Re: šly by jste na potrat?

Jsem ráda, že nejsem sama. Já bych v případě, že by mé budoucí dítě mělo být vážně postižené (tím nemám na mysli slepotu nebo hluchotu, ale třeba ochrnutí, těžkou mentální retardaci apod.) na potrat taky ŠLA.
Přijde mi zvláštní, že tolik lidí vnímá péči o postiženého člověka jako obohacující.
Jistě, asi už pak budete vnímat život jinou optikou, ale přesně jak jsi psala - vím, že to vyzní takhle napsané hnusně, ale je to tak - postižené dítě celé rodině zničí život. Je to hnusné, ale je to tak.
Ostatní děti budou zcela odsunuty na vedlejší kolej, při sebesilnější snaze se jim věnovat, už na ně nebude ani čas ani energie, všechnu spolkne postižené dítě. Manželský život rovněž v troskách, protože postižené dítě vyžaduje dohled a péči 24 hodin denně a to doslova! Většina chlapů na tohle nemá, tak dřív nebo později od rodiny utíká. Ve finále je na to žena nakonec stejně sama.
A to nemluvě o penězích, které se musejí vrazit do různých léků, rehabilitací, ozdravoven, přístrojů ... běžná rodina bez pomoci (přátel, rodiny, veřejné sbírky...) nemá absolutně šanci toto ufinancovat.
Těžce postižené děti obyvkle žijí zlomek doby, co žije zdravý jedinec, takže nakonec po 20 letech přežívání a trápení stihne ještě vlastní dítě pochovat. Neměla bych sílu na to obětovat život péči o dítě a vědět, že to stejně nemá cenu.
Znám jednu rodinu s postiženým dítětem a jsem rozhodně proti zachraňování za každou cenu.