Re: Čtyři v tom- třetí díl

kopíruji příspěvek petry z diskuze na čt 1 :

,,K mému porodu v Mělníku I.

Dobrý den.
Ačkoliv to většinou nedělám, ráda bych reagovala na váš příspěvek, protože mi to přijde důležité.
Co se týče mého porodu v Mělníku, byla jsem nad míru spokojená a ráda bych ještě jednou i touto cestou poděkovala personálu nemocnice a zejména tomu, který byl u porodu...
Porodní plán, který jsem od začátku nebrala jako dogma, ale soubor "přání, když vše půjde dobře", byl zcela respektován a já jsem se jako rodička, žena a budoucí matka cítila být v rukou lidí, kterým důvěřuji a jejichž rady můžu brát vážně.
Na porod v nemocnici mám krásné vzpomínky a proběhl tak, jak jsem si o něm snila.

K mému porodu v Mělníku II.

Aby se (po zhruba deseti hodinách pravidelných kontrakcí po méně než pěti minutách) porod rozběhl, nechala jsem si asi po dvou hodinách v nemocnici, když nedocházelo k výraznému pokroku, píchnout plodovou vodu, což bylo, jak se nakonec ukázalo, dobře, protože byla zkalená... protože jsem tři dny před porodem byla v bolestech (nepravidelné kontrakce) v poslední době porodní, zhruba tři čtvrtě hodiny před vypuzením, mi došla síla a ustaly kontrakce. Proto jsem si (v tu chvíli s vděkem) nechala píchnout oxytocin, protože jinak by malého snad museli vyříznout, na což už ostatně stejně bylo pozdě a tak vlastně nebyla jiná možnost...
…také mne nastřihli, protože byl Jonáš v děloze špatně otočen (na šikmo), tlačil před sebou ručičku a měl omotanou pupeční šňůru kolem krku, takže tlačení na závěr bylo hodně náročné a dlouhé...
Jinak proběhl můj porod "bez komplikací a zásahů". Výše uvedené zásahy jsem v tu chvíli vnímala jako zcela odůvodněné a oprávněné, ani na chvíli jsem necítila, že by mně někdo "nutil" či jednal proti mé vůli... mé přání rodit "přirozeně" se tedy splnilo a cítila jsem to tak zejména díky tomu, že jsem byla o všem včas informována a měla jsem možnost spolu rozhodovat o tom, co se se mnou děje a bude dít... to myslím není dnes (bohužel) úplně běžná praxe, alespoň v mnoha dalších nemocnicích, které jsem v rámci své přípravy na porod navštívila či o nichž jsem slyšela a já jsem moc vděčná za to, že se mi to podařilo a proto Mělník vřele doporučuji kde můžu
Jinak na zádech jsem z těch šesti hodin, které jsem strávila na porodním sále, strávila opravdu minimum času a to zejména díky porodní asistentce, která mne sama stimulovala ke změně poloh, na které bych si bez jejího vědomí bývala sama asi ani netroufla
"Lehnout si" na závěr se mi chtělo! Zdálo se mi to v tu chvíli příjemné a přirozené, bez ohledu na to, že už mi také ubývalo síly…
Tak to jen k dovysvětlení, jak to v případě mého porodu bylo
Záleží mi na osvětě a na tom informovat maminky a hlavně ty budoucí o tom, že není nemocnice, jako nemocnice a člověk má právo o svém porodu a o tom v jakém prostředí proběhne rozhodovat a značně ho tímto rozhodnutím ovlivnit...
Já tomu stále věřím a fandím všem statečným maminkám, které důvěřují samy sobě a nebojí se hledat
Doufám, že se vám náš i ostatní příběhy budou i nadále líbit a všem přeji dobrou noc "
Petra