Re: Syn a synovec

Heleno,

a jaký vztah máš se synovcovými rodiči? Tipla bych si, že asi nic moc, že?

Myslím totiž, že to trochu "probublává" z toho, jak o synovci a s ním mluvíš - rozmazlenej, lakomej, ještě hloupej.

Podle mého názoru je tříleťák ještě moc malý na to, aby si tyhle všechny věci uvědomoval, a možná na něj přenášíš svou averzi vůči tchýni, případně jeho rodičům.

CHápu, že Tě jeho chování štve, ale myslím, že po něm chceš vzhledem k jeho zralosti víc, než na co má.

Myslím, že je v pořádku, že do sporu zasáhneš, ale asi bych nebyla vůči němu tak ostrá. Synovi bych neříkala, že je bratránek hloupej, spíš že je ještě malej a některé věci nechápe. Vůbec bych ho nenutila půjčovat hračky, natožpak mu určovat, kterou má zrovna půjčit, ale asi bych se mu pokusila vysvětlit, že půjčovat nemusí, ale pak mu ten druhý třeba taky nepůjčí. Prostě něco za něco, ale nenutila bych ho, nechala bych ho, aby si to v hlavičce přebral. A vysvětlila totéž synovi - že když bratránek půjčí, může si taky půjčovat.

Představ si, jak bys to řešila, kdyby to nebyl synovec, ale Tvůj druhý syn.

Myslím, že když se zadaří, tak i vztah bratranců, kteří si spolu od dětství hráli,může být tak hezký a pevný jako u sourozenců. A rodiče tomu můžou dost pomoct (nebo taky naopak). Je samozřejmě možné, že má bratránek špatnou povahu a vyroste z něho lakomec a sobec, ale ve třech letech je ještě brzo na nějaké rozhodování. Dala bych mu šanci a jednala s ním a o něm laskavě, ale důsledně.

Přeju hodně štěstí Tobě i oběma klukům.