Našemu dědovi vlezl odchod do důchodu na mozek

Nehledám tady radu, spíš se chci jen vypovídat a třeba uslyším, že to je jinde podobně a nebo i horší. Naše děti měly super dědu, měl o ně hodně zájem, dřív se třeba i denně stavoval, aby je viděl, když mu to nevyšlo, tak zavolal, jak se mají. Brával je na malé výlety vlakem, protože to mají rádi. Měla jsem pocit, že je aktivnější než babička. Ještě než nastoupil do důchodu tak říkal, jak bude mít fůru času a bude si brát kluky ven. Je to pár měsíců co do důchodu nastoupil a nastala šílená změna, děda je jako vyměněný, bohužel k horšímu. Není to jen můj názor, ale celé rodiny, shodli jsme se, že z toho snad zmagořil. Celý život byl ve vedoucí funkci, pořád byl v zápřahu a doma se se najednou šíleně nudí, asi mu chybí dirigovat lidi a být s nima v kontaktu. Asi hlavně to, že ho najednou nikdo nepotřebuje tak jako dřív. Nedávno jsem pronesla, že pán, co nastoupil jako šéf po něm, že jsou s ním lidi spokojený. A dědy se to hrozně dotklo. Vím, že má plno volného času, ale na naše děti si ho už neudělá, bohužel ani na babičku ne. Pořád někde courá, hledá si nějakou práci, aby mohl vypadnout z baráku /kvůli penězům ne/, začal chodit denně na pivo /ne že by nasával, ale asi aby byl mezi lidma/. Včera na Mikuláše poprvé nebyl u nás, nechtělo se mu čekat, že prý je domluvený na pivo. Do té doby u nás každý rok byl, měl syna na klíně a prožíval to s ním. Včera se sice na chvíli stavil, ale lehnul si na gauč, pustil televizi a pak že půjde, že nemá čas. Měl jste někdo něco podobného, srovná se to? Mívala jsem tchána ráda, ale teď se to nějak mění.