Re: Jak se postavit na vlastni nohy pri studiu

Přidávám se k tobě.
Ono není medik jako medik.

Tenkrát jsem žila s medikem, který měl taky ten postoj, že medicína je tak strášně náročná, že on na brigádu vlastně nemůže a více či méně se nějakou dobu nechal živit ode mě, protože od svých rodičů neměl nic - později cca 2.000,- Kč. Ale pak v té práci, co o ní píšu, chodil jeho kolega (ze stejného ročníku) a ten měl odpracovaných víc hodin za měsíc, než já... Bývali jsme tam spolu fakt furt, on skoro denně do půlnoci, od sedmi pak na stáži v nemocnici. Prostě ho nikdo nepodporoval a studovat medicínu chtěl. Takže to ten můj dostal předhozené a začal chodit na brigády aspoň víkendy a někdy odpoledne a šlo to... Promovali oba ve stejném termínu, dokonce pak začínali ve stejné nemocnici. Takže i při medicíně to jde, když se chce...

Jinak, studenty, kteří se při studiu VŠ nechají plně živit rodiči a jen studují (nebo paří) považuju osobně za "zlatá dítka"... Já doufám, že jednou mé dítě bude mít kompromis - zaplatím mu existenční nutnost na VŠ a na záliby, koníčky, hadry atd. nechť si pěkně vydělá sám. Ale některé rodiny prostě na tu existenční nutnost na VŠ nemají a ono se pak ukáže, co jsou děcka zač a jak moc o tu VŠ stojí.