zvládnete to, neboj

a ať je přirozenost jakkoli výhodná a nemám nic proti, císař má zas ty výhody, že dítěti nehrozí dušení, šišatá hlava, vykloubené končetiny, zlomená klíční kost a jiné lahůdky, které se stávají u běžných porodů

A bolest - no, potřetí už bych to zažít nechtěla, ale stejně tak bych nechtěla rodit přirozeně...je to taková bezvýchodná situace - to dítě se musí nějak dostat ven.
V epidurálu je SC fajn, že miminko hned vidíš, většinou si ho můžeš i pochovat.
V celkové anestezii zas odpadají nepříjemné pocity a případná bolest - já svodnou anestezii nějak blbě snáším, takže po obadvakráte jsem měla bolesti ještě před vytažením dítěte a ve finále už to bylo nesnesitelné (poprvé do mě narvali opiáty, podruhé mě na zašívání uspali, neb jsem šla do šoku), ale stejně je nejhorší druhý den, kdy dorazí sestra nebo rhb sestra a donutí Tě vstát.
Snáším bolest celkem dobře, ale nebýt ráznosti dotyčných dobrých duší, ležím na JIPu dodnes - nezažila jsem snad větší bolest než první vstávání po SC
Druhé je stejně strašné, ale už se doplazíš do sprchy, která z Tebe udělá člověka a cítíš se o 100% líp.
Pak je to čím dál lepší.

A úplně nej je, když Ti nosí miminko.
Po dvou prvních vstáváních (bylo to před měsícem) jsem se rozhodla, že bylo dost rehabilitace a pokračovala jsem v ležení naznak - otočit se na bok pro mě bylo nemyslitelné, sednout si, no ani omylem!
Ale pak mi přinesli holčičku a já zjistila, že se točím jak vrtule a nakonec jsem se přistihla, jak kojím vsedě

Pak už je to hodinu od hodiny lepší.
Domů bych mohla 4. den, ale kvůli miminku jsem zůstala do pátého (holka ztratila na váze 11% porodní váhy, musela nejprve začít pořádně jíst a přibývat)