Re: Jak přežít spratka?

Výchovu synovce neovlivníš, ale můžeš jasně stanovit pravidla u sebe - pokud už není pozdě.
Strhává mámě prádlo?
Mně ho strhávat nebude.
Vyplazuje na mě jazyk?
Natáhnu mu takovou, že se mu hlava 2x otočí, ať si říká ségra, co ji napadne.
Podruhé to neudělá.
Budeš mít asi víc práce - já to naštěstí podchytila u všech svých mini příbuzných včas...

Mám dvě neteře a dva synovce (naši sourozenci mají každý páreček) 3-11let.
Spratkové jsou všichni, až na jednu neteř - to je hodná holčička, ani nevím, kde se to v ní bere, jelikož švagrová na výchovu absolutně nemá talent, ani mozkovnu.
Pravda je, že je holka téměř od narození neustále u tchánů - babičky a dědečka.
Spratky mé sestry nesmírně miluju a mrzí mě, že z nich vychovává hajzlíky, ale oproti Tvému synovci mají přece jen nějaké hranice...
Od malička s nimi jednám tak, že nepřipouštím odmlouvání, drzosti, fyzické napadání atd.
Nikdy jsem na ně nemusla vztáhnout ruku.
Pokud mě chce neteř třeba nakopnout, stačí po ní střelit okem, ví, že je zle a za chvilku dolejzá a je "činaná."

Nejhorší byl od malička neurotický nejstarší synovec, syn švagrové, s nímž se jeho matka buď vůbec nebavila, nebo na něj ječela.
Dítě se naštěstí potatilo, takže má na rozdíl od matky IQ, ale bohužel cca po druhém roce života přestalo svou matku zcela respektovat a dodnes jí lehce pohrdá, což je špatně, ať je jaká chce, nicméně když jí pohrdají i tchánovci a její vlastní manžel...
Tento synovec měl období (cca mezi 3 - 4 lety života), kdy oslovoval svou matku "Ty pí.o", což posléze rozšířil na celou ženskou část famílie a "Jdi do pr...e" sdělil každému, kdo po něm něco chtěl. Nebylo možné ho to odnaučit (a to se švagrovci s výchovou moc nematlají a výprask není neobvyklým jevem).
Zajímavé je, že mně ani příteli, jeho pokrevnímu strýci, se podobné pocty oslovení nikdy nedostalo.
Ale to opravdu nevím proč. Kamarádi se nám smějou, že introvert, který vypadá jako bubák a úča, která vypadá, že Ti jednu flákne i bez důvodu, mohli těžko očekávat spontánní projevy dítka