pak bydlel porůznu, dokonce jeden čas jako bezdomovec v autě, hodně chodil do hospody- to i předtím. Jeden čas bydlel u mě, v 2+kk, kde jsem bydlela já, můj současný manžel většinu času, můj brácha a často jeho přítelkyně. Nic nám nepřispíval, nežádala jsem ho o to, ale on místo aby si sháněl práci, jezdil za přítelkyní a dětmi každý den autem cca 20km a zpět, dokonce ho podezřívám, že chdoil i do hospody. Tím mě naštval a on se odstěhoval. Pak si pronajímal domek, pak nějakou místnost, začal i pracovat, vypadalo to nadějně. Jenže pak pracovat přestal (nevím jeslti sám od sebe, že začal zas podnikat nebo ho propustili, už si to nepamatuju). Dostal se do dluhů, prý mu někteří zákazníci nezaplatili faktury. S manželem jsme mu půjčili několikrát, udělal několik naprosto šílených obchodů (koupil nepojízdné auto např. ), půjčili jsme mu skoro na rok naše auto. Peníze nám jednou vrátil, asi polovinu, manžel mu dokonce část vrácených peněz znovu poskytl, aby mu přilepšil. Předtím jsme si ale vyslechli spoustu výmluv a prapodivných vysvětlení, přestala jsem mu věřit, podle mě lhal a vymýšlel si. No budiž. Pak se ale přestal ozývat, jen smskou napsal přání k narozkám, vánoce. Poslední pár let ani smsky. Neviděla jsem ho skoro 4 roky, nevěděl,že čekám nejmladšího syna, toho nikdy neviděl, prostředního viděl naposledy asi v 1,5roce. Hrozně mě to mrzelo, ale jistojistě nejevil o naší rodinu zájem, takže jsem se ho pokoušela vypustit ze života. Před asi rokem nebo později se ho pokusil zachránit můj brácha, táta si totiž začal půjčovat od něj, neplatil sociální, zdravotní a měl dluhy. Brácha ho nahnal na pracák, pomohl mu většinu dluhů zaplatit a nutil ho hledat práci. Jenže táta se zezačátku snažil, ale jakmile mu brácha nestál furt v patách (má taky svojí práci,že?) polevil a na všechno se vykašlal. Pak jsme o tátovi nic nevěděli. Až ted před vánocema se ozval bráchovi, že má jiný mobil a předevčírem mi brácha psal, že u něj táta bude chvíli bydlet. Dneska jsem se u mojí mamky od něj dozvěděla jak na tom táta je.
Brácha mu chce pomoct, ale bydlet u sebe ho nemůže nechat dlouho, má svůj život, svojí práci, nemůže se starat o dospělé dítě... Prý bysme mu mohli sehnat bydlení a platit mu ho napůl, je vysláblý, před důchodem, práci najít je prý téměř nemožné... To mi přijde jako nesmysl, kdoví jak na tom za pár let budeme my?
S manželem nás napadlo, že bysme ho mohli aspon přes zimu než se vzpamatuje nechat bydlet na chalupě a zkusíme mu sehnat nějaké pomocné práce v té vesničce.

Ještě nejsme zcela rozhodnutí, je to myšlenka, která přišla před pár hodinama.
Co mě ale trápí, mám pomáhat tátovi, který o nás vůbec nejeví zájem? Nejen o své vnuky, ale ani jak vždycky říkal o svojí "nejoblíbenější dceru". Brácha mi ještě před odjezdem řekl, že se na mě a kluky vůbec nezeptal. Ptal se na mojí mámu, na máminu dceru (z druhého manželství), ale na nás vůbec.

Stydím se za to, tak jsem si změnila nick.