Jsem zranitelná

v dětství jsem taky podstoupila pár masáží večerníma zprávama. záběry z pouliční války. MMF. násilí, hyenismus, útoky na policii. jak to asi třináctileté dítě vnímalo. přijímala jsem, konzumovala naservírovanou pravdu. bála se. nevím, jak to pamět dělá, ale pamatuju si to jak včera. boj, hluk, zmatek. anarchie.
bohužel se u mě časem projevilo myšlení a zjistila jsem, že bát se mám úplně jiný strany. bohužel jsem vlezla na školu sociální pedagigiky, i když jen na dva měsíce ... a po první přednášce zjistila, že jestli si chci vytvořit umělý svět, raději ho postavím ve svý hlavě, než abych si ho zapínala v pět a v osm se zbytkem světa a ještě za to platila nějaké poplatky.
většině lidí se při vyslovení slova anarchie zacuká ve tváři. máma většinou zbledne a pak kupodivu v duchu anarchistický symboliky zrudne a usměrní mě k mlčenlivosti. při vyslovení toho slova jakoby čekala, že mi z rukou vystřelí ocelové břity, z očí vypálím lasery a nakonec se jí zakousnu do krční tepny. nebo minimálně vytáhnu z náprsní kapsy gram pervitinu a přinutím ji ho vyšňupat. představí si za mnou davy černě obečených adolescentů třímajících v jedné ruce dlažební kostku a v druhé prapor, který zastává všechno, co ona odsuzuje. má strach. neumann byl taky anarchista.
nebýt anarchistické ideologie slova jako svoboda, revoluce, soudržnost a lidské právo by možná byly vyškrtaný ze slovníku. v horším případě by byly vlivem kapitalistické entertainmentové ideologie zneužité ku prospěchu věci. už se to děje. svobodne si můžeme koupit revoluční přístroje, počítače, vířivé vany a skvělé auto. už se to děje. anarchie naštěstí ještě pořád mluví o jiné svobodě, jiné zábavě a jiné revoluci. geneticky modifikovaný bourec morušový začal produkovat pavoučí proteiny a nahrazuje bource morušového na plantážích.
anarchisti jsou divní lidé. určitě používají slang zlodějíčků, nosí vlastnoručně vyrobené zbraně, které odhazujou, kam je napadne a většina z nich je navíc paranoidní. kdo by vás sledoval. ti nahoře mají přece soustu práce se zařizovaním lobby a úplatků, než aby je zajímali většinový občané, "voliči". anarchisti jsou blbci. nechodí volit a přesto se odvažují kritizovat. vve skutečnosti je většina populace politikou tak znechucená, že jí odřízla od svého života. vytěsnila. je snadné vybrat si cestu pohodlnosti. zavřít oči a lehnout si do výřivky v domě, který budete celej život splácet bance z mezinárodní skupiny Polibtenámprdel. maďarská vláda schválila tiskový zákon, který ve svém důsedku zavádí cenzuru.
je v tom velký rozdíl. na volení jsme rezignovali už dávno, ale ještě pořád jsme nepřestali přemýšlet. Noam Chomsky je prý taky anarchista. někdy vylezem ze své letargie a něco děláme. třeba studujem vysoké školy, abysme nakonec mohli říct, že jsou v tomhle systému stejně na hovno. své dítě chci učit doma. bojím se pustit je mezi ipody, iphony, duté hlavy a agresivní děti vychované prime timem na nově.
někdy něco uděláme. občas si najdem práci, abysme zjistilil, že od dob kolonizace se toho zas tolik nezměnilo. jenom už nejsme takoví rasisti. a proto přivážíme dělníky z východu a dáváme jim načerno polovinu minimální mzdy. anarchisti si občas přečtou i noviny. nebo reflex. nebo jiný placený bulvár. je to pořád levnější než vstupenka do cirkusu. a navíc se u toho netýrají zvířata. anarchie.
anarchisti jsou teroristi. bylo by fajn je všecky pozavírat. ale možná je lepší hlídat je venku. sledovat. nejspíš mají deníček s mým jménem a pravidelně moniturujou mojí menstruaci. v tu dobu jsem totiž podle výzkumů a reklamy na tampóny nejvíc zranitelná. je dobrý hlídat je venku. jediný problém je to jejich paranidní myšlení. černé brýle a zacpané díry do hlavy.
svoboda, revoluce, anarchie. stejně ty slova jednou ze slovníku zmizí. pomůže tomu farmaceutický průmysl, všechny ty zábavní estrády, americké seriály a zasraná penězlačná politická scéna. lhostejnost pohodlných "obětí", chleba a hry. neštěstí je pro mě každá minuta mého pokřivenýho myšlení cenější než práce pro nadnárodní korporace a honba za vyšší platovou třídou. každý krok, který udělám a nevede do propasti státní kapsy je pro mě víc než deset let chození do multkina. baví mě totiž hledat. vstřebávat. tříbit. nacházet. myslet. jo, baví mě myslet. a troufám si říct, že mi to někdy jde docela dobře.

a dneska mám jakousi melancholickou...a asi moc piju