Re: Šílím ze svého otce

No, evidentně tě nechtějí nechat dospět. A i když jsi formálně dospělá, někde uvnitř jsi pořád dítě, co uznává, že rodiče jsou chytřejší, moudřejší a myslí to s tebou dobře. Tím, že se jim podřizuješ a necháváš si to líbit je zase utvrzuješ, že mají pravdu, že jejich kontrolu a vedení stále potřebuješ. Řešením není přerušit kontakty. Řešením je postavit vnitřně sama sebe do rovnocenného postavení. A přesně tak k rodičům přistupovet. Z pozice rovnocenného partnera. Ba dokonce se shovívavostí jedince, který ví, že rodiče ho milují, ale chudáčci si už neuvědomují, že jejich role se změnila. Nehádat se, nekřičet, nenechávat se vytáčet a už vůbec ne se nechat citově vydírat. Pokud nastavíš své mantinely, začnou rodiče zuřivý útok na ně. Když v klidu vydržíš, přejde tohle období, během kterého se vyrovnají se svojí změnou role a dojde k uznání tvých hranic. Alespoň u mě to takhle zafungovalo. A že to byl drsný boj