Násilná výuka vyrovnanosti

Ahoj všem,
Někdy si připadám jako buddhistický mnich, který dny a týdny sestavuje mandalu z barevnýho písku, aby jí potom jedním tahem ruky zničil. Ani nepotřebuju cestovat na východ , protože k výuce o prchavosti okamžiku mi stačí moje dvě děti.

Mám někdy podobné pocity jako čtyřletá dcera, která si hodiny staví hrad, dokud se neprobudí mrňavý dvouletý nájezdník a okamžitě nezdolá hradby. Ona to dovede vyřešit po svém, píchne ho do břicha mrňavou halapartničkou z lega a strašlivě zaječí. J
Já si to dovolit nemůžu, ale těžce jí závidím.

Tyhle situace znáte snad všichni- hodinu uklízíte celý byt kvůli návštěvě a děti vám na závěr vysypají kilo mouky, protože „ je potřeba upíct chleba pro princeznu“. Zvrací se zásadně do novýho notebooku, jen do luxusnějších podprsenek, do čerstvě nažehlenýho prádla. Jediný psí ho..o na silnici a syn si do něj sedne, samozřejmě že ve chvíli, kdy má na sobě slušnější oblečení. (mimochodem včera se mě ptal: „mami kde jsou hovínka ?“, prostě evidentně hledal kam by zase šlápnul a žádný tam zrovna nebylo)

Dnes jsem dětem koupila nový boty. Synek je pyšně nosil celý den doma , ale já měla hrozný výčitky svědomí, že jsem utratila tolik peněz za boty. No samozřejmě, že si je úplně celý poblil a ohodil taky babičce orientální kobereček. Babička má malej kobereček na linu, lino by se dalo vytřít, ale holt zrovna ten vzorek bylo potřeba vylepšit. Kdyby měl svoje starý bačkory a ne nový boty, tak se určitě trefí někam jinam- úplně náhodou do jediný kopie dizertační práce.

Jak se v takovýchto situacích chováte vy ? ječíte, smějete se, trháte si vlasy chlupy obočí, dáte si panáka, nebo zahučíte nějakou mantru a spojíte se s vesmírem, nebo si jdete uhrabat zen-buddhistickou zahrádečku ? Já mám rozsáhlý vnitřní slovník sprostých slov.

Omlouvám se, že se moje témata tak opakují,ale je to myslím příznačný pro matku s malými dětmi. Pořád se řeší to samý, tak mi to prosím odpusťte.