Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Jedno naše dítě dost zapomíná. Nedělá to schválně, ale jednou prostě zapomnělo oznámit, že na noc nepřijede domu. Věk 17-18. Cca . A jak jsem ocenila, kdyz jsme ho podle polohy jeho telefonu kolem 3 rano našli. Víckrát to neudělal a dost se kal, když viděl, jak jsem zdrbla. Předtím ani potom to nikdy neudělal. S manželem se nevidíme, s dětmi ano a vyhovuje nám to. Obě děti hodně cestují, bylo zajímavé je vidět kdesi na Hedvábné stezce, pak se podívat na Google street view, kde zrovna jsou.. trochu jako kdybychom tam byli s nimi. S mužem se nevidíme a ani to neplánujeme. Ani on je nevidí a nechce to. A všem nám to zatím takto vyhovuje.

Ropucho, přesně, my jsme v mojí rodině doma neměli ani pevnou linku. Prostě jsme se domluvili,vdo kdy nejpozději přijdu a musela jsem to dodržet. A jasně, když jsem chvíli přetáhla, tak se po nějaké době začali taky strachovat... S těmi dnešními technologiemi máme sice spoustu věcí jednodušší, ale taky nám to způsobuje víc úzkosti a strachu, když se ten druhý pořád každou chvíli neozývá. Syn mi taky často nebere mobil, když jezdí fotit, protože má vypnuté zvonění, aby mu to nezkazilo záběr. Ale já už to dávno vím, takže mu jen píšu, když se nějak dlouho neozve a on pak vždycky napíše aspoň "všechno v pohodě, jsem tam a tam", nebo pošle fotku, co zrovna udělal...takže vím, že je v pořádku.

Neznámá, přesně, taky si všichni v rodině navzájem říkáme kam jdeme a kdy se přibližně vrátíme. Když se něco změní, tak si dáme vědět, nebo napíšeme před odchodem vzkaz... Dělali jsme to tak oba v původních rodinách a děláme to tak od začátku i v té naší.

Mám to jako Rose, prostě si s manželem dáváme vědět, kam jdeme. V našem věku a s rozpadajícíma se tělesnejma schránkama chci vědět, kde courá. Manžel rád chodí na výlety, často i mimo cesty, v horách - a já občas jdu s ním, občas jdu jinam (třeba na kajak nebo lyže) a občas jsem naopak doma. Jsou to místa, kde není signál, ale jsou tam minimálně losi (bojím se jich víc než medvědů, jsou teritoriální, samotáři, v době říje jsou nebezpeční samci, v době mladých samice atd.) - ale taky si může člověk jen zvrtnout kotník, nebo uklouznout - nebo ztratit klíče od auta (manžel je vytrousil v místě, kde si dával svačinu, tak si ten den dal tu procházku dvakrát - ale protože mi byl schopnej zavolat od auta, že si to musí obejít ještě jednou, tak jsem nešílela, když přišel v šest večer místo v poledne).
Ale kdyby nezavolal, tak alespoň vím, v které oblasti ho hledat - podobně já hlásím na které jezero / přehradu jdu s kajakem, nebo jestli jdu na běžky či sjezdovky (ani na sjezdovkách není signál, jen whatsapp v lodgi). A z lyží i kajaku hlásím, že jsem dolyžovala / dokajakovala a jedu domů.

"Ano, každú jar hľadá parohy.
No a?
Keď už som mu ich nenasadila ja, tak nech si ich aspoň nájde on sám."

holky, vy nečtete, knedli ten význam chápe, sama o tom "vtipknula"