Re: Zpráva ze snídaně

mandelinko, je to děsný - když poprvý ve školce zvracel a bolela ho hlava, tak mi tam pak zvracel ještě, i když jsem si pro něj přišla - když jsme se dostali domů, dala jsem mu najíst a to jídlo pak vyhodil taky - já jsem zrovna ten den byla doma bez mm a strašně jsem se bála, brečela jsem taky, hladila ho a chovala a říkala mu, že musí jíst, že mi jinak umře, nebo že mi ho vezmou, protože si budou myslet, že se o něj neumím postarat... on pak seděl na koberci, objímal si pokrčené nožičky a říkal: maminko, já se bojím, že já už žádný jídlo nebudu moct jíst... - to mu bylo 5 let - dodneška to mám před očima...