Re: Co s úzkostí ohledně dítěte?

Chapu, pokud jsem se synem ja, jsem naprosto v pohode, podnikame vsechno mozne. Je hodne padavy typ, take bez pudu sebezachovy, zatim jsem s nim stravila kazdy den jeho zivota. Sverila bych ho jen svoji mamce, ta ale bohuzel bydli v jinem meste. Tchyne je na muj vkus malo uzkostna. Uzkosti me prepadaji vecer, kdyz usne, mam strachy, ze se neco stane mne nebo jemu, nevim, jestli je to normalni...Kdyz je ve skolce, jsem docela v klidu (i kdyz zrovna dnes mi najednou vypravel jak nekdy spadl na zahrade do nejake diry na hlavu...).