Upozorňujete děti na to, co se vám nelíbí na chování druhých, přímo ve společnosti nebo si to povíte doma?

Stalo se nám na návštěvě, že jsme byli svědky pro mě absolutně nepřípustného chování. Dcérenka vyžadovala cosi, maminka jí to nechtěla dát, děvčátko dupalo nožičkama, házelo s sebou, bylo hrubé k mamince, používalo věty a obraty, ze kterých jsem šla pomalu do mdlob, maminka jí pak několikrát přetáhla proutkem a holčička stejně nakonec vyhrála a ještě výtězoslavně dosáhla toho co já jsem tedy chlapcum nedovolila (ale u nás to tedy stačilo na staršího dohodou a mladšímu jsem to 2x pověděla, že takhle né a byl klid), jenže slečna se jim ještě pošklebovala.

Nekomentuji tyhle situace, páč já jsem zatím nikdy problém neměla, a domnívám se, že je to problém mezi matkou a dcerou. Jenže starší o den později vysekl na mě velice podobnou scénu a používal stejné slovní obraty, jako jsme slyšeli ďen předtím. Nechtěla jsem do toho tahat ty dvě, ale ze zoufalosti jsem mu tedy pak řekla, že se mi chování holek nelíbí a doma to prostě provozovat nebudeme. Dneska to zkusil na manžela. Považuji to celkem za přirozené, ale říkám si, páč ty dvě dotyčné jsou naše příbuzné a nevyhneme se jim, jestli tyhle scénky komentovat na místě a nebo si o nich popovídat vždy po návštěvě doma (to mi příjde teda trochu pozdě a i mi je to takový blbí, že je jako pomlouvám za zády...?)

Jak řešíte takové situace?