Re: Jak v klidu řešíte spory sourozenců a zlobivé děti?

K modelovému případu: to že mladší umí hezky poprosit ještě neznamená, že starší musí věc půjčit. Pokud nezafuguje domluva typu půjč jí to chvilku, jak by bylo tobě, kdybys prosila a nedostala..., nebo za chvilku jí to půjč, ať se taky koukne... prostě má mladší smůlu, přišla později, to je život. Mně by spíš vadilo, že si s tím hraje v době jídla a kvůli tomu nejí, takže bych věc odložila s tím, že si budou hrát, až se nají /vím, taky nemusí fungovat, u nás někdy jo, jindy jsem ráda, že jí na stole zavaleným hračkama, jen aby jedly/.

Se řvaním, hmm, taky nemám trpělivost. S jedním dítětem to ještě jde, člověk může vysvětlovat a asistovat do aleluja. Jak je jich víc, přibývá kromě vnitřních konfliktů dítěte i konfliktů mezi nimi, často vyžadují řešení okamžité, než by člověk vysvětlil, přijde o rozum a někdo o oko nebo o zuby. Věci, o které by se mohly dohadovat, míváme ve víc provedeních nebo radši vůbec /drobnosti, kolem kterých vznikají hádky, tajně nenávratně mizí/. Já prostě jsem nepříjemná, když něco řeknu v klidu 2x a nenastane ze strany dětí žádná reakce /požadovaná akce nebo aspoň třeba: mami, počkej, musím to dodělat, oblíkám si tričko... nebo jiné vysvětlení, proč se nic neděje/, zvýším hlas a když ani pak nic, dojde na nějaké sankce podle aktuální situace. Potřebuju, aby děti spolupracovaly se mnou a mezi sebou a ne aby měly pocit, že záleží jen na nich, co, jak a kdy budou dělat. Potřebuju, aby byly zvyklé poslechnout okamžitě v nebezpečných situacích a myslím, že toho se dá dosáhnout jen tehdy, když se řídí mými požadavky nebo přáními i doma v bezpečí, i když třeba zrovna nikam nepotřebujeme dorazit na určený čas. Pomáhá, když se stejné věci dělají pořád stejně /oblečení nachystané stále na stejném místě, určená místa u stolu, pořadí v koupelně, doba vstávání, doba ukládání ke spaní, barva misky na jogurt atd. Stále nejsem úplně spokojená s tím, jak je to u nás, ale myslím, že kdybych byla jen tichý pozorovatel a flegmatik beze všech nároků a s názorem, že jsou to malé děti, nezvládla bych vyjít ani na nákup. Učitelka ve školce vždycky říká: "No to je vidět, že N. má ještě dvě sesřičky, musí vám to doma odsýpat, takže se obstará sama. "