Jak vysvětlit muži, že naše dítě není extrémně zlobivé?

Ahoj.
S partnerem máme 20měsíčního synka. Kdysi to bývalo velmi hodné děťátko (opravdu byl po narození extrémně hodný, jen spal a jedl a byl velmi klidný a pohodový), pak se začal projevovat hlasově i pohybově, ale stále to ještě bylo hodné a pohodové miminko.
Poslední dobou se mi zdá, že zase trochu vyzrál a pokouší se prosazovat svou. Velmi často se vzteká, "poroučí" nám co máme dělat, nechce jíst (tedy chtěl by, ale ne to, co mu naservíruji - sunar a kokina prý k jídlu stačí) apod.

Dle mého je to normální vývoj, kterým si více či méně projdou všechny děti. Je to únavné, ale s tím se holt musí počítat.

Přítel si ale myslí, že syn je extrémně zlobivý a že to není normální. Je z toho dost podrážděný a synovi často vyčítá, že tolik zlobí.
Sám ale nedělá nic proto aby ho nějak zabavil (no... pustí mu pohádky v televizi ) a ani neposlechne mé prosby aby si šli hrát nebo ven.
Navíc je velmi benevolentní a dovolí synovi, kromě nebezpečných věcí všechno (i přes má upozornění, že tohle nesmí), dokonce mi říká abych synovi vynadala já, když dělá něco nedovoleného
Padl už i návrh že bychom měli zajít k lékaři, jestli nemá nějakou nervovou poruchu

Nevím už jak mu vysvětlit, že takové chování je normální a že prostě musí vydržet a buď být ten hodný a vše dovolit jako dosud, ale nezlobit se na něj, pokud si z něj udělá otroka. Nebo se naučit být rodič a vychovávat ho i s potřebnými zákazy.

Snažila jsem se mu dát ke čtení nějaké knížky o výchově nebo vývoji dětí, ale vždy přečetl pár stránek a dál nečetl (takže se samozřejmě ani nedočetl k tomu podstatnému.

Spíš je to takové vykecání se, ale kdybyste měla některá nějaký tip jak na chlapa, budu ráda