Správná výchova - vzdor druhého roku

Tak jsem včera přemýšlela, co je vlastně správné dělat při výchově v terrible twos (vzdor druhého roku) a ráda bych slyšela vaše názory na tuto konkrétní situaci. Dítě je jinak zlaté, občas má zkrat nebo hovězí nápad, není agresivní. Ještě příliš nerozumí vysvětlování/vyprávění, jednoduchým pokynům ano.

Matka (já) s kojencem v nosítku, těžkým nákupem a batoletem 2,5 roku se vrací z obchodu a batole zpomaluje chůzi, až se zasekne. Matka na něj z 30 metrů volá, pojď. Dítě, jak jinak, než nejde. Stojí, čumí a nic.

Matka začne volat hlasitěji, prosit, dítě neudělá ani krok, začne se chechtat. Matka řekne: "Tak já půjdu bez tebe, pá pá". Zajde za roh, dítě začne ječet, ale nehne se ani o píď (ozkoušeno už z minule, tohle je fiasko a dítě to vydrží empiricky neověřenou dobu pro časovou omezenost pokusu).

Matka položí těžký nákup a pomalu se vrací pro dítě. Vysvětluje: "Maminka to má těžké, prosím, pojď domů. Pojď, dáš mi ručičku? Pojď, podíváme se na auto." S blížícími se metry a odrzle tlemícím se dítětem zakřičí, "tak pojď, nebo jestli si pro tebe dojdu, dostaneš na holou", dítě buď nerozumí nebo z to má v paži, těžko říct, spíš nerozumí.

Matka pro dítě dojde a řekne nakrkle: "Dej mi ruku." Dítě ruku samozřejmě nedá a dál se gebí. Matka potřebuje jít domů, má to těžké. Drapne dítě za ruku, to povolí nohy, takže matka drží dítě visící za ruku k tomu 12kilovému miminu v nosítku, takže není možné vzít batole a domů ho donést.

Opět kolečko prosení, vysvětlování, vyhrožování.

Co teda v takové situaci má matka dělat? Nebo kde udělala chybu?

Jinak po odblokování tohoto záseku zas dítě funguje normálně jako by se nic nedělo, zas mám pocit, že nechápe, jak vy sýra.

Díky za vaše názory, postřehy a inspiraci.