Re: Jak zvládáte chod rodiny a domácnosti?

Ahoj,

ještě dobře si tyhle stavy pomatuju. Myslím, že ve finále to není ani tak hrozný jako to vypadá. Já teda měla ohromnou výhodu v tom, že máme příbuzný daleko a nikdo k nám necoural, tudíž jsem nemusela domov nikomu ukazovat a mohla poklízet relativně v klidu, když prostě byl čas a síly.

Osvědčilo se mi hodně připravit si věci na druhý den večrer, ale já měla menší dítko, to to tvoje starší už si asi zvládne samo, ale třeba ty sváči pro manžela i staršího. Asi jsi to už zkoušela, ale já měla v kuchyni košík na novorozence, dá se využít i vajíčko(sedačka) a dát si jí na stul. Dítko to chvíli vydrží, když vaříš omáčky, tak u toho nemusíš x hodin stát. Vyzkoušej jídla z jednoho hrnce (jestli chceš, písni do mailu, pošlu ti pár receptu), rybí prsty, brambor atd., špagety a rychlý sosíky, za pul hodiny to máš hotové a myslím, že to zvládnou i kluci sami, když bude nejhuř.

Duležítý a prioritní byl pro mě vlastní čas, odpočinek a od toho se odvíjel celý muj den. Když mi kluci po obědě oba usnuly, uvařila jsem si kafe a bud´ tupě zírala a třeba hodinku nic nedělala a nebo jsem si u toho schrupla. Vypila jsem si v klidu kávičku + nějakou sladkost, natáhla jsem si na 20 min. budík a trochu jsem se prochrupla, pak jsem nekompromisně vyskočila a šla především na prádlo.

Jeslti máte velký byt, tak určitě naješ místnost, kde mužeš holt mít stále rozložený žehlení. Dobře se to radí, ale skládání jsem začala praktikovat až ted´, když mám čas vyprané prádlo vyndat hned z pračky a ze sušáku ho hned složit. To mi do ted´prostě nešlo. Neb jsem bud´ musela někde zasahovat nebo prostě jsem si prádlo připravila ke skládání a zustalo připravené 2 dni, tak že pak už jsem ho mohla jedině vyžehlit.

Vytírání: taky jsem spokojená, když vytřu celý dum a všude je pořádek, protože jinak se ten prach jen tahá. Ale pro efekt a v rámci zachování alespoň relativního pocitu uklizena jsem prosté uklízela na etapy a vytírat taky nemusíš pokaždé, v kuchyni jsem v tom nejhorším období prostě jen vytřela fleky od nacvrndávek.

Miminko máš ještě stále dost malé a určitě si brzy zajedete nějaký režim a bude lépe. Máte rituály? O spaní venku nebo při otevřeném okně? Na vzduchu to jde dětem obvykle lépe.

Nepomohlo by ti vyrazit třeba na celý den někam pryč? Pryč z bytu, jen někde pochodit s kočárkem, dobře se najíst (však to nemusí být interkontinental, ale já když mám tyhle stavy, kdy mám pocit, že jsem nemožná, tak prostě se sebereme - máme příbuzný daleko, tak že nás na oběd nikdo nezve - uděláme si výlet i s jídlem, však si mužeš jen dát někde hotovku, ale duležitý je, že jsi mimo prostředí, někdo se o tebe nachvíli postará... .

Máš miminko v posteli, abys nemusela vstávat? Naše první bylo postýlkový, protože jsme to tak chtěli, bála jsem se abych neměla závislouše, ale přišla jsem na to, že v tom to opravdu není a druhé mimčo už z praktických duvodu prostě spalo s námi.

Nákupy: píšu si jídelníček na týden a podle toho manžel nakoupí, já to pak mám vylepené na lednici a krom toho, že vím, co mám vařit a navíc mám vše doma, nemusím nikam courat zbytečně.

Asi to nejsou univerzální rady, ale zvykla jsem si prostě jako v práci, zorganizovat si čas, napsat si duležité co musím vyřídit a prioritně udělat. ...ale nemysli si, ted´ asi dva měsíce nemáme doma haldy prádla, vpohodě jsem začala stíhat, ale mladší má už přes dva roky a ted´ teprve mám pocit, že stíhám, ale na jak dlouho?! Třeba jsem před měsícem složila všechny ponožky co máme, jinak měl manžel vždy hromádku na týden max.. Taky jsme se přestěhovali a naši si vzali na týden kluky, to byl čas, kdy jsem fakt udélala kopu práce s vidinou, že to mám zase na 2 roky vybráno. Ale ted´ už je to jiné, prostě jsem odpočatá, vyspalá a věci jdou jinak od ruky, tenhle komfort ty zkrátka ještě chvíli mít nebudeš. Ale to nevadí, to vypiplané a spokojené miminko za to stojí, uvidíš. Taky jsem nesvá, když nemám byt v pořádku, ale jsou chvíle, kdy se to prostě nedá a je lepší se s tím smířit než být nervozní, to vycítí miminko, starší i manžel a atmoška pak není dobrá pro nikoho.

Držím ti palce! Brzy bude líp, uvidíš!