Re: Zažily jste, že se manžel po narození dítěte rapidně změnil?

Po pročtení diskuze si taky myslím, že je to jen jednostranný pohled kamarádky, ovlivněný hádkou, depkou, nízkým sebevědomím. Teda, jestli je jí každý den vyčítáno, jak je hrozná a jak nemá právo o ničem rozhodovat, tak se omlouvám, ale podle popisu tak on reaguje jen na její výčitky. Myslím, že by jim prospělo naučit se lepší komunikaci, jen asi v jejich situaci bude odborník nad jejich možnosti?
Ona by měla pochopit, jak ho správně žádat o pomoc bez výčitek a on by si měl uvědomit, jak jeho reakce může být zraňující. Ona se mohla něco přiučit u něj doma - třeba mají hrubší styl komunikace a až tak hrozně to nemyslí? On určitě nepohrdá ženou, která je na RD i 7 let, když to původně navrhoval, ne? jeho reakce jsou evidentně zkrat nebo si je ani neuvědomuje - ta dysfázie bývá dědičná, třeba on má také nějakou poruchu v tomto směru - na to ukazuje jeho nezvládání "hádavé manželky", neochota k dlouhodobé systematické práci, přesto že vynést koš a jiné rychlovky mu nevadí a reakce, které si odporují s jeho názory? Možná se cítí nedoceněný, když je celý den v práci a je mu vyčítáno, že nejde nikam s dítětem...srovnávání s ostatními tatínky nikam nevede, věř, že je jich dost a dost, co s dětmi nesportují, škola je zajímá jen do té míry, aby děti měly dorý prospěch - každý je nadaný na něco víc, na něco míň.
Oba jsou asi překvapení, důležitý je překonat to se zachováním vzájemné úcty a zbytečně se vzájemně nenapadat. Vidím jako stěžejní, aby si to vyjasnili - nejlépe s mediátorem - třeba budou příjemně překvapení. Když mají dysfatika tak určitě tam existuje v PPP i nějaká pomoc pro rodiče, dělají se rodinné terapie.
Hledání argumentů, proč ona by měla zůstat doma o to déle nikam nevede - evidentně to není járdo problému.