Re: Deti- fenomen doby
víš lelo, ono taky záleží na tom, jaké máš děti. Já mám dvě, každé jiné. Syn odjakživa vyhledával zábavu, ideálně mimo domov. Doma býval nepříčetný vzteky, devastoval věci. Kolem 3 let třeba říkal: „kdybych byl věděl, že je na světě taková nuda, tak bych se snad radši vůbec nenarodil“. Když nebyl adrenalin, kámoš, vzrůšo…. propadal doslova vzteku z nudy. Ve 2,5 letech nastoupil do soukromé montessori školky, první den nezaplakal, byl spokojený, že je někde jinde než doma. První slovo: „Auto“, první věta: „Mámo pryč“…. Nebyl mu ani rok, vyrazil mi lžičku z ruky, chtěl jíst sám…
Nemůžu říct, že by vymetal všechny kroužky, ale když ho něco baví, je to pro něj tisíckrát lepší než být doma (výjimkou jsou tedy počítačové hry, z čehož nadšená nejsem). Sporty, šachy, lyže, přespat u kámoše – vrchol zábavy.
Holčička pravý opak. Tu když ráno posadím do kouta, obloží se knížkama, pustí si CD s pohádkama a za 2 hodiny ji najdu na stejném místě. Maminku miluje, je spokojená, vystačí si úplně sama, nic nepotřebuje...
Nikomu nic neplánuju, jsem vykonavatelem jejich vůle.
Odpovědět