Re: mám šílenou rodinu nebo je chyba ve mě?

nj, situace se mění, rodiče stárnou, nevím jak na tom byli dříve (se vztahem k tomu co a jak děláš v dospělosti), a taky jak pobrali že máš 4 děti. Třeba naši, jakkoli s nima momentálně vycházím dobře, tak v momentě že bychom si pořídili třetí nebo pak dokonce čtvrté dítě, je mi jasné že by kafrali něco o "nerozumu" v dnešní době, a nedočkala bych se u nich zastání v případě že jsem unavená atd. (nojo, si někdo pořídí dětí jako smetí a pak ..... dosaď libovolnou situaci). Prostě pokud moje chování se tak nějak plus mínus autobus vejde do jejich představ o "normálu", jde to. Jakmile se více rozejdeme v názorech (to bylo třeba když byla dcera malá a měla ekzém, vozili jsme jí i studánkovou vodu na koupání a mazali kdeco a žehlila jsem všechno skrznaskrz.... a já trvala na tom, že se nebude muchlovat se psem a že ten ji nebude olizovat), tak jsem pro ně byla mimoň který neví, co je pro dítě dobré (psí sliny léčí, přesně to vystavování alergenům je nutnost apod.)

Takže pokud se potíže ve vašich vztazích objevily až s posledním synem, může to být taky jakési tvoje "překročení normy", co už nepobírají. A pak se nabalují i další věci. Nevím jak je velký syn - alergik, ale pokud k ní chodí sám, tak asi už není batole.... tak ho naučit říkat "tohle nesmím jíst, škodí mi to, oteče mi pusa/dusím se/bolí mě kůže.... babi nedávej mi to prosímtě".

Dospělou dceru bych instruovala, ať se s četností návštěv nějak sama babičce vyjádří (babi, příští týden/víkend toho mám moc), nebo ať ji jen dojde pozdravit "mezi dveřmi" (ehm, přesně tohle jsem se snažila v době mého dospívání u naší babičky, ale nešlo to, ona člověka zakecá , a z půl hodinky je hodina a půl, hrozně mě to mrzelo, ale když jsem věděla, že tu hodinu a něco nemám, tak jsem za ní taky nezašla, protože by neměla radost z návštěvy, ale hudrala že jen přijdu hned odcházím.. teď už je mnohem starší a dlouhé návštěvy ji unavují, tak je ráda i za 20 minut).