Také vás pomlouvají příbuzní?

Toto téma nepíšu za sebe, ale za svou kamarádku, která mě o to požádala, protože tady nemá registraci.

------------------------------------------

V příbuzenstvu máme ženu, která nás pomlouvá. Pomlouvá ve smyslu, že emituje do okolí lživé informace. Jsou to báchorky hluboko v jádru pravdivé, ale zveličí se do obludných rozměrů a jejich účelem je udělat z nás blbce a z ní světici.

Typický příklad:

Své kamarádce a zároveň učitelce u syna ve škole říká: "Věruško, do divadla spolu půjdeme až příští měsíc. To víš, zbylo mi málo z důchodu. Mladí jsou chudáci bez peněz, tak jsem jim nakoupila pět balení Sunaru, aby ten chudák malej měl aspoň co jíst. Moc jsem se těšila, že půjdeme za kulturou. Je to jedna z mála mých živostních radostí, ale jistě chápeš, že obětovat se pro mimino je přednější."

Za pár dnů se Věrušce mimochodem zmíní, že jsme jí poslali moc hezký pohled z Řecka, kam jsme odletěli na dvoutýdenní luxusní dovolenou, a že nám to moc přeje.

Skutečnost byla taková, že nám přinesla jeden Sunar, který po ní ani nikdo nechtěl. Měli ho v akci a ona nechtěla přijít na návštěvu s prázdnou, tak nám ho koupila. Bez peněz nejsme. Nemáme miliony nazbyt, ale můžeme si dovolit Sunar i ten výlet do Řecka.

Ve skutečnosti se tento konkrétní příběh nestal. Vymyslela jsem jiný, protože nechci, aby mě tu někdo poznal, ale tento druh zpráv se opravdu od příbuzné šíří. Věruška tomu samozřejmě uvěří, protože ty lži jsou takové laskavé. Milující příbuzná se obětuje pro rodinu, nakoupí mlíko hladovému miminu a ani si neuvědomí, že je zneužívána. A tak posluchač historku ještě desetkrát nafoukne a rozšíří dál.

Některé příběhy se k nám oklikou dostanou zpět, takže je můžeme dementovat, jenže stejně nám nejspíš mnoho lidí nevěří, protože se přeci stydíme za své činy, a tak je popíráme. Navíc mnoho příběhů jistě koluje a žije vlastním životem a my o nich ani nevíme, takže se k nim nemůžeme nějak postavit.

S tou ženou se vídáme tak jednou do týdne. Nemůžeme se s ní přestat stýkat, protože jsme její jediní příbuzní. Je jí teprve něco přes padesát, ale má velké zdravotní problémy a potřebuje s některými věcmi pomáhat. Asi si neuvědomuje, že nás potřebuje. Uvědomí si to, až když se s ní nějakou dobu nevidíme. Potom si pozornost vybrečí a vyhysterčí, ale místo, aby pomlouvání nechala, tak začne šířit ještě daleko horší historky. Tentokrát ne proto, aby se ona ukázala posluchači jako lepší, ale proto, aby nás očernila a pomstila se nám. Situace začíná být nepříjemná. Stupňuje se to. Opravdu nechci řešit se sociálkou, že týráme děti, nebo že týráme ji.

Máte s tímhle typem člověka někdo podobnou zkušenost? Nechci vlastně ani poradit. Řešení to nemá. Myslím, že by se měla léčit, ale k doktorovi jí nedostaneme. Opustit jí nemůžeme, takže musíme vydržet. Spíš by mě zajímalo, jestli jsme v tom sami, nebo jestli taky někdo máte v příbuzenstvu podobného cvoka.