Re: Děti - fenomén doby

Moje děti nechodí do žádného kroužku a ani na plavání, neučí se angličtinu a když mají žízeň a já mám zrovna něco rozdělaného, tak jim to pití udělám až třeba za 5 minut. Zatím to přežily a jsou v pohodě. Nejsem otrok rodiny, taky mám svoje zájmy. Svoje děti miluju, ale učím je samostatnosti, a to i ve hře. Věnuji se jim, ale nechávám jim prostor i pro samostatnou činnost. Já bych jako dítě nesnesla, aby se kolem mě dospěli furt točili. Pamatuju si, když jsem byla dítě, tak jsem byla nejšťastnější venku, kde jsme blbli s kdečím, třeba jen na blbém prašáku, hráli jsme si na indiány a vím já co. Dneska vidím děcka s prvního stupně s peckama v uších a mobilem v ruce. No je to prostě doba. Snažím se být rezistentní, ale jde to jen částečně. Zase nechci, aby moje děti byly vyvrheli společnosti, která nás sebou táhne. CHce to prostě kompromis a zdravou dávku selského rozumu.