Re: Dvouleté děti a disciplina

sally - přesně!
já taky s mlaĎasem zkoušela chodit na cvičení - bylo to tam moc príma až na to, že on boužel naprosto ignoroval nějaké písničky a cvičení - nadšený z nového prostoru (velká tělocvična)a dětí mi ihned vylétl z náruče a - ano, jako oběžnice, to je přesný výraz! - kroužil téměř celé cvičení dokolečka kolem tělocvičny, uprostřed níž byla postavena pro děti opičí dráha - a ano, téměř všechny děti ukázkově čekaly, až přijdou na řadu, až na toho mého opičáka, který, pokud se zrovna někde před překážkou udělalo volné místo, změnil dráhu kroužení a volný prvek si bleskurychle vyzkoušel a znova začal rotovat...
Cvičitelka byla tedy úžasná - když jsem za ní rozpačitě šla, že se omlouvám za nespolupracujícího jedince, a ptala se, co mám jako dělat (když jsem ho chytla, začal se škubat a chtěl znovu vyrazit, v podstatě nešel moc udržet), řekla se stoickým klidem : jen ho nechte a vůbec to neřešte - je to kluk, potřebuje vypustit energii...
Byla prostě zlatá....
Byli jsme tam ještě asi 3x, ale nakonec jsem zkonstatovala, že lepší než tohle je pro něj pobyt venku a hrací koutek v dětském klubu, kde mě to tak neirituje, že není schopen cvičit jak na spartakiádě. Páč on byl v pohodě, to já s tím měla větší problém...
Ale prostě extrovertní kluk je extrovertní kluk