Dvojčata si konečně spolu vyhrají a poslouchají

Nemám komu se s tou radostným pocitem svěřit... tak snad zde potěší. Kdo na to čeká, že se dočká, kdo zažil podobné, že si možná zavzpomíná...
myslím, že mi neporozumí nikdo tak dobře jako maminky dvojčat... tak se omlouvám, ale musím se trochu vypsat

Dočkala jsem se a dnes jsem měla pocit, že konečně vím, co je to trochu klidu během dne... a zpětně si i říkám, jak jsem to všechno vydržela (je to nadsázka... vím, že mé starosti byli hedvábné starosti, ale někdy vyčerpávající...

Naši kluci se rozmluvili teprve teď v skoro 3,5 letech... a ted si konečně spolu hrají... třeba dnes (to byl absolutní rekord, si asi hodinu hráli sami v pokoji (něco stavěli z krabic a všeho možného, dělali si domeček a past na dravce a natahali tem ani nevím co (ale bylo mi to jedno... já přitom sbalila kufr na víkend a ani mi nevadilo, že jsem unavená a nevyspalá a bolí mě hlava - asi i tím ten radostný pocit, je umocněn, že jsem potřebovala zabalit a bylo mi blbě).

Tak po Vánocích se začali rozmlouvat, a začalo to být pro mne jednodušší, nad knížkou už jsem nevyprávěla jen já, ale i oni (a tudíž je to také mnohem více bavilo, já se dozvěděla co je zajímá...) ale skoro stále jsem musela u jejich her být (a řešit konflikty a urovnávat a.... asi to znáte, když si hrajete s jedním dítětem relaxujete při tom, když s dvěma, je to často vyčerpávající, alespoň my s manželem to takto oba máme)

Ještě musím dodat (abych se vypsala), že s kluky to bylo náročné, protože neměli daleko k fyzickému řešení problémů (a že jich bylo, když se nemohli domluvit, teď si to prostě řeknou, no a ano také jsou starší a ve věku, kdy si spolu děti dokáží hrát)... strašně dlouho jsme doma měli kousací období jednoho chlapečka a druhý vypadal občas jak týrané dítě... uf, je to za námi (samozřejmě se perou, kočkují a občas přestřelí a musím hlídat, zasahovat, utěšovat atd. atd.... ale už si dokáží oba vyhrát sami (a nemusí hned k bráchovi a mamince a nastane konflit a diplomatické řešení, a "na střídačku"...
i spolu

Tak maminky dvojčátek, které zažíváte to co já, věřte, že se také dočkáte, snad dřív a je to balzám na duši a už věřím, že se nám to i v následujícíh letech vrátí, když vidím, jak spolu vyrábějí ty úžasnosti (jen tiše opodál stojím a koukám... z větví, kamenů, písku, trivičky, velké šmik šmik nůžky, co přestihnou i ten tlustý kořen mami , domeček z peřin, kde se můžu schovat s nimi před dravcem, zbraně ze špejlí, plastových mečů a nůžek (jojo, jsem dost benevolentní matka, která dovolí kdeco.. samozřejmě dohlížím...

Prosím jen mi nepište, že tohle šťastné období také znáte, a že trvalo měsíc ) neberte mi naději )

Přeju hezké dny, a jdu upadnout do postele