Re: Zamyšlení na úterní pozdní večer

Zasjaj - jemná motorika nic moc. Pacipaci ví, co znamená, když mu plácám packama já, má natažené dlaně a strašně se směje, ale sám to nezvládne. Chytá si prstíčky, neumí nechat dlaně otevřené...ví a vidí, že je to špatně, někdy mu to přijde líto, ale nezvládne.
Kostky na sebe ani omylem - jen kostku na vyvýšenou podložku apod., a to ještě když má dobrou chvilku, jinak mu ruka ulítne a kostkou nebo předmětem, který má někam položit, jen hodí či třískne...
Neukazuje. Nikdy a nikam.
Výjimku tvoří knížka se zvuky, kde používá prstík ke spuštění zvířecího zvuku nebo k pokynu, co mám zmáčknout já.
Umí házet míčem, miluje zvukové hračky a mačkání čudlíků.

S tím celkovým otrávením vidím, že mě fakt asi chápeš.

Koncem února jsem měla při asi 150. návštvě nějakého zdrav. zařízení chuť jen rozkopnout dveře, zařvat něco v tom smyslu, že nikdo nebude z mého dítěte dělat blba, prásknout dveřma a odejít středem - na což mi moje sestra řekla, že především u zubaře by to ocenili