Re: Jak byste pomohli dceři, kdyby zůstala sama s půlročním dítětem?

Mono, já si myslím, že ono se můžeme teď všechny napsat cokoliv, ale že člověk jinak jedná až v konkrétních situacích je více méně jasné. Ono totiž ani jedna nevíme, jak se jednou budou naše děti chovat k nám... teď jsme ve fázi, že většina jen doufáme, že děti vychováváme dobře...
Já třeba vím, že známá byla na potratu v 17. letech jen proto, že by to její maminka nepřežila, že má dítě s nějakým ukrajincem a nedospělá... Dnes by nejspíš za to dítě byla ráda... I protože vím, že chci, aby mi děti o svých průšvizích řekly a měly jistotu, že jim budu nápomocná, ale nebudu už teď vykřikovat, že bych si ji nastěhovala k sobě do ložnice... protože nevím a nemůžu vědět, jaká situace jednou bude. Volila bych dle toho, co by mi a manželovi přišlo nejrozumnější s ohledem na konkrétní stav věcí.
Např. bych určitě chtěla, aby holka dostudovala, protože nevyučená, neodmaturovaná... je totální průser pro dnešní dobu Takže třeba min. ve studiích a bychom ji podporovali a pak by se musela hold postavit na vlastní nohy... zrátka nevím nemůžu soudit nemůžu říct předem, co bych udělala, neudělala. Dnes řeknu tak, za pár let pod vlivem vlastních životních zkušeností třeba budu mít názory jiné