Rozdílné přístupy k výchově

Ahoj,
zakládám "stěžovací si" téma - v čem se s druhým rodičem neshodnete ve výchově? Mlčíte nebo se to snažíte řešit? Víte, proč to tak je?

Mě např. neskutečně štve, že:

a) při psaní domácích úkolů, když malý (10 let) něco neví, tatínek mu to řekne. Já jsem pro to, aby si to snažil zjistit sám (otevřít učebnici, sešit, zapnout internet), pak si to třeba můžeme vyříkat, proč ano, proč ne atd...

b) před týdnem dostal malý na kreditu v telefonu 300 Kč a dneska tam není ani koruna - údajně neví, kam to mizí (to mizí samo)... Tatínek prostě vzal mobil a dobil mu kredit. Já jsem pro - na, máš toto na měsíc, provoláš, nebudeš mít... Resp. dostává peníze od různých lidí k narozeninám apod, provolal sis, dobij si ze svého. Jestli "mizí samo", tak zjistit u operátora příčinu problému a stěžovat si nebo mu zablokovat net v mobilu nebo něco takového...

A tak.

Chtěla jsem si postěžovat, aspoň sem, protože vím, že v tomhle se prostě neshodneme a tečka a nemá cenu to furt rozebírat dokola... Dneska jsem do toho zas rýpla, s tím kreditem, že už by to chtělo vychovávat k odpovědnosti i po stránce finanční, ale neúspěšně.

Příčina je mi taky jasná - já ze tří dětí, vedeni k samostatnosti..., tatínek holt jedináček, kolem kterého skákali i prarodiče.

Zanadávejte si taky na ty chlapy...